Co bylo pro vás úplně nejtěžší?
Směsice všech těch nástrah. Extrémní vedro, dlouhé etapy a narůstající konkurence. Etapy jsme jezdili o 20 minut rychleji než loni, v jednom kuse se závodilo.
Proti soupeřům navíc i proti všudypřítomnému prachu, že? Jak jste ho snášel?
Plíce ho mám pořád plné. Ještě tak měsíc ho budu vykašlávat, to už znám. Jezdíme dlouhé úseky v hlubokém písku, nebo naopak v prachu, který je jako pudr. První jezdec do něj vjede a ostatní už nevidí nic.
Také se brodíte přes koryta řek. Skutečně v nich číhají krokodýli, které má závod v názvu?
Určitě. Po stranách brodu stojí pořadatelé a dávají pozor. Těch krokodýlů je tam fakt hodně. Viděl jsem, jak jejich oči přejíždějí po hladině.
Měl jste strach?
Spíš jsem byl myšlenkami v závodě. V řece je i hodně kamenů, dával jsem pozor, abych neupadl a nevyvrtl si kotník. Ale co se zvířat týče, nejde jen o krokodýly. Mezi etapami spíme ve stanech v divočině, většinou u řek, aby šlo natáhnout čerpadlo a sprchu. Varují nás, že všude kolem jsou nejjedovatější hadi a pavouci na světě. Když jdete v noci na záchod, je to dobrodružství.
Ve dne teploty neklesají pod 30 stupňů Celsia.Kolik vody za etapu vypijete?
Osm litrů je minimum.
O svém triumfu jste rozhodl při dvacetiprocentím stoupání v předposlední etapě. Tam jste si sáhl na dno asi jako cyklisté na Tour v Alpách?
To je těžké přirovnávat. Nemáme tak dlouhé kopce. Jenže na rozdíl od nich si neodpočineme v háku. A nešlo jen o ten kopec. Po něm následovalo ještě 60 kilometrů do cíle, které vedly cik cak deštným pralesem, přes hodně vyschlých řek, kořenů a klád, v nebezpečném prašném terénu, navíc bez občerstvení, protože tam neprojely ani džípy. To byla nejtěžší etapa – a mně vyšla.
Kolik vás start na celém závodě stál peněz?
Velkou část naštěstí hradily mé týmy VIG + Racing a Toyota Dolák. Bez nich by to přišlo na 150 tisíc korun.
Přitom prémie pro vítěze je v přepočtu jen 20 tisíc. Nepřipadá vám to za takové utrpení děsivě málo?
No, kdybych to takhle přepočítával, dávno skončím. Ale ten závod mi dává mnohem víc než těch pár dolarů. Je to životní lekce.
Adama Hansena, vítěze z roku 2005, nasměroval do silničního profipelotonu, do Pro Tour. Nepůjdete v jeho stopách?
Nemyslím si, že mě nějaký tým osloví. Navíc jsem spokojený tam, kde jsem. Ale mohl bych jako vítěz Crocodile Trophy na větších evropských závodech bikerů dostávat startovné. To by bylo příjemné.
Teď jste se poprvé po deseti dnech vyspal v opravdové posteli. Jaké to bylo?
Super! A také jsem se zase najedl z porcelánového talíře. Jinak jsem úplně na šrot. Nechtělo se mi totiž z cíle závodu na naši základnu v Cairns cestovat s ostatními autobusem, protože podél moře tam vede krásná cesta. Tak jsem ze sebe udělal magora a odšlapal si ještě 150 kilometrů navrch. Ale byla to děsná blbost, už to bylo přes sílu.
Vrátíte se za rok?
To by musela přijít fakt zajímavá nabídka, abych sem do toho pekla zase přijel. Já jsem teď fakt vyždímanej jako nikdy.
