Krevní doping se začal vyvíjet v šedesátých letech minulého století. Sportovci si nechávali odebrat a zmrazit svou vlastní krev, kterou si před závodem znovu pustili do žil. Metoda krevních transfuzí je zakázána už od konce osmdesátých let, kdy byla uznána za neetickou. V minulém desetiletí ji nahradilo užívání hormonů erythropoetinu nebo darbepoetinu. V posledních letech však rostly počty odhalených závodníků. Levná a účinná metoda Krevní transfuze by se mohly pro sportovce stát jistějším i levnějším řešením. Zatímco užívání erythropoetinu nebo darbepoetinu stojí asi 35 000 korun na měsíc, jedna dvousetpadesátimililitrová transfuze krve přijde na 1200 korun.
Metodu naopak znevýhodňují značná zdravotní rizika. „Mohou nastat alergické reakce nebo se přenést některé choroby,“ upozorňuje Šlechtová. Je přesto možné, že sportovci této metody zneužívají? Jim Carrabre, šéf lékařské komise mezinárodní biatlonové unie, je přesvědčen, že ano. „Většina sportovců, které jsem viděl na zimních olympijských hrách v Salt Lake City, měla v těle stopy po jehlách. Budí to ve mně podezření,“ řekl Carrabre pro BBC.
Riziko odhalení je mizivé Transfuze cizí krve sice nesou zdravotní rizika, ale z hlediska odhalení jde o velmi bezpečnou metodu. Sportovec se nemusí bát, že by celníci nebo dopingoví kontroloři objevili balíčky s krví. Krev transportují živí nosiči, například kolegové z reprezentačního týmu. „Není to tak, že by šla krev rovnou z žíly do žíly,“ vysvětluje Jan Ürge, člen antidopingové exekutivy. „Krev se musí zpracovat, odděluje se od ní plazma. Ale existují mobilní laboratoře. To není problém.“
Výzkumy britské BBC naznačují, že se do světa sportu po letech vrací nelegální krevní transfuze. Odborníci soudí, že byly masově užívány na loňských zimních olympijských hrách. Testy na EPO se provádějí od olympijských her 2000 v Sydney. V příštím roce na olympijských hrách v Aténách bude provedeno celkem 4000 testů. Riziko dopadení při užívání zakázaných látek tedy roste. V případě krevních transfuzí zatím věda tápe. Skupina odborníků v Sydney za podpory amerického antidopingového výboru však už pracuje na metodě, která by užívání cizí krve mohla odhalit. „Je založena na odlišnosti krevních podskupin. Je to ovšem strašně drahé. Nebylo by to výhodné pro rutinní vyšetřování,“ říká Šlechtová.
Koordinátor výzkumného projektu Michael Ashenden byl však v rozhovoru pro BBC optimistický. „Náš test dokáže krevní podskupiny označit. Nebudou žádné omyly. V těle dokážeme zjistit čajovou lžičku krve pocházející z jiného těla.“ První tresty už padly Že antidopingové organizace nejsou úplně bezmocné, dokazuje nedávný případ rakouských lyžařů.
Trenér Walter Mayer byl potrestán doživotním zákazem činnosti, jeho syn Marc a Achim Walner, oba členové reprezentačního týmu, nesmějí závodit do roku 2005. Všechno kvůli tomu, že v jejich chatě při loňských hrách v Salt Lake City bylo nalezeno vybavení pro transfuze. „Pochybuji, že to po tomhle přísném potrestání někdo další bude zkoušet,“ řekl Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru. Bojovníci proti dopingu ale nemohou být klidní. Vzákulisí profesionálního sportu probíhá tichá válka mezi vynálezci zakázaných podpůrných látek a dopingovými komisaři.
Novinka: genetický doping Mezi nové metody patří tzv. genetický doping, který je od loňska na zakázané listině Mezinárodního olympijského výboru. Zatím není jasné, jak provádět testy. Jedním z využití genetického dopingu by mohla být stimulace tvorby hormonu EPO. „Věřím, že existují laboratoře, kde se doping vyvíjí,“ říká Šlechtová. „Představy o tajné dopingové válce nejsou přehnané. Nevíme, co farmaceutický průmysl vyrábí. A pokud se nenajde způsob kontroly, bude na tom vydělávat.“
