Mezi nimi je také první žena, Jana Tylšová, která bude spolujezdykyní v osobním voze Toyota Land Cruiser.
O nejvyšších metách sní tatrováci Tomáš Tomeček a šestinásobný šampion Karel Loprais, kteří však mají mezi kamiony velkou konkurenci.
|
Články o Rallye Dakar ZDE |
Na 11 164 kilometrů dlouhé klání rozdělené do sedmnácti etap se totiž chystají silné dafy, rychlé Kamazy i zmodernizované Hino. Tomeček byl loni z Čechů nejvýše, když zaostal pouze za vítězným Rusem Vladimirem Čaginem. Loprais musel po havárii odstoupit, liazka Martina Macíka dojela na dvanáctém místě.
Se 43. příčkou opustil cílový Šarm-aš-Šajch motocyklista Oldřich Bražina, "válečník" na čtyřkolce Josef Macháček bral ve své kategorii třetí triumf a celkově 46. místo.
Z absolutního prvenství se loni těšil Japonec Hiroši Masuoka s vozem Mitsubishi, jenž obhájil titul z předešlého roku. Jezdcům na dvou kolech kraloval potřetí Richard Sainct na KTM.
Smutným mementem jubilejní rallye, jež slavila své čtvrtstoletí startem z Marseille, byla v pořadí 42. smrt, která zasáhla písečný maraton. V desáté etapě zemřel francouzský spolujezdec Bruno Cauvy.
Rekordmany Dakaru, "královny všech rallye", jsou majitelé šesti výher - Čech Loprais a Francouz Stéphane Peterhansel v soutěži motocyklů. O jedno vítězství méně má Peterhanselův krajan Cyril Neveu, čtyři vavříny vlastní Ital Edi Orioli a Fin Ari Vatanen. Mezi legendy závodu patří i jeho ředitel Hubert Auriol, jenž absolvoval prvních patnáct ročníků a ke dvěma titulům v kategorii motocyklů přidal v roce 1992 i ten automobilový.
Češi debutovali v roce 1985, kdy posádka Jiřího Moskala dojela s kamionem LIAZ třináctá. O rok později se přidala Tatra a z Paříže odstartovalo pět týmů, žádný však nedokončil. Ročník 1988 absolvovalo dokonce 14 tatrovek a sedm liazek.
Debut na motorce si v témže roce připsal Pavel Ort s Jawou Rotax, za odvahu však zaplatil zlomenými žebry. Na Silvestra 1994 vyrazila poprvé i tři auta s českou vlajkou na dveřích, ale úspěch jim nebyl přán.
S myšlenkou uspořádat závod protínající africký kontinent přišel závodník Thierry Sabine. Ten se v roce 1975 během závodu Abidžan - Nice ztratil v poušti a po svém návratu se rozhodl, že se o tento silný zážitek podělí s co největším počtem odvážlivců.
Koncem roku 1978 se Sabinův sen stal skutečností, když se na náměstí Trocadero v Paříži seřadilo přes 170 startujících, včetně sedmi žen, na které čekalo zhruba 10 000 kilometrů jízdy pouští s cílem v senegalském Dakaru.
Premiérovými vítězi se stali Francouz Genestier s autem Range Rover a Neveu na Yamaze, nákladní vozy nebyly hodnoceny. Závod si takřka ihned vydobyl uznání.
O rostoucí zájem se zasloužily i známé osobnosti veřejného života, jež usedly za volant - například monacký princ Albert, švýcarský lyžař a olympijský vítěz ve sjezdu Bernard Russi či francouzský herec Yves Renier, představitel komisaře Moulina.
Stoupal i počet zúčastněných - v roce 1982 se oproti prvnímu ročníku zdvojnásobil, roku 1988 se vyšplhal na 602 posádek.
V roce 1994 francouzská vláda schválila zákon o zákazu tabákové reklamy, což znamenalo odliv sponzorů. To mělo spolu s konkurenčním závodem Paříž - Moskva - Peking za následek, že se na start 16. ročníku postavilo pouhých 141 vozidel. Pozdější počty zúčastněných ale vyrostly na běžné tři až čtyři stovky.
Za necelé čtvrtstoletí své existence se rallye nevyhnula různým neštěstím či patovým situacím. První oběť si vyžádal již premiérový ročník, v roce 1988 zahynulo dokonce šest lidí včetně nizozemského navigátora supervýkonného kamionu DAF.
Tato tragická událost pomohla Lopraisovi k premiérovému vítězství, zároveň však vedla ke zrušení kategorie kamionů pro následující ročník.
O dva roky dříve havaroval v poušti vrtulník, který dohlížel na bezpečnost závodníků. Nehodu nepřežil žádný z pěti pasažérů, mezi nimiž byl i zakladatel Sabine, jenž vybudoval velký závod se slavným mottem: "Mým úmyslem je dovést člověka na hranice jeho možností a potom, když jich dosáhne, postrčit jej ještě dál."
Závody začínají na Nový rok
Na Nový rok se účastníci v prologu nedaleko Clermont-Ferrand jen zahřejí. Startovní pole čeká jen tradiční úkol, a sice co nejrychleji projet dvoukilometrovou trať vybudovanou v paralelním provedení na území Grande Halle d'Auvergne; výsledky poslouží k určení pořadí, v jakém se postaví posádky na start první speciální zkoušky.
I další etapy mají svou délkou spíše symbolický charakter, až ta pátá v Maroku bude první vytrvaleckou zkouškou, v níž měřená trasa převažuje nad množstvím spojovacích kilometrů.
V rolích favoritů dvou hlavních kategorií jsou značky Mitsubishi a KTM. Japonská automobilka má na kontě osm triumfů, zvítězila v předchozích třech ročnících a o individuální vítězný hattrick se pokusí Hiroši Masuoka z Japonska.
Jednostopým strojům vládnou rakouské motocykly, také KTM totiž zvítězila ve třech
předchozích ročnících a dokonce na stupně vítězů žádnou jinou značku nepustila.
Vloni vítězný stroj sedlal Francouz Richard Sainct.
"To by v tom byl čert, aby KTM znovu nevyhrála," ohodnotil šance slavný Rakušan Heinz Kinigadner. Bývalý jezdec a dnes manažer týmu bude poprvé po deseti letech u pouštního dobrodružství osobně chybět, a to z rodinných důvodů, protože
jeho syn letos po pádu při motokrosu ochrnul.
Mitsubishi se představí se čtyřmi továrními vozy Pajero za jejichž volanty budou sedět Masuoka, Francouz Stéphane Peterhansel, šestinásobný vítěz Dakaru na motocyklu, Ital Massimo Biasion a Němka Andrea Mayerová.
Hlavní konkurenci, 'pick upy' Nissan, budou řídit bývalí vítězové Ari Vatanen z Finska a
Japonec Kenžiro Šinozuka, který před rokem v Africe těžce havaroval a dokonce bojoval o život, a dále Jihoafričan Giniel de Villiers a Colin McRae, skotský mistr světa v rallye z roku 1995.
Ve Volkswagenech chtějí favority zlobit Francouz Bruno Saby a slavná Němka Jutta Kleinschmidtová, první žena, která v roce 2001 Dakar vyhrála.
Soutěž kamionů podle všeho nemá favorita, o třetí titul za sebou se bude pokoušet Vladimir Čagin s Kamazem, jedním ze tří obávaných ruských konkurentů českých tatrovek. Dalšími soupeři Karla Lopraise a Tomáše Tomečka budou Martin Macík s Liazem, otec a syn De Rooyové z Nizozemska s vozy DAF, dva kamiony stáje Ginaf
či nový model automobilky Hino, který představí Japonec Sugawara.
"Oproti předešlým letům bude konkurence daleko větší, což je jen dobře. Pro fanoušky i pro naši třídu," pochvaloval si před odjezdem kvalitnější startovního pole Tomeček, který v předešlém ročníku skončil druhý.
Zapomenout na minulý start se bude snažit šestinásobný vítěz Loprais, jenž poprvé po velké havárii nedojel do cíle. "Už jsem ale zdravotně v pořádku a zpět. Letos je
připraven těžký Dakar, což nám vyhovuje," nemohl se zkušený pilot dočkat čtvrtečního startu.
Na něm nebude chybět ani trojice motocyklistů Ivo Kaštan, Oldřich Bražina a Petr Podlipný, kteří chtějí bojovat o přední místa ve svých třídách. Kaštan s Bražinou v kubatuře produkčních strojů do 450 ccm, Podlipný mezi čtyřkolkami.
Nejvyšší ambice má Kaštan, jenž se chce výrazně zviditelnit i v samotných etapách. "Chtěl bych být hodně vepředu, do desátého místa. Něco takového, jako když se naši jezdci v silničním mistrovství světa snaží bodovat v jednom závodě seriálu. Musím se udržet nejlepších, což jde. Musí tomu ale odpovídat etapa, která nesmí být o maximální rychlosti, ale těžká navigačně," zasnil se Kaštan.
Česká republika bude mít zastoupení i mezi automobily. Do speciálně připravených vozů Toyota Landcruiser usednou dvojice Petr Kubík, Lukáš Vacovský a Martin Oswald, Jana Tylšová. "Budeme se snažit jezdit technicky, ne závodit a jet především hlavou," slibovala před odjezdem osmadvacetiletá Tylšová, první Češka na startu.
Češi mají v pouštní soutěži silnou pozici
Tituly v pouštní rallye Paříž - Dakar budou letos obhajovat Japonec Hiroši Masuoka v kategorii automobilů, motocyklista Richard Sainct z Francie a trojnásobný šampion z Ruska Vladimir Čagin s kamionem Kamaz. Na medailové příčce se loni z Čechů umístil pouze Tomáš Tomeček na Tatře.
Přehled vítězů rallye Paříž - Dakar a výčet českých medailových úspěchů
Automobily
1979 - Genestier (Francie/Range Rover),
1980 - Freddy Kottulinsky (Švédsko/Volkswagen),
1981 - René Metge (Francie/Range Rover),
1982 - Claude Marreau (Francie/Renault),
1983 - Jacky Ickx (Belgie/Mercedes),
1984 - René Metge (Francie/Porsche),
1985 - Patrick Zaniroli (Francie/Mitsubishi),
1986 - René Metge (Francie/Porsche),
1987 - Ari Vatanen (Finsko/Peugeot),
1988 - Juha Kankkunen (Finsko/Peugeot),
1989 - Ari Vatanen (Finsko/Peugeot),
1990 - Ari Vatanen (Finsko/Peugeot),
1991 - Ari Vatanen (Finsko/Citroën),
1992 - Hubert Auriol (Francie/Mitsubishi),
1993 - Bruno Saby (Francie/Mitsubishi),
1994 - Pierre Lartigue (Francie/Citroën),
1995 - Pierre Lartigue (Francie/Citroën),
1996 - Pierre Lartigue (Francie/Citroën),
1997 - Kenžiro Šinozuka (Japonsko/Mitsubishi),
1998 - Jean Pierre Fontenay (Francie/Mitsubishi),
1999 - Jean Louis Schlesser (Francie/Schlesser Renault),
2000 - Jean Louis Schlesser (Francie/Schlesser Buggy),
2001 - Jutta Kleinschmidtová (Německo/Mitsubishi),
2002 - Hiroši Masuoka (Japonsko/Mitsubishi),
2003 - Hiroši Masuoka (Japonsko/Mitsubishi).
Motocykly
1979 - Cyril Neveu (Francie/Yamaha),
1980 - Cyril Neveu (Francie/Yamaha),
1981 - Hubert Auriol (Francie/BMW),
1982 - Cyril Neveu (Francie/Honda),
1983 - Hubert Auriol (Francie/BMW),
1984 - Gaston Rahier (Francie/BMW),
1985 - Gaston Rahier (Francie/BMW),
1986 - Cyril Neveu (Francie/Honda),
1987 - Cyril Neveu (Francie/Honda),
1988 - Edi Orioli (Itálie/Honda),
1989 - Gilles Lalay (Francie/Honda),
1990 - Edi Orioli (Itálie/Cagiva),
1991 - Stéphane Peterhansel (Francie/Yamaha),
1992 - Stéphane Peterhansel (Francie/Yamaha),
1993 - Stéphane Peterhansel (Francie/Yamaha),
1994 - Edi Orioli (Itálie/Cagiva),
1995 - Stéphane Peterhansel (Francie/Yamaha),
1996 - Edi Orioli (Itálie/Yamaha),
1997 - Stéphane Peterhansel (Francie/Yamaha),
1998 - Stéphane Peterhansel (Francie/Yamaha),
1999 - Richard Sainct (Francie/BMW),
2000 - Richard Sainct (Francie/BMW),
2001 - Fabrizio Meoni (Itálie/KTM),
2002 - Fabrizio Meoni (Itálie/KTM),
2003 - Richard Sainct (Francie/KTM).
Kamiony
1979 - neoficiálně Dunac/Chapel/Beau (Francie/Puch),
1980 - Ataquat/Bourkrif/Kaoula (Francie/Sonacoma),
1981 - Villette/Gabrielle/Voillereau (Francie/ALM),
1982 - Groine/De Saulieu/Malfériol (Francie/Mercedes),
1983 - Groine/De Saulieu/Malfériol (Francie/Mercedes),
1984 - Laleu/Durce/Venturini (Francie/Mercedes),
1985 - Capito/Capito (Itálie/Mercedes),
1986 - Vismara/Minelli (Německo/Mercedes),
1987 - De Rooy/Geusens/Van De Rizt (Nizozemsko/DAF),
1988 - Loprais/Stachura/Mück (ČR/Tatra),
1989 - kategorie nebyla vypsána,
1990 - Villa/Delfino/Vinante (Itálie/Perlini),
1991 - Houssat/De Saulieu/Bottaro (Francie/Perlini),
1992 - Perlini/Albiero/Vinante (Itálie/Perlini),
1993 - Perlini/Albiero/Vinante (Itálie/Perlini),
1994 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
1995 - Loprais/Stachura/Tomeček (ČR/Tatra),
1996 - Moskovskich/Kuzmyn/Bagaveldinov (Rusko/Kamaz),
1997 - Reif/Deinhofer (Rakousko/Hino),
1998 - Loprais/Stachura/Čermák (ČR/Tatra),
1999 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
2000 - Čagin/Jakubov/Savostin (Rusko/Kamaz),
2001 - Loprais/Hamerla/Kalina (ČR/Tatra),
2002 - Čagin/Jakubov/Savostin (Rusko/Kamaz),
2003 - Čagin/Jakubov/Savostin (Rusko/Kamaz).
České medailové úspěchy
Zlato (6x)
1988 - Loprais/Stachura/Mück (ČR/Tatra),
1994 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
1995 - Loprais/Stachura/Tomeček (ČR/Tatra),
1998 - Loprais/Stachura/Čermák (ČR/Tatra),
1999 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
2001 - Loprais/Hamerla/Kalina (ČR/Tatra).
Stříbro (6x)
1987 - Loprais/Stachura/Krpec (ČR/Tatra),
1988 - Moskal/Vojtíšek/Záleský (ČR/Liaz),
1996 - Loprais/Stachura/Tomeček (ČR/Tatra),
2000 - Loprais/Stachura/Gilar (ČR/Tatra),
2002 - Loprais/Hamerla/Kalina (ČR/Tatra),
2003 - Tomeček/De Azevedo/Martinec (ČR/Brazílie/Tatra).
Bronz (7x)
1987 - Moskal/Joklík/Záleský (ČR/Liaz),
1990 - Kahánek/Krpec/Havlík (ČR/Tatra),
1992 - Loprais/Stachura/Kalina (ČR/Tatra),
1995 - Buchtyár/Kořený/Krpec (ČR/Tatra),
1996 - Fajtl/Janoušek/Wurst (ČR/Tatra),
1998 - Kořený/Lamač/Kahánek (ČR/Tatra),
1999 - Tomeček/De Azevedo/Neubarthová (ČR/Brazílie/Tatra).
