Tenisové přátelství mezi světovou jedničkou a karvinským nezmarem trvá už léta. Na světovém okruhu se potkávají přes deset let. „Po naší bitvě na US Open nemohl ani chodit!“ chechtá se Štěpánek při devět let staré vzpomínce.
K Novaku Djokovičovi, který v Austrálii šestým titulem přepsal historii, má blízko jako málokdo. Jsou soupeři, tréninkoví partneři a kamarádi. „Je to čest,“ dodává vážně.
Jako by se napůl stal členem Djokovičova týmu, v němž dobře zná slovenského kouče Mariána Vajdu. O druhém muži, který se o hvězdu stará, zase vypráví: „Boris Becker je strašidelně soutěživý. Ať jde o tenis nebo o kulečník. Když prohrává, snaží se vás řečmi rozhodit.“
Mezitím však vidí i profesionalitu a um, díky nimž se Djokovič v 28 letech vydrápal mezi tenisové legendy. „Najít na jeho hře nějakou slabinu je setsakramentsky těžký oříšek,“ připomíná Štěpánek.
Někdy se mu zdá, že Srb hraje jako Superman, který je všude o krok dřív. „Balon vždycky letí tam, kam se hne!“ stěžuje si naoko.
Na kurtu spolu tráví při turnajích hodně času. Jednou dokonce odehráli podnik ve čtyřhře a došli až do finále. Hlavně spolu trénují.
Když se Djokovič připravoval na melbournské semifinále, poprosil Štěpánka: „Dávej mi čopy jako Roger.“ Pak zase simulují hru Murrayho a do toho padají česko-srbské žerty. Jak pověst obou tenistů napovídá: humor je tím, co je spojuje.
Večer po návštěvě kina zveřejnili fotku. Rozesmátou, jak jinak. „Ve filmu bylo vidět hodně krvavého masa, což nebylo ideální. Naštěstí ve druhé půlce začali jíst trávu,“ utahoval si český tenista z Djokoviče, který je vegetarián. A dodal: „Odpočinuli jsme si a druhý den jsme si šli zase po svým.“
Srb pak vyřadil Federera. Štěpánek postoupil do finále deblu. Ještě než odjel na letiště, stihl v lóži mezi nejbližšími šampiona zhlédnout dva sety. „Pěkně, Nole,“ gratuloval na dálku.
Načež kamaráda, výjimečného šampiona, znovu popíchl. „Ale příště to zvládni rychleji, ať stihnu i letadlo.“
