"Je potřeba podávat vyrovnaný výkon. Ve čtyřboji se většinou rozhoduje až v neděli," uvedla Kateřina Novotná poté, co včera v úvodní disciplíně skončila na šestém místě. V závodě na 1 500 metrů jí v lepším umístění zabránil pád. "Chtěla jsem to rozjet trochu lépe. Bohužel, šlápla jsem si na šponu, to se někdy stává."
Žijete v nedalekých Benátkách nad Jizerou čili závodíte vlastně doma. Cílem je zlato?
Hlavně bych chtěla být na bedně, takže do třetího místa. Cítím se dobře, ale dva měsíce jsem teď nezávodila. Uvidíme, jak se kdo za tu dobu zlepšil nebo nezlepšil.
Měla jste v souvislosti s tímhle domácím mistrovstvím i jiné než sportovní povinnosti?
Snažila jsem se šampionát propagovat, jak se dalo. Byla jsem v radiu, při zápase hokejové extraligy tady v Boleslavi jsem o přestávce jela exhibici. Samotné organizaci jsem se snažila vyhnout. To bych neměla klid na přípravu.
Mistrovství Evropy, to už je velká akce. Co pozitivního přinese českému short tracku?
Já doufám, že zase o něco víc vstoupíme do podvědomí lidí. Přece jen, když se u nás řekne rychlobruslení, každý ho má spojené s Martinou Sáblíkovou. Rozdíl mezi mým rychlobruslením na krátké dráze a krátkými sprinty na klasickém dlouhém oválu stále málokdo pozná.
Ve světe se ale vaše odvětví zřejmě rychle rozvíjí. Vidím tu vlajky Turecka, Španělska, Izraele...
Oni to moc neumějí. Když vezmu třeba Španěly, tak jsou to vesměs závodníci z kolečkových bruslí, co to zkoušejí i na ledě.
No a co Češi, zlepšují se?
Tady v Boleslavi nás startuje poměrně dost, jenže do špičky bohužel kromě mě nikdo další nepatří. Kluci nemají takový zápal, neuvědomují si, že bez práce úspěchy nepřijdou. Snažím se i poradit, ale asi jim vadí, že jsem ženská, moc to ode mě neberou. Lenka Záhumenská, ta se snaží makat, je jí teprve sedmnáct let, tak uvidíme. A pak máme plno malých šikovných holek, které mají imezinárodní úspěchy, jenže v tom nízkém věku to ještě nic neznamená.
Koukám tady na ten led a zdá se mi takový jiný než při hokeji. Lesklejší, hladší.
Tak to se vám opravdu jen zdá. Hokejisté ho víc rozryjí, tím to asi bude.
A co brusle? Na ty jsou hokejisté hákliví. Jak často je brousíte?
Většinou na každý trénink. Při závodech maximálně po dvou jízdách. Když jsem ale trénovala v Kanadě, vydržely mi nože i týden. Je tam kvalitnější led.
Máte na broušení nějakého šikovného specialistu?
Kdepak, to si všechno dělám sama. A pěkně ručně, ne na kotouči jako hokejisté.
Nakousla jste Kanadu. Kdy jste tam byla trénovat?
V loňské sezoně, byla jsem tam čtyři měsíce, zkoušela jsem přípravu s kanadskými i čínskými trenéry. Snažila jsem se něco okoukat, převzít to dobré, ale zároveň jsem se přesvědčila, že to u nás neděláme zle.
Mají tam třeba nějaké novinky ve vybavení? Něco, co neznáte?
Teď se začínají používat tvrdší nože, mají vydržet déle ostré.
Plavci oblékli celotělové plavky a hned padaly světové rekordy. U vás ještě nikdo s nějakým zázračným materiálem nepřišel?
Novinkou je, že se musejí používat kompletně neproříznutelné kombinézy. To ale žádné zrychlení na dráze nepřináší.
Na kolik taková kombinéza vyjde?
Stojí sedm set osm set eur.
No pane. Zkoušela jste, jestli vážně vydrží setkání s bruslí?
Raději ne. Ovšem dostávám certifikát, takže té kvalitě věřím.
Tréninkový pobyt v Kanadě vám hradili sponzoři?
Měla jsem to hrazené od svazu, byla jsem tam na stáži. Jinak jsem oficiálně zaměstnankyní ministerstva vnitra, dostávám normální měsíční plat.
Dají se ve vašem sportu vydělat peníze třeba při Světovém poháru?
Jen za celkové umístění do šestého místa a nejsou to žádné horentní sumy. Za první místo je pět tisíc dolarů a dál se to snižuje. V short tracku není šance se zabezpečit, finančně jsem závislá na podpoře státu.
Tak jedině vyhrát olympiádu. Tam pojedete čtyři závody, takže máte šanci se stát milionářkou.
No, tím čtvrtým závodem je štafeta. Pokud bych tu chtěla jet, tak bych si musela někoho sehnat.
Stále platí, že jsou na krátké dráze naprosto dominantní Asijci a pak dlouho nic?
Právě že ne. Dost se to změnilo. Evropa se začala na Asiaty a Američany dotahovat. Ani já už si neříkám, že nemám šanci. Letos jsem byla na jednom Světovém poháru čtvrtá. Třeba Italka Fontana pár Světových pohárů i vyhrála.
Čili ta naděje na vysněnou olympijskou medaili existuje?
Olympiáda je za dva roky. Kdo ví, co bude.
Co start na dlouhé dráze, tedy té, co na ní vládne Martina Sáblíková? Loni jste to přece zkoušela.
Jenže letos ani jednou. K tomu by bylo potřeba udělat radikální změnu. Moc reálně to nevidím. Začala jsem i studovat trenéřinu, připravuju se, že u short tracku zůstanu.
Co si vzpomínám, tak už jste vysokou školu studovala.
Dělala jsem FTVS, ale na to jsem se vykašlala. Tehdy to bylo denní studium, se sportem se to nedalo skloubit, nestíhala jsem. Nyní jsem na soukromé škole, obor Sportovní a kondiční specialista.
A další novinky ve vašem životě?
Odstěhovala jsem se do svého. U rodičů už mě to trochu přestalo bavit, chtěla jsem víc soukromí.
Zaskočilo vás něco při vedení vlastní domácnosti?
Nebaví mě nádobí. U našich se vždycky umylo nějak samo.
A čím ho zašpiníte? Na jakou specialitu byste mě pozvala na oběd?
Na těstoviny, ty zvládám dobře. Na svíčkovou si radši zaskočím k mamince.
