Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


ZÁPISNÍK: Špunty s sebou. Britové atletiku mění rovnou v Ligu mistrů

COŽE? Nejen pro Kateřinu Šafránkovou je dorozumívání při MS složité. Britové šampionátem žijí. | foto: Reuters

9 2017
Londýn (Od našeho zpravodaje) - Možná i hvězdy fotbalového West Hamu musí na dálku hledět, co se občas děje na místě, které jim obvykle náleží. Do londýnské fotbalové arény se v podobě světového šampionátu vrátila atletika a s ní i halasný, unikátní karneval.

Brit na startu značí, že decibely stoupají na sotva snesitelnou míru. Brit ve finiši znamená, že se domluvíte se sousedem na tribuně leda posunky. O tom, co způsobí britské zlato jako u Mo Faraha, radši nemluvit, to by byly potřeba špunty z betonu.

Budiž, podpora pro domácí je celkem „tradiční“ věc, byť Londýn i v ní přeskakuje obvyklé laťky. Ale tím se jen začíná. „Když se chvíli něco neděje, pořadatelé nahlásí, že jde házet některá z nás - a i když je to na 60 metrů, lidi začnou tleskat. Jsou neskuteční,“ vypráví kladivářka Kateřina Šafránková. Její disciplína není při vší úctě zrovna kdovíjak atraktivní, jí zmíněný výkon je spíše podprůměrný - a přece je to celé pravda.

Na Olympijském stadionu po fotbalových letech zase ožívá nezopakovatelná atmosféra letních her 2012. Jsou země, které dýchají za své klenoty: Brazilci za fotbal, Kanada za hokej, Jamajka za sprinty, to Velká Británie miluje sporty veškeré.

I šéf českých olympioniků Jiří Kejval vzpomínal, jak před pěti lety vypadala soutěž v koňské drezuře: „Většinou jí rozumí málokdo. Jenže když v Greenwichi udělal kůň chybu, 11 999 lidí z 12 tisíc zklamaně vydechlo. To, co jsme zažili v Londýně, už nikdo z nás nezažije.“

Naštěstí to platí jen pro olympiádu, na atletice se to všechno vrací. Nikoli náhodou; jestliže je kolébkou královny sportů antické Řecko, v moderní podobě se znovuzrodila právě za Lamanšským průlivem.

Ona „kultura sportu“ je všudypřítomná. Akreditace na krku vzbudí v metru zájem přihlížejících a brzy se ukáže, že to má logiku. „S manželem jsme byli dobrovolníky při londýnské olympiádě,“ zasní se maminka malé holčičky. Na dopolední program míří takřka z výchovných důvodů: „Chceme, aby na vlastní kůži zažila tuhle atmosféru.“ Do debaty se hned přidává starší pár, jenž dobrovolničil navíc i loni v Riu a nyní si ve čtvrti East End oživuje vzpomínky ve fanouškovské roli.

Snad jen šťastná shoda náhod. Daleko pravděpodobněji ale toto pojetí velmi aktivního diváctví vysvětluje, proč v těchto dnech mnoho atletů zažívá nejkrásnější chvíle kariér.
Proč mávají do kamer a po svých soutěžích vyprávějí třeba to co český dálkař Radek Juška: „Dávají do toho vše. Fandí rádi a fandí všem.“

Proud mířící ze stanice podzemky Stratford má na sobě už tak dost britských symbolů a chystá se nakupovat další: „Vlajky za tři libry!“ Klučina pózuje rodičům před Olympijským stadionem v ikonické oslavné pozici Mo Faraha, s rukama sepnutýma nad hlavou. Vůbec nevypadá, že by jej mrzelo, že místo na večerní program s Usainem Boltem míří na ranní ženský sedmiboj.

West Ham tu hraje Premier League, atletika rovnou Ligu mistrů.







Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze