Je potřeba, aby děti sportovaly a nečuměli na sport v televizi. Proto je potřeba:

1) přestat dávat sport v televizi

2) přestat dotovat sportovní vrcholové oddíly

Ad 1) nebudeme válendoví sportovci

Ad 2) když chci aby se děti protáhly a naučily se např. gymnastiku, tak mi v oddíle řeknou, že trénink je 5 týdně. Minimální docházka je 4x týdně a po 3 měsících mi oznámi, že dítě vyloučí, protože jeho výkon je neperspektivní. Nechtějme mít profi sportovce, ale děti které se chtějí hýbat pro radost - klidně i blbě, ale hýbat s radostí.

A to Vám nestačí rekreační sport? Nebo už jen pouhý pohyb? Jako třeba chůze krajinou? Hýbat se můžete z dětmi i mimo sportovní klub, v tom nikdo nikomu nebrání. Přeci jenom 22% pohybujících se dětí je tragédie ...

Ještě moje děti také nesportovaly. Zato byly venku, lítaly po loukách, lezly po stromech, skákaly do vody, dělaly kotrmelce a stojky. Když se řekne sport, představím si dril a v řad nastoupené cvičence, kteří po řadě předvádějí cvik. Děti by se měly vrátit ke kamarádství bez Facebooku, ke společným dobrodružstvím venku. Bohužel, je to v tuto chvíli asi utopie.

To je dost podivný pohled na to, co je sport.

Paní Čáslavská, vy jste sice sportovala, ale když vystoupíte v televizi a začnete mluvit do politiky, je to též velmi smutný pohled.

I to je důležité pro reálný život.

Kouzlo zvládnuté techniky. Výkon jde nahoru, jsou vidět výsledky, které motivují, sport baví.

  Dám království za trenéra "dobrého technikáře", který se pozná podle toho, že učí "koniny", netlačí na výsledky a "profesionální sběrači medailí" v podání "sportovních rodičů" a jejich dětí k němu zpravidla nechodí. Taková osobnost s mizivou poptávkou se ve sportu tím pádem těžko uplatní. Tím ztrácí sport smysl.

  Na jedné straně se pak stává sport obětí "nadšenců amatérů" páchající velké škody, na druhé straně je jen cestou k rychlým výsledkům bez ohledu na zájem samotných sportovců. Když si projdu pár zájmových kroužků, většinu diletantů bych za jedno či druhé zavřel. 

  Starší generace získala základy dobré pohybové techniky přirozenou cestou. Tělesná výchova na škole pak byla již jen nadstavbou. A u toho zůstalo i dnes, kdy děti netuší jak udělat krok bez vyčerpávající námahy. Málokdo umí jít při výuce na podstatu pohybu a poskytnout základy, na kterých lze stavět celý život. Bez toho ale nemá sport smysl.

Je to o hodnotách, které rodina dětí uznává. Selekce dětí pak již běží svoji cestou. Pokud je předmětem zájmu radost z pohybu, přitáhne to jinou sestavu zájemců než pokud jde o výkon a výsledky, resp. zpravidla o pouhé "pozlátko".

  Patrně chybí ve sportu obecně osvěta a vzdělanost. Protože stačí nějaký sportovní úspěch v TV a nahrnou se zájemci v touze po obdobném úspěchu, ne v touze po získání obdobné dovednosti. Což je o rozdílné motivaci. 

Za našich dětských let, byly i boubelky pevná kůže. Dnes potkáte náctileté děti, které jsou si hubenější, ale zdobí je pomačkaná kůže. Co taky ale čekat od společnosti, kdy stále jen slyšíte, ty jezdíš do práce na kole? Ty chodíš do města pěšky? atd ...

No to je novinka, když vyrůstaly moje děti, tak bylo všude plno kroužků a klubů, měly možnost vyzkoušet si každý sport, dokonce i vodní lyže. Buď zadarmo nebo za nízký poplatek. Školní hřiště byla běžně otevřená atd. Nebyl problém (finanční) pořídit dětem kola a vůbec sportovní náčiní, neřešme značky. Dneska je vše za peníze, když už sportovní klub příjme dítě, tak to musí být talent. Nemluvě o cenách sportovních potřeb. Pokud rodiče sami nejsou sportovci a nějak to vždy udělají aby na vybavení měli, tak mají děti smůlu, zvláště ty městské, na vesnici můžou aspoň lést po stromech a tak.  Své samozřejmě udělal nástup počítačů, televize. Ale nejvíce se na tom podepisuje doba, protože většina národa řeší existenční problémy, rodině po zaplacení všech poplatků zbyde tak akorát na jídlo a všechno zbytné se škrtá.

Tovižejo...Oni se výmluvy vždycky najdou, v tom souhlasim...

A ja blazen myslel, ze po 1989 to bude mnohem lepsi !

Co ja jsem se nachodil kilometru v Brne po praci, diky shaneni 'nedostatkovych' (ale i dostatkovych) veci, nez jsem sedl na tramvaj a jel domu. Bez nadsazky to mohlo byt i 10 km. Temer kazdy den.

Co se týče tělesné výchovy, tak z mojí zkušenosti - devadesátá léta - na základce žádná tělesná VÝCHOVA nebyla. Byla hodina tělocviku, kdy se z kabinetu vyndal míč a hrála se nějaká hra, kterou už většina žáků uměla "odněkud odjinud". Občas se vyndalo nějaké nářadí typu koza nebo kruhy a všichni 2-3x předvedli jak umí či neumí nějaký cvik. Když to někdo neuměl, bylo mu doporučeno, aby se to doučil.

Teprve na střední škole došlo k tomu, že učitelka vyvalila hromadu míčů a dala po jednom míči do dvojice, aby si všichni vyzkoušeli nějaké základní věci, a pokud někdo něco neuměl, tak mu poskytla čas, prostor a nářadí na to, aby si to zkusil třeba padesátkrát. No a taky jsem utrpěla kulturní šok, že chce po celé třídě přemet a hvězdu, když nám devět let říkali že "to můžou dělat jen holky které chodí na gymnastický kroužek".

Lidé občas kritizují přehnané nadšení tělocvikářů, ale můj dojem byl, že jejich problém je přílišné nadšení pro sport (zcela obecně) a nulové nadšení pro jeho výuku. Přišlo by vám třeba normální, kdyby učitelka zjistila, že 75% dětí umí v první třídě číst, a tak výuku čtení zrušila a "ostatní si to nějak doplní"? No to asi ne. 

Podle mě by škola měla umožnit získat (nikoli rozvíjet již získané) základní dovednosti v různých obvyklých sportech, v čemž tedy tělocvikáři selhávají. Protože vyndat míč a říct "hrajte si" je jednodušší, než stát vedle té kozy a chytat ty, kteří spadnou.

Opacna zkusenost : na zakladce jsme jeli jak fretky. V zime hala, gymnastka, micove hry atd atd. V lete atletika na stadionu. Fakt jsme makali. Na gymplu jsme ctyri roky hrali "volejbal".

Sportem k trvale invalidite ... jak ja telocvik nesnasel

A ja zboznovala.