Síla, rychlost, vytrvalost - to jsou přednosti vícebojaře Jana Doležala, které z něj dělají jednu ze současných největších hvězd dorostenecké atletiky u nás i ve světě. Královéhradecký "Herkules" to letos potvrdil ziskem bronzu v osmiboji na světovém šampionátu dorostenců v ukrajinském Doněcku.
Jan DoležalDisciplína: víceboj Největší úspěchy
|
Neodolají mu ani domácí mládežnické rekordy. Nejčerstvějším výkonem 7 430 bodů z konce září vymazal z českých dorosteneckých desetibojařských tabulek deset let starý výkon Lukáše Patery.
"Obě události vnímám jako ohromný úspěch. Vždyť já jsem hrozně nadšený, že se to vůbec povedlo. Jsem maximálně spokojený," říká Jan Doležal po své dosud nejlepší sezoně. "Motivuje mě to, abych se mohl jednou atletikou živit. A přibližuje mě to k dalším snům - být na mistrovství světa juniorů a zajistit si start na olympiádě v Riu," dodává.
Má našlápnuto solidně. Kdo však je borec s velkými sny a cíli? Jeho příběh by brzy mohl vydat na knihu. A to je mu teprve sedmnáct. V mládí ještě koketoval s tenisem a basketbalem. Desetiboj to však u něj nakonec vyhrál. "Byl jsem hodně všestranný, trenér to rozpoznal a nutil mě do desetiboje. Nejdřív jsem nechtěl, ale první úspěchy mě motivovaly," přiznává.
Jenže vloni jeho kariéru na krátko přerušila mononukleóza. "Doktoři mi říkali, že půlrok budu mimo a že budu rád, když si zazávodím na výkonnostní úrovni," vypráví Jan Doležal. Zakousl se a začal bojovat. Už po dvou a půl měsících byl znovu na dráze a hned se začal blížit předchozímu výkonnostnímu standardu. "Nečekal jsem, že budu moct po nemoci předvádět tak dobré výkony," říká.
Přitom by o něm mnozí řekli, že se pro atletiku vůbec nehodí. Když totiž po trénincích i závodech opustí brány stadionu, chvátá rovnou do postele. "Spánek je moje druhé hobby. Rád se flákám, spím a užívám si, že nemusím nic dělat. Kamarádi se mi občas smějí, že jsem línej, ale zase dělám výsledky," usmívá se.
Nejlepší výkony rokuOsmiboj na MS 1013 Dorostenecký rekord v desetiboji |
Může za to i nemoc. "Jsem víc unavený a občas mě bolí i játra. Pozůstatky nemoci tam pořád jsou," vysvětluje důvody zvláštní relaxace, "proto si uvědomuju, že budu muset přidat velmi brzo i kvalitní regeneraci." Důkladná píle a výdrž, i když se nedaří, však nejsou zrovna charakteristické pro tento supertalent.
Při disciplínách, v nichž tolik nezáří, přímo zuří. "Musím na tom pracovat. Musím se prostě kousnout, protože vím, že potřebuju běhat a skákat. Medaile z letoška jsou pro to velkou podporou," pokyvuje. Sprinty, skok do dálky, vytrvalostní souboje a disk, to jsou jeho odvětví. Totálně však nenávidí skok o tyči. "To je pravda. Nejradši bych tyčku zrušil," směje se rodák z Třebechovic.
Právě v této disciplíně ztrácí body. Problémy mu dělá technika. "Mám trochu strach z výšky. Nejdřív mi dělal problémy i odraz. Postupně na tom s koučem pracujeme. Zlepšuje se to," říká. Pokud bude pokračovat v raketovém růstu, jednou se třeba dostane do tréninkové skupiny legendárního Tomáše Dvořáka.
A kdyby se nechytil jako atlet, nemusí zoufat. Uživil by se i jako umělecký kovář, na něhož studuje. "Moc mě to baví. Kdybych nedělal atletiku, asi bych si zařídil dílnu a vyráběl dekorační prvky do designu domů," tvrdí. I tam se síla hodí. Zatím má však jako prioritu atletiku. "Vzory nemám, ale obdivuju Ashtona Eatona a naše legendy. Nechci se s nimi srovnávat, ale třeba bych rád byl jednou lepší než oni," přiznává sebevědomě.
