Nedá se říct, že by Nuggets hráli úplně špatně - konce konců vyhráli 44 zápasů - ale jejich fanoušci právem mysleli na víc. Tým na rozdíl od skvělého závěru předchozí sezony prostě nefungoval a vrcholem všeho byla roztržka mezi Kenyonem Martinem a koučem Georgem Karlem.
Tým po celou sezonu provázely zdravotní problémy. Sám Martin se před sezonou podrobil operaci kolena a nebyl schopen pořádně trénovat - to byl konec konců původní zdroj jeho nesvárů s Karlem.
Hned v prvním utkání sezony (po 2 minutách!) si těžce zranil koleno Brazilec Nene a nemohl hrát po celý zbytek roku, potíže provázely Marcuse Cambyho a další, a aby toho nebylo málo, nováček Julius Hodge byl postřelen při incidentu na dálnici.
Dalším velkým problémem zůstala pozice krajního rozehrávače (shooting guard) a tedy potažmo střelba zdálky (trojková). Nuggets se rozhodli dát znovu důvěru jedinému typickému trojkaři v týmu Voshonu Lenardovi (který si mimochodem přetrhl achillovku v prvním utkání sezony 2004/05 - první zápasy jako by byly pro Nuggets zakleté..) a tenhle risk vůbec nevyšel.
Jak trochu krutě, ale vtipně poznamenal jeden z komentátorů ESPN, Lenard měl po zranění "pohyblivost spícího šneka" a Nuggets ho museli rychle nahradit. Tím se jejich problémy s trojkovou střelbou ještě prohloubily.
Největší letní posilou týmu měl být střední rozehrávač Earl Watson, který však od začátku sezony jen leštil lavičku - přestože je to velmi dobrý hráč, Nuggets už měli na jeho pozici další dva dobré hráče. Vedení klubu nakonec Watsona vytrejdovalo a získalo do týmu dvojici Reggie Evans - Ruben Patterson.
Tím pádem ale Nuggets přišli o svého dosud nejlepšího trojkaře (Watson občas zaskakoval právě i na pozici dvojky a měl nejlepší úspěšnost střelby trojek z celého týmu) a na pozici krajního rozehrávače dokonce musel hrát občas i Patterson, který střílí trojky asi tak stejně dobře jako Shaq šestky (má úspěšnost 18% za celou kariéru).
Samozřejmě, že ne všechno ale bylo v Denveru špatně - vždyť také Nuggets konec konců postoupili do play-off. Sice špatně stříleli, ale o to víc běhali. Opět dokázali využívat nadmořské výšky a v domácím prostředí byli schopni uběhat téměř kohokoli. Udrželi si nejvyšší průměr bodů nastřílených z rychlých protiútoků (20,2 na zápas, doma dokonce 23,6) a statisticky byli po Phoenixu druhým nejrychleji hrajícím týmem ligy.
Carmelo Anthony hrál skvěle. Ve své třetí sezoně v lize se dokázal vrátit na výsluní (po zdaleka ne úplně vydařené předchozí sezoně) a Nuggets měli díky jeho schopnosti skórovat téměř ze všech pozic alespoň trochu solidní postupný útok. A byly tu i další plusy.
Marcus Camby sice odehrál jen 56 zápasů, ale pokud byl na hřišti, tak byl rovněž skvělý (především v obraně), slušnou sezonu odehráli i Andre Miller a Earl Boykins. Nuggets měli pochopitelně výhodu, že hráli v jedné ze dvou nejslabších divizí v NBA a tak jim jejich výkony nakonec stačily na divizní titul.
Do play-off šli jako vítěz divize dokonce nasazení jako č.3, ale narazili v prvním kole na Clippers (kteří raději skončili šestí než pátí v Západní konferenci, aby se vyhnuli Mavericks a hráli právě proti Denveru) a celkem jasně vypadli (1:4 na zápasy).
Spory mezi Kenyonem Martinem a Georgem Karlem dosáhly takové míry, že Martin v podstatě odmítl v poločase jednoho z play-off zápasů dál hrát, a po tomto incidentu se zdálo jako "tutovka", že bude v létě vytrejdován. To se nakonec nestalo a nad vztahy v týmu se na začátku letošní sezony stále vznáší otazník.
ZMĚNY V KÁDRU:
Na prvním místě je třeba říci, že došlo k zásadní změně ve vedení Nuggets, ale nijak překvapivé. Místo generálního manažera opouští Kiki Vandeweghe, o složení týmu teď rozhoduje v podstatě čtveřice lidí - kouč Karl, "viceprezidenti klubu" Mark Warkentien a Rex Chapman a také poradce majitele Stana Kroenkeho Bret Bearup.
Tihle čtyři byli schopni dát dohromady poměrně dost zásadních rozhodnutí, jedna věc se jim ale nepodařila - vytrejdovat Kenyona Martina.
1. Prodloužení smlouvy s Carmelem Anthonym.
Pět let, maximální peníze. Tady není o čem mluvit, ani o čem pochybovat.
2. Prodloužení smlouvy s Nenem.
Šest let, 60 milionů dolarů. Tohle už je trochu jiná káva a hodně lidí (včetně mě) si nepochybně myslí, že Nuggets Neneho přeplatili. Brazilský podkošový hráč vynechal po těžkém zranění kolena celou sezonu, a dokonce i před tímto zraněním to byl spíš velmi dobrý a nadějný hráč než přímo "skvělý."
Na druhou stranu je mu teprve 24 let a dobří podkošoví hráči vždy byli, jsou a budou nedostatkové zboží. Je fakt, že není moc hráčů, kteří by byli lepší hráči než Nene a přitom vydělávali méně peněz, na druhou stranu je v NBA poměrně slušně velká skupina pivotů (namátkou Mohammed, Mihm, Haywood atd.), kteří možná nejsou tako dobří jako Nene, ale jsou s ním srovnatelní a přitom berou polovinu peněz.
Těžko říct, jestli by Nuggets někdo Neneho vyfoukl za takové peníze, ale zdá se, že tady možná mohlo vedení klubu trochu ušetřit a lépe "zalepit" díru na pozici dvojky.
3. Prodloužení smlouvy s DerMarrem Johnsonem.
O Johnsona nebyl "na trhu" téměř žádný zájem a tak se nakonec vrátil k Nuggets. Ti tak získali velmi levně celkem solidního obránce a střelce, který by dokonce mohl bojovat se Smithem a Diawarou o pozici v základní pětky.
4. Prodloužení smlouvy s Reggiem Evansem, odchod Francisca Elsona.
Nuggets se rozhodli nevyrovnat nabídku Spurs pro Elsona, ačkoli nebyla nijak závratně vysoká (2 roky, 6 milionů). Důvodem byly obavy z daně z luxusu (luxury tax) a také to, že Nuggets zkrátka dali přednost Evansovi. Evans je asi lepší hráč než Elson, ale zhruba 20 milionů na 5 let je dost, když se vezme v úvahu, jak omezený je Evansův herní "repertoár."
5. Vytrejdování Howarda Eisleyho a dvou výběrů v draftu (2.kolo) do Chicaga za J.R.Smithe.
Smith je určitě zajímavý hráč. Obrovský potenciál, hráč, který by mohl být pro Nuggets řešením na pozici dvojky na mnoho let dopředu, ale samozřejmě, že existoval nějaký důvod, proč po nadějném začátku kariéru upadl v nemilost Byrona Scotta a v týmu Hornets si v podstatě nezahrál. Nicméně za tuhle cenu je to pro Denver v každém případě výhra, a možná dokonce jackpot...
6. Podpis smlouvy s Yakhoubou Diawarou, odchod Grega Bucknera.
Nuggets nevyrovnali překvapivě "šílenou" nabídku, kterou Buckner dostal od Dallas a jako náhradu sáhli do evropských zdrojů. Diawara má sice velké rezervy v útoku, ale obránce je to výborný a možná dostane už letos celkem dost minut na pozici dvojky.
7. Vytrejdování Pattersona do Milwaukee za Joa Smithe.
Výhodný obchod pro obě strany. Denver a Milwaukee si vyměnilo dva hráče, kteří se sobě podobají platem i užitečností, ale hrají odlišným stylem - který vyhovuje jejich novým týmům.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Podkošová sestava ("frontcourt"). Pokud by konečně všichni podkošoví hráči zůstali konečně zdraví, tak síla a "hloubka" Nuggets na těchto pozicích je skutečně mimořádná, vždyť "šestým" podkošovým hráčem týmu je Eduardo Najera.
Camby je jedním z nejlepších blokařů a doskakovačů ligy, navíc umí být nebezpečný i v útoku, Nene je mladý talentovaný hráč, skvělý atlet, který by měl po zranění udělat další krok kupředu. Navzdory konfliktu s koučem zůstává Kenyon Martin jedním z nejatletičtějších hráčů na pozici čtyřky, a protože už se snad definitivně zotavil z problémů s kolenem, měl by "přispívat" více než vloni. Tahle trojice je asi nejatletičtější a nejrychlejší podkošová "rotace" v lize vůbec.
Za nimi jsou další solidní hráči. Joe Smith je spolehlivý střelec a doskakovač, který by mohl i částečně nahradit Martina, pokud by jeho problémy pokračovaly. Evans a Jamal Sampson jsou skvělí doskakovači, loňský nováček Linas Kleiza byl celkem příjemným překvapením, v záloze je snad znovu zdravý Eduardo Najera.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Střelba zdálky. Pokud jde o střelbu z pole, Nuggets byli nad průměrem ligy, navíc stříleli hodně trestných hodů - v celkové efektivitě útoku ale přesto skončili až na 18.místě. Důvodem byla tragická střelba trojek.
Nuggets skončili úplně poslední v NBA v úspěšnosti (32,5%) a v play-off proti Clippers se dokonce ještě zhoršili na 22,1%. Co je ještě podivuhodnější, nejlepšími trojkaři týmu byli vloni Watson, Buckner a Johnson, z nichž se po létě do sestavy vrátil (a to ještě spíš shodou náhod) jen DerMarr Johnson.
Nadějí pro Nuggets by mohl být J.R.Smith (vloni 37,1%), ale jestli si nepadne do oka s koučem Karlem (což leckdo bere jako hotovou věc), tak to bude velice "zajímavá" situace. Ani jeden z hráčů současné sestavy Nuggets neproměnil ve své kariéře více než třetinu svých trojkových pokusů.
LETOŠNÍ SEZONA:
Je dost těžké odhadnout, co se dá letos od Nuggets čekat. Tým má potenciál na to promluvit do bojů o konferenční titul, ale ten měl vloni taky. Carmelo Anthony je na prahu toho být skutečnou superhvězdou ligy, v týmu jsou další vynikající hráči (Camby, Miller..), takže pokud bude všem přát "zdravotní štěstí" a vedení klubu se podaří najít do konce lhůty pro trejdy ještě nějakého trojkaře, tak můžou být Nuggets skutečně velmi nebezpečným týmem.
Jenže se může stát, že zdravotní problémy Cambyho, Neneho a dalších budou pokračovat, Martin se definitivně rozhádá s koučem Karlem atd. - a pak by se v nabité konkurenci Západní konference také mohlo stát, že Nuggets budou horko těžko bojovat o postup do play-off.
PŘEDPOKLÁDÁNÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Andre MILLER
J.R.SMITH
Carmelo ANTHONY
Kenyon MARTIN
Marcus CAMBY
22. října 2006 15:11
