18. července 1995, šestnáct minut před polednem. Kdo tam byl, nezapomene...
Olympijskému šampionovi z Barcelony nebylo ani pětadvacet. Jeho život se zastavil v jedné ze serpentin při sjezdu z tisícového vrcholu Portet-D´Aspet na 34. kilometru velké pyrenejské etapy.
Závodník týmu Motorola tam ležel stočený do klubíčka. "Od začátku to bylo ztracené," vzpomínal pro deník L´Equipe lékař Gérard Nicollet, který byl ihned na místě.
Pak ve 14:39 tehdejší ředitel závodu Jean-Marie Leblanc po vlnách závodu rozeslal smutnou zprávu: Fabio Casartelli po převozu do nemocnice v Tarbes zemřel.
Obloha byla modrá, sluníčko pálilo a Richard Virenque si v té etapě s cílem v Cauterets dojel pro vítězství.
"Dozvěděl jsem se to, až když jsem šel z pódia," vzpomínal Francouz. "Cože, smrt? ptal jsem se. Večer jsem se šel podívat na Fabiovy ostatky a položil květinu na katafalk. Byla to síla."
Peloton nazítří vzdal tragicky zesnulému kolegovi hold. Stejně jako v pondělní etapě, když kolem pomníku Casartelliho projížděl. Ve stejném směru jako tehdy.
VZPOMÍNKA NA ROK 1992. Italský cyklista Fabio Casartelli při olympijském závodě, kde získal zlatou medaili..
Okolnosti Italova karambolu jsou dosud nejasné. Kolize? Defekt? hádalo se tenkrát. Nebo narazil nejdřív do zdi vedle silnice a pak tvrdě hlavou dopadl doprostřed cesty, jak by dokazovala krvavá skvrna, která pomalu stékala z kopce.
Dnes je u cesty cedulka s nápisem: Kdo žije v našem srdci, nepoznal smrt.
Aspet letos slaví sto let, byl zařazen hned v první pyrenejské etapě Tour v roce 1910. Od té doby jeden z nejfrekventovanějších, v 15. etapě s cílem v Bagneres-de-Luchon ho peloton zdolal po třiapadesáté.
A pokaždé, až se přes něj v budoucnu pojede, si Tour uvědomí, že má i smutné vzpomínky.
