Churavý mohl v posledních dnech jen vzpomínat na jarní boje v olympijském Whistleru, kdy z páté pozice útočil na stupně vítězů. Před pár dny v Kuusamu dokončil jednou třicátý a podruhé po pokaženém skoku ani do běžecké stopy nevyrazil. Poté se v Lillehammeru zlepšil na šestnáctou příčku, ale jeho o deset let mladší kolega Dvořák slavil osmé a deváté místo.
"V Kuusamu jsme Pavla jednou do běhu radši neposlali, v tom strašlivém mrazu se mohl jen nachladit," vysvětloval kouč českých kombiňáků Luděk Šablatura. "V Lillehammeru mu konečně vyšel běh, ale na můstku to byla stále bída."
Psí kusy na nájezdu
Právě skokanská část sdruženářského klání je pro Churavého zatím problémem. Dokud se nezlepší na můstku, může si o honbě za cennými kovy nechat jen zdát. A má to více důvodů.
Příprava před letošní sezonou byla pro bývalou českou jedničku jako ze zlého snu. Nejdříve při tréninku upadl a o led si rozřízl ruku. Tržnou ránu na předloktí spravilo dvacet stehů, ale v tréninku musel ubrat. Na závěrečném soustředění ve Finsku ho pak skolila viróza a můstek si vyzkoušel jen třikrát, čtyřikrát...
"Ale žádné testování to nebylo, v tom mrazu to chtěl mít každý co nejrychleji za sebou," popisoval třiatřicetiletý závodník.
Nové vázání, s nímž většina jeho soupeřů létá dál, je tak pro Churavého jenom k zlosti. Botu namísto provázku drží tyčka, podpatek na lyži má jiný tvar. A český závodník si s tím na můstku neumí poradit.
Pavel Churavý během závodu sdruženářů na ZOH ve Vancouveru.
"Necítím kvůli tomu plochu pod nohama. Dělám na nájezdu psí kusy, ale zatím nic. Neudělal jsem jediný pořádný skok," stěžoval si na tiskové konferenci.
Nezbývá mu nic jiného, než se přizpůsobit. Najít způsob, jak se s novou technikou, s níž minulý rok přišel švýcarský fenomén Simon Ammann, vypořádat. Soupeři se totiž díky ní dostali o kus dál.
"Je to špatný na nájezdu i na odrazu. Ale musím něco vymyslet, změnit styl, možná seříznout podpatek. S návratem ke starému systému bych ztrácel," předpokládá veterán. Ale věk by ho v severské kombinaci brzdit neměl, Rakušan Gottwald je ještě o rok starší a nedávno v Kuusamu byl nejlepší ze všech.
Nechci si nic udělat, jen se vrátit
To si možná říkal sám Churavý v navazující běžecké části závodu sdruženého. Na běžkách potíže s vázáním neměl a ukázal se v bývalé formě. Právě dvanáctý běžecký čas v Norsku ho vynesl na bodované příčky.
"Kvůli poraněné ruce jsem se ani při běhu necítil dobře. Ale v Lillehammeru jsem se chytil. Konečně jsem si připadal jako na lyžích."
Za čtrnáct dní v rakouském Ramsau pokračuje Světový pohár v severské kombinaci dalšími dvěma závody. Tam se bude skákat na malém můstku, což je pro "neletce" Churavého určitá výhoda. Sám to jako známý pohodář vidí optimisticky.
"Nedaří se teď, může to přijít příště. Ani sport se nemá přehánět, nechci si nic udělat, ale vrátit se mezi nejlepší," plánuje s úsměvem.
