Bartoň je osobnost. Jak jeho přítomnost mužstvu pomáhá?
Je radost ho poslouchat. Už na prvním tréninku pochopil systém, začal to vnímat, řešit, dirigovat. A to tady potřebujeme. Přeženu to. Když řeknu něco já, mladí mě mají na salámu, protože jsem zlý muž, nějakej blázen, ne (smích)? Ale co řekne Bartoň, to sedí, platí, přes to nejede vlak. Což je dobře.
Vy k němu hodně vzhlížíte.
Já mám radost, že tady ten Bartoň je. Já jsem ročník 82, on 80. Sleduju ho celou kariéru, je to na české poměry velký hráč. Dokázal, co málokdo. Z jeho příchodu jsme byli rozhození. Natož ze systému, co nám pan (trenér) Budínský tlačí do hlavy. Sedáme si rychle, zvykáme si. Na tréninku je toho občas dost, co musíme pochopit.
Nepřemlouváte Bartoně, ať zůstane v Děčíně co nejdéle?
Nepřemlouvám, on mi bere minuty (smích)! Ale ne, hned se ptal, kolik mi je, že mám prej hodně dětí. Sedli jsme si. Kromě toho, že já hraju za Děčín a on nastupoval za Barcelonu, je úplně stejnej kluk. My respektujeme, že když mu přijde dobrá nabídka, odchází. Je zážitek i zkušenosti se vedle něj pohybovat.
Jaký basket má Děčín hrát?
Trenér po nás chce evropské prvky, abychom to valili dopředu, nikdo nepřidržoval míč. Kromě rozehrávače Venty nikdo nedělá pět sedm osm driblingů. Jeden dva a míč musí jít z ruky. Nebo úplně bez driblingu - kolem dokola. Hrajeme házenou (úsměv)!
Luboš Bartoň (vpravo) a Pavel Bosák v dresu Děčína.
Kam letos Válečníci míří?
To bych vykřikoval do sna nějaké nesmysly. Ale to já rád! Jestli nám vydrží zdraví a vrátí se Kouba (nemocný kapitán Houška), musíme hrát top čtyřku, ne? Pak už je otázka, jestli budeme hrát finále, o bronz, nebo budeme pátí. Jestli do toho všichni půjdeme na 110 procent, nemáme si co vyčítat.
V premiéře s Pardubicemi jste přes 100 procent odevzdal, praštil jste se i o světelnou reklamu.
A měl jsem bouli jak blázen. Ale nerozsvítilo se mi, to mně asi nikdy. Náš výkon byl libovej! Teď doufám, že bude gradovat to, co jsme přes léto natrénovali.
Jak vás nabíjejí vášniví fanoušci v děčínské hale?
Já měl úplně husinu! Kluci, co tady hrají déle, měli pravdu. Pohltilo mě to. Je zážitek hrát před takovými fanoušky, kteří vnímají basket dobře a myslí ho vážně. Fandí, chtějí, aby se vyhrálo, zaplatí si plno peněz. To se cení. V Čechách je to čím dál slabší, úroveň i diváci. Jestli jsou rozmazlení... radši koukají na televizi, pivo a tlačenka, jsou pohodlní. Jinde by na televizní zápas přišlo dvacet lidí, ale v Děčíně bylo vyprodáno. V takové atmosféře jsem dostihový kůň, vidím jen obroučku, spoluhráče a jdu do toho. To vás vezme a jste jak na kolotoči, skoro nic nevnímáte.
Ale vnímal jste, že se vestoje tleská do prvního koše Děčína.
Nikdo mi o tom nepověděl. A já se divil: proč stojí, proč tleskají? Hymna žádná, Obama taky nepřijde, tak co bude? Až Kouba mi to vysvětlil. Ptal se, jestli to bylo i v Chomutově, kde jsem hrál. Bylo, říkám, ale tam museli stát celou první čtvrtinu (smích). Ne, žertuju.
