"Nikomu se nelíbí, když mu sáhnou na peníze. Ale je lepší to říct, než dělat jako by nic a za tři měsíce říct, že peníze došly. U nás to není nic hrozného, dá se s tím žít," říká děčínský kapitán Jakub Houška.
Co víte o situaci v klubu?
Není to růžové. Vedení přišlo a na rovinu řeklo, jak to je. Žádné báchorky. Zeptali se nás, hráčů, jestli souhlasíme se snížením platů, všichni jsme podpořili myšlenku klubu. Lepší říct to na rovinu, než to nechat běžet, aby se to pak táhlo několik sezon. Všichni chtějí bojovat dál, nikdo neutíká. To mě jako kapitána těší.
Nikdo nebrblal, když klub přišel s tím, že sníží platy?
Na rovinu: Když za vámi v práci přijdou, že vám snižují peníze, taky budete brblat. Ale řekli jsme, že žádný cirkus kolem toho dělat nebudeme. Spíš se snažíme pomoct. Nikdo tady nechceme, aby se snížila kvalita týmu. I když nejsou finance, chceme něco dokázat. Tady to není jen o penězích.
Takže nejste naštvaný?
Naštvaný ne, smutný ano. Musí se to brát, jak to je. V hokeji peníze jsou, v basketu je to teď špatné všude. Nymburk je zajištěný, další mají problémy. A došlo to i k nám, není se co divit. Jsme malé město a sponzoři se tady shánějí špatně.
Budou v Děčíně chudší Vánoce?
Když dostaneme nějaké peníze, tak snad nějaké Vánoce budou... Máme od vedení příslib. My jsme na to docela zvyklí, že nedostáváme peníze na čas, ale třeba s dvouměsíčním zpožděním. To je normální i v jiných klubech.
Nebudete hrát s menší motivací?
Myslím, že ne. Tři dny jsme byli opaření, bavili se o tom. Pak jsme řekli konec, jdeme se zase soustředit na zápasy. Nejsou to částky, kvůli kterým by se zbořil svět.
Nemůže se stát, že kvůli financím z klubu někdo odejde?
Zatím by nikdo odcházet neměl. Uvidíme na konci sezony, jak se to bude řešit. Nechceme slevovat z cílů, toužíme dál vyhrávat. Máme to rádi a lidé v Děčíně také. Je to tady sport číslo jedna. A ta jednička je opravdu obrovská.
Umíte si představit, že by v Děčíně skončil basketbal?
Nikdy neskončí! To je nemyslitelné! Věřím lidem z klubu, že by to tady nenechali padnout. V nejhorším by se musela snížit kvalita. Lidi to tady milují, je to pro všechny společenská událost, užíváme si to. My v Děčíně máme takový svůj Davis Cup při každém utkání.
Takhle silně to vnímáte?
Když jsem četl ty články o Davis Cupu, byl jsem plný dojmů. Finále v Praze byla společenská událost, kterou žil celý národ. Tady je to menší měřítko, ale přirovnat se to dá. Basketem žije celé město.
Přistoupili jste na snížení platů, co dál? Budete přemlouvat sponzory, aby klubu pomohli?
Já se třeba snažím. Už loni jsme sehnali peníze na to, aby mohl být vypraven autobus pro fanoušky. My, co jsme tady dlouho, známe dost lidí, určitě dáme tip manažerovi Lukášovi Houserovi, kam by mohl ještě zajít. A je důležité, že se o tom problému ví. Třeba si to nějací váhaví sponzoři přečtou a pomohou. Nebo fanoušci tím, že půjdou na náš ples. Koupí si lístek, pobaví se s námi zase na jiné vlně, malou částkou přispějí.
Mimochodem, co vaše zdraví?
Docela dobré. Trénuju lehce, brzy bude dvoutýdenní volno a po něm už bych se chtěl vrátit. Zranil jsem se v zápase s Pardubicemi a návrat vychází snad osudově zase na ně.
Jak se cítíte ve speciální helmě, která vám podobně jako fotbalovému brankáři Petru Čechovi bude chránit poraněnou lebku?
Relativně jsem si zvykl. A hlavně v ní mám pocit, že můžu jít hlavou proti zdi...
