Chcete prý Pollerta do lodi. Individualistu, kterému jenom z pomyšlení, že by měl závodit na deblu, se dělalo mdlo? Kolikrát myslíte, že by přišel na trénink? "To nevím"
Vy dokonce sníte o zlaté medaili! Přece jste jako trenér viděl na nedávném mistrovství světa vítězné bratry Hochschornerovy, olympijské vítěze, kteří jsou k neudolání i pro Jirase a Mádra! "Ale vy to berete moc vážně." Takže to není reálné? "Reálné? Stačí do lodi vlézt. Je pravda, že jsem Lukáše rok neviděl, musel bych se na něj podívat, jestli se mu nerozpadlo tělo."
Takže... "No, počkáme na jaro, jen jestli bude mít vůbec čas, on chce také kandidovat v komunálních volbách. Možná že má málo pacientů a takhle si zase pomůže k popularitě." Rohan doznává, že to všechno je „napůl sranda“. Jen napůl? "Buďme nad věcí, život musí být legrace," říká.
Kde najdete lékaře vojenské nemocnice Lukáše Pollerta? Vzal si dovolenou a přestavuje rodinný dům. Má pracovní boty, roztrhané džíny a spolu s kamarády bourá příčky, vozí suť. Pot z něho leje. "Samozřejmě že ne!" odmítá návrat do závodní kánoe.
Tak dobře, tahle odpověď se dala čekat, jenže jak tedy... "Když vy jste nebyl při mistrovství na Trnávce. Popíjeli tam v hospodě Na Kocandě a Jirka Rohan měl zřejmě splín. A tak si hloubal, s kým by možná mohl zase závodit. A někdo řekl: A co s Lukášem? A on že je to dobrý nápad."
No, vy jste o něm prohlásil, že je trochu infantilní. "On je stále jako děťátko, kterému někdo vzal hračku, a já bych mu teď měl dělat gumového kohouta." Pollert už při loučení řekl, že svět sportu se mu vzdaluje mílovými kroky. Nyní ještě přidal na rezolutnosti: "Můj vztah k závodění a k olympiádě? To je pro děti! Pro mě po tom všem tréninkovém martýriu nastal čas, abych dělal věci, které mají jiný, vyšší smysl." Znovu začít? Pro olympijského vítěze nepředstavitelné. "Byl by to krok zpět. Jako kdybych se začal znovu počúrávat."
Na vodu nemůže zanevřít: čarovný pocit projet vlnu, vzdorovat mohutnému válci mu uvízl v srdci. "Ale snažit se znovu vyhrávat, to mi připadá jako plané počínání. Žijeme jen jednou." Ale přece jen jste naznačil, že poměry ve zdravotnictví, které se podle vás za Špidlovy vlády zhoršily, by vás mohly znechutit a přivést zpátky na vodu. "To byla jen taková nadsázka proti Špidlovi. Mé povolání mě baví, i když je špatně placené. Ale nikdy bych ho neopustil, i když teď tady stojím po kotníky v suti, a přitom bych měl o dovolené odpočívat a vzdělávat se. Něco je špatně."
Ve vás? "Ne ve mně. Nemám na to, abych si pořídil Ukrajince. Makám sám." Pollert bude v komunálních volbách kandidovat za ODS. "Měla by vládnout pravice," je přesvědčen. Takže lékař, třeba i politik. A olympionik? "Už nikdy!"
Oba protagonisté zdánlivého vzájemného namlouvání vlastně doznávají, že šlo o prolínání přátelských řečí z pivní nálady, legračního vyvolávání nemožných možností jako tahání králíka z cylindru a popření reality ve prospěch senzace. Ale jedna realita by tu přece jen byla, Pollert čeká rodinu. Kdy to bude? "To se musím zeptat Pavlíny. Pavlíno, kdy to bude? V druhé půlce března? Tak v druhé půlce března."
