Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Davis Cup vyvrcholí v Barceloně

6 2000
O vítězství v letošním ročníku Davisova poháru tenistů se rozhodne o tomto víkendu v Barceloně, kde nastoupí domácí Španělé proti obhájcům trofeje z Austrálie. V dosavadní historii soutěže se oba celky utkaly pouze třikrát, naposledy to bylo před třiatřiceti lety. Jednou se hrálo ve Spojených státech, dvakrát u protinožců a pokaždé se z vítězství radovali Australané shodným výsledkem 4:1. První vzájemný zápas se uskutečnil v srpnu 1922 v USA a australští tenisté jako vítězové duelu měli právo hrát finále proti domácím obhájcům prvenství, kterým podlehli 1:4. Další dva duely měly atmosféru finále. V roce 1965 i o dva roky později získali Španělé jediný bod vždy za rozhodnutého stavu.

Tato vzájemná bilance staví Austrálii do role favorita, ale faktem je, že předchozí zápasy se vždy hrály na trávě, zatímco při letošním finále budou míčky skákat na antuce. A na tomto povrchu se španělští tenisté cítí jako ryby ve vodě.

Co se týče historie, tak jsou jasně úspěšnější Australané. Od roku 1905, kdy vstoupili do Davisova poháru, vyhráli soutěž celkem sedmadvacetkrát, naposledy loni. Mimořádně úrodná byla z jejich pohledu především 50. a 60. léta. Během nich Austrálie získala patnáct trofejí a její sérii třikrát přerušily pouze Spojené státy.

Největší zásluhu na zlaté éře australského tenisu měl nehrající kapitán Harry Hopman, který byl u všech 15 vítězství a do daviscupového týmu tehdy přivedl takové osobnosti, jakými byli Rod Laver, Ken Rosewall, Lewis Hoad a Roy Emerson.

Tuto generaci v 70. a 80. letech nahradily další hvězdy, John Newcombe a Pat Cash, kteří přidali čtyři tituly, poslední v roce 1986. Na další trofej si Austrálie musela počkat do loňského roku, kdy ve finále porazila 3:2 Francii. Ve vítězném týmu byl tehdy Lleyton Hewitt, který letos společně s Patrickem Rafterem dovedl Austrálii do finále přes Švýcarsko (3:2), Německo (3:2), a Brazílii (5:0).

Španělsko vstoupilo do Davisova poháru v roce 1921 a hned v následujícím roce se probojovalo až do mezipásmového finále proti Austrálii. Španělští tenisté prohráli a pak na dlouhá léta patřili spíše ke slabším celkům soutěže. Vzpamatovali se až v roce 1959, kdy se probojovali do finále evropského pásma.

Vrcholem pak byly roky 1965 a 1967, kdy se Španělsko probojovalo do finále. Tehdy byli největšími postavami španělského tenisu Manuel Orantes a Manuel Santana, dodnes nejúspěšnější hráči Španělska v Davisově poháru.

Stejní hráči pak stáli za účastí Španělska v mezipásmovém finále v letech 1968 a 1970, ale výše už nedosáhli. Nové generaci mladších hráčů se poté příliš nedařilo a Španělsko se jen tak tak drželo v nově utvořené Světové skupině.

Víru v lepší budoucnost přinesl až osmifinalista French Open a Wimbledonu 1987 Emilio Sanchez, který ve stejném roce dovedl Španělsko do semifinále. Sanchez si sice na světovém okruhu vedl dobře i v dalších letech, ale v reprezentačním týmu na vše sám nestačil.

V dalších letech vyrostli ve Španělsku další skvělí tenisté jako Sergi Bruguera, Carlos Moya nebo Alex Corretja, ale teprve před dvěma lety tým přešel přes čtvrtfinále. Letos mužstvo táhnou zkušení Corretja a Albert Costa, kteří dovedli Španělsko do finále přes Itálii (4:1), Rusko (4:1) a Spojené státy (5:0).

Španělský tenista Alberto Costa při tréninku na víkendové finálové zápasy Davisova poháru.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze