Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Pabiška před Dakarem: Další ceny fair play už sbírat nechci

David Pabiška před loňským startem | foto: kmracing.cz

20 2014
Liberecký motorkář David Pabiška se znovu vrhá do dobrodružství jménem Rallye Dakar. Za tým SP Moto nepojede sám, ale s novým kolegou Milanem Engelem. Bude mu pomáhat, ale rychlostní zkoušky pojede každý sám za sebe.

Na slavnou dakarskou rallye vyrazí po Vánocích už po deváté. Chuť rozdat si to s těmi nejlepšími motorkáři na extrémně náročných tratích v jihoamerických pouštích i horách ho však pořád neopustila. Liberecký závodník David Pabiška je pravidelně nejlepším českým motorkářem na Dakaru a loňské 18. místo je zatím jeho maximem. „Výsledkově bych se chtěl minimálně udržet na stejné hladině jako vloni. A pokud to bude lepší, samozřejmě se zlobit nebudu,“ říká 39letý jezdec týmu MRG-SP Moto.

Organizátoři 37. ročníku Rallye Dakar, která se posedmé pojede v Jižní Americe, přichystali pro motocyklisty dohromady 9295 km, z toho 4752 km měřených. Start je 4. ledna v Buenos Aires, trať vede i po území Chile a Bolívie.

Dakar pojedete už po deváté. Co vás tam pořád táhne?
Snil jsem o tom od 14 let, pak se mi to podařilo a od té doby tam chci být pořád. Beru to stále jako sport a sním o dobrém výsledku. A dokud bude zdraví a sponzoři, chtěl bych na Dakar jezdit dál. Do sportovního důchodu se nechystám.

Na Dakar vyrážíte s novým motorkářským kolegou Milanem Engelem. Jak se těšíte?
Jsem hrozně rád, že nemusím bojovat za tým SP Moto sám. Milan Engel je dvacetinásobný mistr republiky v enduru a účastník Šestidenní. Je to kluk z Josefova Dolu a jeho jezdecká kvalita je opravdu velká, ale musí se ještě učit. Dlouhodobě razím heslo, že chci vychovávat nové závodníky. Jdeme do toho týmově naplno.

Budete na Dakaru svému mladšímu parťákovi k ruce jako pomocník a rádce?
Strategie je taková, že veškeré jeho učení probíhá před závodem. Samozřejmě mu budu na místě k dispozici, ale rychlostní zkoušky pojedeme každý na sebe. Nějaká bližší spolupráce by ani nebyla možná, protože já vyrazím na trať se startovním číslem 34 a on 151. Kdybychom se někde sjeli, tak spolu samozřejmě můžeme pokračovat, ale není to moc pravděpodobné. Takhle se dá jet v dunovém poli, ale ne na rychlé prašné pistě.

Na Dakar jste se poprvé vypravil v roce 2007 jako v uvozovkách batůžkář bez týmu a bez servisu. Šel byste do toho dnes znovu?
Že bych dneska jel bez servisu, to si neumím vůbec představit. Já jsem tehdy neměl ani pořádné boty a spal jsem na zemi. I teď chodím občas mezi kluky, kteří ten servis nemají, a mívám husí kůži z toho, co musí přetrpět. Spí tři hodiny denně, všechno si opravují sami. Ne, to už bych vážně nedal.

Jaké zázemí máte nyní?
Každý z nás dvou jezdců má svého vlastního mechanika. Mechanik, to je pravá ruka závodníka, taková máma. Kromě jiného uklízí, myje boty, nosí prášky na hlavu. Hraničí to trochu až se služkou. Tihle lidé jsou naprosto nezbytní, bez nich to nejde. Mým dlouholetým mechanikem je Michal Kroupa, kolegovi pomáhá Pavel Bartůněk. Oba jsou to zkušení dakarští mechanici. Jádro týmu tvoří dohromady asi šest lidí, nejvyšším šéfem je Ervín Krajčovič, který má na Dakaru velké jméno. K ruce máme velké provozní vozidlo a tři novinářská auta.

Ve sbírce máte už pět cen fair play za pomoc kolegům na trati. Chystáte nějaký další podobný počin?
Tak to musím říct, že v žádném případě. Sbírat ceny fair play už nechci. Je to vždycky nepříjemná záležitost, která ovlivní vaše závodění. Když vidíte na trati následky zranění, vůbec vám to nepřidá. Jako loni, kdy jsme pomáhali do vrtulníku rozbitému italskému jezdci. Jen doufám, že takovou pomoc nebudu potřebovat já.

Je to tak, že čím je člověk starší, tím hůř podobné situace snáší, nebo jste už vůči nim otrlý?
Kdybych řekl, že jsem otrlý, to bych se rouhal. Určitě s přibývajícím věkem člověk víc přemýšlí a snaží se líp připravit. Riziko pádu jde ruku v ruce s úbytkem fyzických i psychických sil. V některých úsecích se nedá závodit a pokud to s motivací přeženete a vletíte tam bezhlavě, můžete si rozbít hubu. Já věřím, že silná psychika může zabít smůlu.

Může vás na trati nadcházejícího ročníku Dakaru ještě něco překvapit?
Jsem trošku zklamaný, že nám znovu prodloužili délku tratě. V České republice jsou propagované hlavně kamiony, a přitom najedou na rychlostních zkouškách o tisíc kilometrů míň než my motorkáři. Dakar na motorce je opravdu nejtěžší a i ta délka trati je silný argument.

Jak jste na svůj devátý Dakar připravený?
Snažil jsem se tomu dát zase o něco víc než vloni. Od června jsem trénoval prakticky každý den. Mám najeto 2000 kilometrů na kole, hrál jsem hokej a tak dále. Ale samozřejmě neplatí přímá úměra mezi objemem tréninku a výsledkem. Dakar je hodně o štěstí. Výsledkově bych se chtěl minimálně udržet na stejné hladině jako vloni. A pokud to bude lepší, samozřejmě se zlobit nebudu.

Váš kolega Engel bude na Dakaru nováčkem. Jaké má šance?
Kdyby šlo jen o jezdecké umění, tak na tom bude hodně dobře. Jenže padesát procent závodění na takovém maratonském závodě dělá navigace, kterou se Milan teprve musí naučit. Co je vám platné, že jste první, když jste úplně na jiném kopci... Milan ale nepojede pod tlakem na umístění. Počítáme s ním dlouhodobě a jeho úkolem je hlavně učit se.

Na čem Dakar pojedete?
Oba na strojích KTM 450 Rally Replica. Milan Engel na té, se kterou jsem absolvoval Dakar začátkem letošního roku, motorka je samozřejmě po generálce a výměně motoru. Já budu mít k dispozici nový model pro rok 2015. Motorky jsou už na místě, musíme si je vyzvednout do silvestrovského poledne.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze