Velká cena Belgie byla čtvrtým závodem mistrovství světa formule 1 roku 1967. Tehdy šestadvacetiletý usměvavý sunnyboy Gurney nemohl být s dosavadním průběhem šampionátu příliš spokojen. Jeho Eagle T1G ani jednou nedojel. V polovině června ale mělo vše dopadnou lépe a konstrukce Lena Terryho si měla dojet pro své jediné vítězství, které Gurney korunoval doposud nejrychlejším kolem závodu formule 1 všech dob (průměr 239,547 km/h).
Po kvalifikaci se šéf stáje All American Racers za krásného letního počasí ocitl v první startovní řadě v sendviči Lotusů Jima Clarka a Grahama Hilla. Snad to bylo hřejivé slunce, které Dana na startu uspalo – zatímco Clark vyrazil jako raketa do vedení, propadl se Gurneyův Eagle-Weslake až za Rindta, Parkese, Amona, Stewarta, Rodrigueze, Surteese a Brabhama. V Kalifornii postavený a britským dvanáctiválcem Harryho Weslakea poháněný Orel ovšem letěl Ardenami rychleji než ostatní dravci.
Po prvním kole byl Gurney pátý a po dalším kole jej od lehce vedoucího Clarka dělilo jen BRM Jackieho Stewarta. Po dalších deseti kolech mu přišlo vstříc i štěstí: Clark musel vyměnit svíčky. Také Gurney na chvilku zůstal stát v boxech. Zdálo se mu, že by měl dotankovat, jeho technici jej ale hned poslali zpět do závodu, aniž by ztratil druhé místo.
Deset kol před cílem začaly jasně vedoucího Stewarta soužit problémy s řazením a Američan dlouho nepotřeboval, aby Skota dohnal a předjel. Po hodině a čtyřiceti minutách strávených na vražedné belgické silnici za průměrné rychlosti daleko nad 230km/h se Gurney dočkal něčeho, co před ním dokázal jen Jack Brabham – vyhrát na vlastním voze!
Gurney na voze Eagle-Weslake při vítězné jízdě ve Spa roku 1967
Spa-Francorchamps roku 1967 bylo ale pouze jedním z husarských kousků tohoto výjimečného borce. Daniel Gurney byl synem operního zpěváka newyorské Metropolitan a po vojenské službě, kterou strávil v korejské válce, objevil kouzlo závodů. Podobně jako velký krajan Phil Hill sbíral zkušenosti a první vavříny se sportovními vozy, jejichž největší závod, 24 hodin v Le Mans, jej přivedl do Evropy.
Od roku 1959 byl Ferrariho továrním pilotem a commendatore jej nechal debutovat i ve formuli 1. Již svou druhou Grand Prix na berlínské trati Avus dokončil jako druhý. Brzy se prosadil jako jeden z nejlepších závodníků světa, což mu od sezony 1961 vyneslo místo ve stáji Porsche a pozici jedničky při útoku Zuffenhausenských na formuli 1. Ten dovršil Gurney triumfem v Rouenu roku 1962.
Popsat jeho další dvě sezony u Brabhama souhrnem, že vyhrál velké ceny Francie a Mexika, by bylo téměř urážkou. Jakou roli Daniel Sexton Gurney tehdy skutečně hrál, mnohem lépe vystihne komentář neporazitelného Jima Clarka, který Gurneye vždy považoval za svého s odstupem největšího soupeře.
Ten už ovšem vězel až po krk v projektu All American Racers, týmu, který založil za podpory GoodYearu společně s Carrollem Shelbym. Jejich vozy Eagle měly za úkol vítězit jak na oválech typu Indy, tak i ve formuli 1.
Zatímco se projekt v Americe i na příští desetiletí prosadil (v Indianapolisu na Eaglu triumfoval Bobby Unser již roku 1968), trvalo jeho dobrodružství v Evropě jen tři sezony a výše uvedená Grand Prix Belgie se stala jeho vrcholem. Týden před Spa se ale Gurney do historie motorsportu zapsal snad ještě výrazněji: na Shelbyho Fordu GT40 MkIV vyhrál další bitvu ve Fordově válce milionů proti Ferrarimu v Le Mans.
Dan Gurney v roce 2010 ne Festivalu rychlosti v Goodwoodu.
Společně s ikonou AJ Foytem, který neměl se závody tohoto typu žádné zkušenosti, se konečně postaral o ryze americký triumf nad nenáviděnými Italy. Bylo to právě při vyhlašování vítězů po tomto pamětihodném závodě, když nečekaně explodovala jedna z lahví šampaňského v Danově ruce. Místo, aby se napil, začal štěstím bez sebe rozpustile stříkat na dav okolo. Tato ceremonie sice časem ztratila na bezprostřednosti, ale trvá dodnes.
Do formule 1 se Gurney vrátil již jen roku 1970. Nakrátko a za tragických okolností: u McLarenu zaskakoval jak v CanAm, tak i v Grand Prix za zesnulého zakladatele značky Bruceho, s nímž jej pojilo hluboké přátelství.
Během své kariéry, které se co do pestrosti absolvovaných typů závodů vyrovná jen životopis Maria Andrettiho, vyhrával Gurney mimo v F1 a Le Mans i v závodech IndyCar, GT, F5000, NASCAR, CanAm a TransAm. Svůj tým All American Racers vedl v úzké spolupráci s Toyotou až do devadesátých let.
Dnes stojí v čele firmy AAR, která se specializuje na vývoj, konstrukci a výrobu automobilů, motorek a letadel.
