Mavericks pod vedením kouče Averyho Johnsona změnili filozofii a jejich výrazně zlepšená defenzíva je dovedla přes velkého rivala San Antonio a přes Phoenix až do finále NBA, ale tam nedokázali udělat poslední krok - navzdory vedení 2:0 na zápasy a dvoucifernému náskoku v poslední čtvrtině třetího zápasu.
Ani nešťastný závěr ale nemůže popřít, že Mavs prožili nejlepší sezonu své historie - vyhráli 60 zápasů v základní části, v play-off konečně po letech přešli přes Spurs, Avery Johnson dostal cenu pro Kouče roku a Nowitzki skončil třetí v hlasování o MVP, když navíc byl vůbec nejlepší v lize v užitečnosti PER (player efficiency rating podle ESPN).
Dallas přitom odehrál pouhých 13 (!) zápasů s kompletní základní rotací osmi nejlepších hráčů a Josh Howard, Jerry Stackhouse, Devin Harris, Marquis Daniels a Keith Van Horn promarodili podstatnou část sezony.
Mavs v úvodu sezony nevyšel risk s Dougem Christiem (problémy s kotníkem), ale dokázali vytáhnout z rukávu Adriana Griffina (který jim výrazně pomohl), a také oživit kariéru DeSagany Diopa. Tento bývalý spoluhráč Jiřího Welshe nedostával v Clevelandu téměř žádnou šanci, ale v Dallasu se dokonce probil do základní pětky a jeho blokování a obrana byly v některých fázích sezony klíčové.
Davin Harris a Josh Howard udělali další krok směrem k elitě ligy a Dirk Nowitzki opět potvrzoval, že je současným králem evropského basketbalu.
Dallas ale není jen Nowitzki - Mavs překonali zdravotní problémy díky velmi širokému kádru a silné lavičce. Celkem 8 hráčů Mavs odehrálo alespoň 1000 minut a přitom si udrželo svou užitečnost (PER) nad 13 - tím se nemůže pochlubit žádný jiný tým.
Diop přišel do Dallasu ve skvělé fyzické formě (v Clevelandu měl silně nad váhu), vytlačil ze základní pětky Erica Dampiera a pomohl Mavs k 11.nejlepší obraně v lize ("defensive efficiency"). Díky němu už Mavs nemuseli neustále zdvojovat pod košem a tím pádem omezili trojkovou střelbu soupeřů (povolili 4.nejmenší počet pokusů ze všech týmů ligy) a navíc byli po Utahu druhým nejlépe blokujícím týmem - zblokovali téměř 8% všech střeleckých pokusů soupeřů.
Dallas si ale zároveň udržel svou útočnou sílu, což trochu "unikalo pozornosti", protože velmi výrazně zpomalil své kdysi bleskové tempo hry. Dokonce jen tři týmy ligy hráli pomaleji (zjednodušeně "menší počet útoků za zápas"), ale v efektivitě útoku ("offensive efficiency") byl Dallas přesto druhý (!) v lize.
Mavs se vždy vyčítalo, že jsou "měkkým" týmem, který jen střílí zdálky, ale to pod koučem Johnsonem rozhodně neplatí - Mavs velmi málo stříleli trojky a naopak patřili k týmům, které si chodily tvrdě pro fauly a střílely nejvíce trestných hodů.
Vůbec klíčové pak bylo útočné doskakování - Mavs si doskočili 31,8% svých nepřesných střel a byli v lize dokonce nejlepší! To je o to obdivuhodnější, že o rok dříve patřili k nejhorším. Výrazně pomohli Diop i Griffin, navíc Dampier byl v efektivitě útočného doskakování (v přepočtu na odehrané minuty) vůbec nejlepší v NBA.
ZMĚNY V KÁDRU:
Mavs měli ve finále proti Miami problémy proti zónové obraně a tak se snažili získat střelce a zkušené hráče na plnění určitých rolí. Jejich tahy byly možná trochu kontroverzní, ale jejich lavička by měla být minimálně stejně silná jako loni.
1. Trejd Austina Crosherea
Klíčovým krokem letošního léta je to, že Mavs vytrejdovali Marquise Danielse do Indiany za Austina Crosherea. Tady je třeba říct, že Mavs nechtěli platit velké peníze Keithu Van Hornovi (za to aby na pár minut v zápase nechal odpočinout Nowitzkiho), a tak si vyhlídli Crosherea (poslední rok kontraktu) – to, že vytrejdovali Danielse (4 roky do konce kontraktu), jim umožní lépe operovat pod platovým stropem a vyhnout se dani.
Tento trejd je určitě riskantní. Daniels měl sice zatím dost často zdravotní problémy, ale přece jen to je talentovaný perspektivní hráč a Mavs teď budou navíc muset možná až příliš spoléhat na Stackhouse. Croshere může určitě pomoct, ale cena za něj byla dost vysoká.
2. Trejd Anthonyho Johnsona
Mavs dále vytrejdovali Darrella Armstronga, Rawlea Marshalla a Joshe Powella (také do Indiany) za Anthonyho Johnsona. Tento trejd vypadá na první pohled jako velká výhra, protože Mavs se v podstatě zbavili tří hráčů, kteří by stejně nehráli a za ně získali solidního středního rozehrávače, který může hrát i na dvojce.
Na druhou stranu ale vedení klubu muselo nejdříve prodloužit s Armstrongem smlouvu a Marshall a Powell měli negarantované kontrakty – čili v podstatě získali Johnsona jako volného hráče. Za 2 a půl milionu dolarů na rok (2 sezony) je sice stále dost levný, ale trejd už nevypadá tak skvěle jako na první pohled a Johnson není zdaleka "zadarmo", zvlášť když Mavs mají Terryho a Harrise.
3. Podepsání smlouvy s Gregem Bucknerem
Dalším krokem Mavs bylo získaní volného hráče Grega Bucknera, který nahradí odcházejícího Adriana Griffina. Buckner je sice lepší hráč než Griffin (a především lepší střelec zdálky), ale smlouva zní na 29,5 milionů dolarů za pět let - v podstatě stejná jako měl mnohem talentovanější Daniels. To je pro hráče, který nikdy neměl průměr přes 6,7 bodů na zápas až dost, a to i na poměry Marka Cubana. Na druhou stranu jsou jen první tři roky Bucknerovy smlouvy garantované.
4. Podepsání smlouvy s Deveanem Georgem
Mavs také podepsali smlouvu s volným hráčem Deveanem Georgem, který má sice určitě dost zkušeností, ale zatím se zdálo, že je schopen odvádět výkony jen pod vedením kouče Phila Jacksona.
5.Draftování Maurice Agera
Poslední doplnění týmu je draftování Maurice Agera – ten ale nedostane asi moc šancí, i když je to celkem nebezpečný střelec.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA
Rozhodně šíře kádru a lavička. Mavs dokázali překonat Spurs i Suns v play-off díky tomu, že byli velmi variabilní, což Avery Johnson dokonale "zdědil" po Donu Nelsonovi. Mavs jsou schopni hrát s malou sestavou s Terrym a Harrisem na rozehrávce (to bylo klíčové proti San Antoniu), navíc teď můžou nasadit dvojici Nowitzki + Croshere pod koš a vytáhnout pivota soupeře až za trojkovou čáru. V úvahu přicházejí další kombinace.
Naopak v obraně jsou Mavs schopni reagovat v podstatě na všechny varianty soupeře (včetně Phoenixu) - a tím se může pochlubit jen málokdo.
NEJVĚTŠÍ SLABINA
Přihrávky. Mavs sice měli druhou nejlepší ofenzívu díky vynikajícím individuálním kvalitám svých hráčů, ale v podstatě hráli jen jeden na jednoho (Nowitzki, Stackhouse, Howard...) nebo pick-and-roll (Terry...). Dallas ve svém kádru nemá po odchodu Nashe hráče, který by uměl skutečně dobře přihrávat.
Mavs byli vůbec nejhorší v lize v poměru asistencí na koše z pole - zapsali si asistenci jen na 50% svých proměněných střel, což je dokonce ještě méně než Washington či New York, tedy týmy, které byly označovány za "sobecké".
LETOŠNÍ SEZONA
Mavs byli vloni krůček od titulu a letos určitě nebudou slabším týmem – problém ale je, že Západní konference je skutečně nesmírně nabitá. Nedá se zapomenout, jak těžké bylo dostat se v play-off přes Spurs, kteří rozhodně také nebudou letos horší.
Mimochodem by se tenhle souboj (pokud by k němu znovu došlo) tentokrát hrál až ve finále konference, protože NBA změnila hloupý způsob nasazování do play-off. Navíc pokud opory Phoenixu a Houstonu zůstanou zdravé, přibudou další dva velcí soupeři v konferenci.
Dallas nepochybně zůstane mezi elitou a musí být považován ze jednoho z hlavních favoritů ligy. Nowitzki je znovu jedním z mála hráčů, kteří mají skutečně reálnou šanci na cenu MVP, lavička bude znovu nesmírně silná a Devin Harris má šanci na skutečně průlomovou sezonu. Tým nebude patřit zrovna k těm mladším, ale vzhledem k „hloubce“ týmu by to neměl být problém.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Jason TERRY
Devin HARRIS (Jerry STACKHOUSE)
Josh HOWARD
Dirk NOWITZKI
DeSagana DIOP
4. října 2006 9:24, aktualizováno
16. října
19:17
