Když před patnácti lety řekla, že denně medituje a k tomu je vegetariánkou, lidi na ni koukali s despektem a málem ji „posílali“ do blázince. I teď by málokdo čekal, že se bez masa dá úspěšně přeplavat slavný La Manche, že zvládnete 46 kilometrů kolem Manhattanu i 33kilometrovou úžinu mezi Los Angeles a ostrovem Santa Catalina, jejímž pokořením Abhejali Bernardová minulý týden završila zisk tzv. plavecké Trojkoruny.
A přiznává, že i rozhodčí, kteří ji ve vodách u Los Angeles doprovázeli, byli trošku z jejího vegetariánství v šoku. U dálkových plavců, kde je nějaké to kilo tuku navíc ku prospěchu, to není obvyklý jev. Když ale posloucháte vyprávění Bernardové, pochopíte, že k dobrodružným kouskům není úplně třeba mít nabušenou figuru. Že mnohem víc je „nabušená“ mysl.
Jaké je to křestní jméno?Už téměř dvacet roků se 38letá Abhejali Bernardová věnuje meditaci pod vedením duchovního učitele Sri Chinmoye (a po jeho smrti v roce 2007 jeho následovníků), právě od něj přijala netradiční křestní jméno. Je indické, čte se Abedžali a znamená „čistá voda“. Znamená také vnitřní pláč či vnitřní volání po poznání. „Sport mě obohacuje. Když jde člověk plavat na osm hodin, tak ho to učí trpělivosti a pochopí, že v životě není všechno snadné,“ říkala vroce 2011, když se stala 16. Čechem, který překonal kanál La Manche. Teď jich je 21, letos slavnou úžinu zdolali hned tři Češi (Radek Táborský, Aleš Rucký a Zdenka Krčálová). |
Jak jste se k meditaci dostala?
V osmnácti letech, aniž bych vědomě říkala, že chci meditovat. Ale asi to byl ten správný čas, že jsem byla dostatečně vnímavá, že existuje i něco jiného než jen materiální svět, ve kterém se honíme za domy a auty. Objevila jsem knížky, šla na kurzy a najednou meditovala každý den. Zjistila jsem, že je to něco, co mě obohacuje. A po nějaké době jsem k ní zapojila i sport, protože je k meditaci skvělým doplňkem. Člověk nemůže meditovat, když ho bolí břicho. Nelze být zdravý na duchu, když nejste zdravý na těle.
Rozumím, ale je rozdíl sportovat pro zdravé tělo a hnát se do extrému, jako je šestidenní běh.
Při meditaci člověk objevuje hranice, které nám klade naše mysl. Když si sám říká: ‚To nedokážeš, to je moc dlouhé.‘ Ty hranice jsou v naší hlavě a pomocí meditace je dokážete posouvat nebo úplně rozbít. Teď před plaváním v kanále Catalina mě spousta lidí strašila, že jsou ve vodách žraloci. Úplně mě nahlodali, měla jsem obavy. Pár dní před startem jsem musela meditovat, abych byla v klidu. A pak jsem stála na břehu, a než jsem vstoupila do vody, cítila jsem v sobě obrovský klid a mír. Strach, který by mi zabránil vstoupit do vody, byl pryč.
Ale musíte mít natrénováno, ne?
To ano. Tělo musí být připraveno. Ale tady u těch dálkových věcí je 80 procent v hlavě, 20 procent fyzička. Často někdo závod vzdá, protože se mu nedaří něco podle plánu. Ale to je právě ta výzva. Je to jako v životě, že když vám nejde něco podle představ, získáváte určitou vnitřní sílu to překonat. Na druhou stranu musíte vnímat omezení těla, abyste si nepoškodil zdraví. I já si postupně posouvala limity.
I rozhodčí, kteří doprovázeli Abhejali Bernardovou u kanálu Catalina, byli překvapeni, že je vegetariánka. To není u dálkových plavců obvyklé.
Jak?
Nebylo to tak, že bych si řekla: Chci přeplavat La Manche. Chci běžet šestidenní. Začala jsem běhat deset minut, pak dvě míle. Pak jsem dala půlmaraton, maraton a zkoušela hranice posouvat dál. I na La Manche jsem se dostala náhodou. Kamarádka měla plavat sólo a já jí slíbila, že jí pomohu z lodi. Najednou se ze sóla stala štafeta a já byla její součástí. A další rok jsem to zkusila sama. Často je dobré to nechat plynout a dělat to, co přichází.
To zní jako motivace pro lidi.
To je. S naším týmem pořádáme v Česku závody na 12, 24 i 48 hodin a počty lidí, kteří se na ně hlásí, se zvyšují. A mám radost, když jdu ve Zlíně běhat a potkávám víc a víc lidí, kteří běhají taky. To je krásné.
Už jste zmínila, jak vám meditace pomohla při vašem posledním kousku. Jak pomohla třeba při běhu?
Vždycky se na ten konkrétní závod soustředím a snažím se představit si, co mě může čekat. Jak překonat něco, co třeba nebude úplně pohodlné. Ale pozor: sport pomáhá naopak meditaci.
Opravdu?
Člověk ví, že když má běžet šest dní, tak mu nestačí jen jeho fyzické síly, ale musí najít vnitřní zdroj energie, který v sobě máme. Jenže když se pohybujeme ve své pohodlné zóně, tak nemáme potřebu ten zdroj hledat, ponořit se do něj.
Abhejali Bernardová při překonání kanálu Catalina.
Meditace, psychologická cvičení jsou už dnes běžnou součástí příprav špičkových portovců.
Ano. Na nejvyšší úrovni jsou na tom sportovci fyzicky stejně, ale záleží, jak v klíčovém okamžiku ovládnou mysl. Teď je šampionát v atletice a já si vzpomínám, jak Carl Lewis říkal, že musí mít úplně prázdnou mysl, aby uslyšel startovní výstřel. Že jakmile se do hlavy vkrade nějaká myšlenka, zbrzdí to reakci.
Před La Manchem jste přibrala 11 kilogramů. Musela jste i teď?
Nabrala jsem osm. I když ta voda měla 21 stupňů, takže to byla pohoda. Ale přibrala jsem, protože jsem v zimě plavala venku a tělo pozná, že se potřebuje zateplit, aby přežilo, a tak si tvoří zásoby. Ovšem i tak jsem do sebe dostávala šlehačku, což je můj oblíbený způsob přibírání.
Ptám se i proto, že jste vegetariánka. Maso vážně při těch sportovních výkonech nechybí?
Odmala máme v mysli, že je maso základ síly. Ale je to jen naše zažitá představa. Maso nepotřebujeme, protože spousta proteinů se dá nahradit z luštěnin či jiných potravin. Nikoho nenutím nejíst maso, ale i u vrcholových sportovců se mluví o tom, jak není dobré mít v jídle lepek. Je to opravdu o tom, aby člověk odložil zažité představy a zkoušel vnímat, co je dobré a co není.
Už jsme zmínili Trojkorunu dálkového plavání, kterou jste dobyla jako 112. člověk na světě. Která z těch tří štací je nejtěžší?
La Manche, o něm se říká, že je Everestem těch plaveb. Obeplavat Manhattan je sice vzdálenostně nejdelší, ale tam pomáhá načasování, že začnete ve chvíli, kdy je příliv ve východní řece, takže mi to trvalo nejkratší dobu. Teď u Los Angeles jsem zase v sobě cítila úžasné ticho. Bylo krásné, jak v noci světélkovala voda. Delfíni pluli kolem mě a bylo tam nádherné souznění s přírodou.
Co dál?
Láká mě Severní kanál, což je úžina mezi Irskem a Skotskem. Je dlouhá jak La Manche, ale voda je ještě chladnější, má 12 stupňů (La Manche má o čtyři stupně víc).
Co maraton na Sahaře či u Everestu, o kterém jste uvažovala?
Sahara musí počkat, protože jak jsem zvyklá na zimu, tak se tělo hůř adaptuje. A maraton v základním táboře Everestu? Tak to bych chtěla. Teď mi bylo vážně krásně, tak musím zase něco podniknout.
