Věděl, že letěl daleko. Přesto nedoufal, že by přistál až za ostrým olympijským limitem 820 centimetrů. Zvlášť, když rozhodčí při oznamování délky skoku začal sedmičkou...
"Říkal jsem si, že to asi bylo sedm set devadesát něco a že limit je tedy passé," přibližuje Roman Novotný svoje myšlenky ze středečního mítinku Tour města Brna a Jihomoravského kraje. Jenže když rozhodčí ohlásil výkon 722, došlo mu, že se o metr spletl.
"Pak to opravil a omluvil se. Já jsem se hned začal dívat po větrometru, a když jsem zjistil, že podpora větru byla povolená, vybuchly ve mně emoce štěstí."
Jak by ne, šestadvacetiletý atlet se právě kvalifikoval na londýnskou olympiádu! Stejně jako před čtyřmi lety se mu to povedlo doma v Brně a znovu v poslední možné chvíli. "Měl jsem ještě jednu záložní variantu, ale říkal jsem si, že už bych stejně asi byl moc unavený," sděluje Novotný.
O to víc s ním cloumaly nervy. "Nervózní jsem byl už na mistrovství Evropy v Helsinkách, kde to byla jedna z posledních možností a nepovedlo se to. V Brně to bylo ještě dvakrát horší, protože jsem se na olympiádu připravoval celý rok, hodně jsem tomu obětoval, a kdyby to nevyšlo, bylo by to obrovské zklamání."
Místo toho se dostavily radost a úleva. Jaká magie se vlastně skrývá v areálu Pod Palackého vrchem, že v něm Novotný už podruhé vykouzlil letenku na olympiádu?
"Tím, že je to jedna z posledních šancí, tak stoupá motivace a tlačí vás to dopředu. Před čtyřmi roky i teď vyšly ideální podmínky, sektor je fakt dobrý a navíc je výhoda, že nikam necestujete a mohou za vámi přijít kamarádi i rodiče," vypočítává skokan.
Tohoto ideálního mixu spolu s ním ve středu využil i Štěpán Wagner, který si Londýn zajistil dokonce posledním pokusem. "Přál jsem mu to. Už ve druhé sérii skočil 826 centimetrů, a i když to bylo s nepovoleným větrem, tak mě to vyburcovalo. Před jeho posledním pokusem už jsem mu nevěřil, ale klobouk dolů, jak se vybičoval," chválí Novotný parťáka.
I on sám ale v sobě musel najít velkou vnitřní sílu, aby překonal těžkosti posledních let, kdy se mu nedařilo. Na chvíli dokonce zběhl k trojskoku, v němž zvládl vyhrát mistrovství republiky.
"Když do něčeho investujete tolik energie a pořád se vám to nevrací, snažíte se najít jinou cestu. Na trojskok mám fyzické parametry, ale představoval jsem si to jako Hurvínek válku. Myslel jsem si, že to půjde všechno samo, ale zjistil jsem, že bych se na to musel hodně připravovat. Tak jsme se s trenérem rozhodli, že to ještě zkusíme v dálce, a bylo to dobře."
Místo oslav splněného limitu teď pětinásobný český mistr v dálce upíná svou pozornost k Londýnu. "Určitě nechci vypadnout v kvalifikaci, ale je to ošemetné. V Helsinkách jsem cítil obrovskou formu, ale v kvalifikaci jsem dal zajišťovák, pak dva přešlapy a jel jsem domů," připomíná neúspěšné mistrovství Evropy.
"Na olympiádě bych chtěl být aspoň sedmý, aby tam byl za čtyři roky nějaký posun. Teď jsem si o jeden centimetr zlepšil osobák, tak by bylo dobré vylepšit i umístění."
Jak se vůbec Roman Novotný liší od svého starého já, které na minulé olympiádě v Pekingu dobylo osmou příčku? "Po fyzické stránce jsem na tom o třídu líp, po technické je to horší. A po psychické? Tehdy jsem byl hodně silný, teď mě snad posílilo období, kdy se mi nedařilo."
Díky tomu už se nehroutí z kvalifikačních nezdarů a konečně znovu objevil formu. "Je to satisfakce za všechnu práci. Počítám s tím, že mě to nakopne," oznamuje Novotný s nadějí.
