„Mája je po dceři Marušce, připomíná mi to domov a rodinu. Jsme od sebe daleko a tohle mně pomáhá. Cítím se blíž, navíc motorka je člen rodiny, který je tu se mnou. A když má jméno, můžu si s ní při dlouhých etapách povídat,“ vysvětluje motorkář Rudolf Lhotský.
Na Dakaru je součástí širokého českého týmu Barth, který čítá dva motorkáře a dva jezdce na čtyřkolkách. K tomu pár doprovodných vozů, ale nenašli byste jediný stroj beze jména. I Davidu Pabiškovi má motorka připomínat domov, a tak jí říká Myšička. „Je to moje životní láska. Tedy nejen moje děti, ale i moje partnerka. A je pro mě důležité, abych je měl všechny s sebou.“
Pojmenovávat motorky i auta je zvláštní libůstka pilotů napříč motoristickými disciplínami. Obvykle to vysvětlují tak, že stroj díky jménu získá lidský rozměr. Že je náhle „on či ona“, nikoliv „to“. Často je to i rituál, který má přesná pravidla
Jako třeba u Sebastiana Vettela. Monopost F1 musí nést ženské jméno, klidně poněkud výstřední. A tak ho k titulům dovezla třeba Hříšná sestra Kate či Svůdná Liz.
Roky své vozy „křtí“ i Martin Prokop. Když se v rallye koncem roku 2011 konečně probil až do královské třídy WRC a vyfasoval vůz Ford Fiesta, tak ho napadlo, „že nejblíž je jméno Fiona z pohádky o Shrekovi“. A jelikož je dakarský speciál robustnější než ten z WRC, tak teď je s ním v Jižní Americe už rovnou Shrek.
Figuru Shreka měl při vší úctě před pár lety i Martin Kolomý. A tak mechanici začali jeho vozu říkat Fatboy – Tlouštík. Jeho současný týmový kolega Aleš Loprais na Dakaru jezdíval s Princeznou, kterou později vystřídala Královna.
Jsou ale jezdci, jejichž výběr jména je mnohem sofistikovanější. Josef Macháček už jezdil s Legendou, Pouštní liškou i Pouštní bouří. Teď je před ním jeho poslední Dakar a téměř půl roku se trápil, než pro svou čtyřkolku vykoumal jméno.
Pak zvítězila Touha. „Touha je inspirovaná Landovou písní z muzikálu Kvaska, která je krásně gradující. Touha také znázorňuje celou moji sportovní kariéru. To, co nás provází celý život, tedy že neustále po něčem a po někom toužíme,“ vysvětluje Macháček. Šel tak daleko, že si Landovu píseň přetextoval, chtěl i nazpívat, ale prozatím zůstala v šuplíku.
A pak je tu Martin Macík. Je mu 27 let, je svobodný, a tak na něj úplně nesedí obvyklé scénáře, proč pojmenovávat auta. Dlouhou dobu proto nazýval kamiony jen pracovně: LIAZ 1, LIAZ 2. Až letos, s novým speciálem, přišla změna. „Všichni tomu říkají Královny, Fatboye. My si řekli, že jsme snad Češi, tak jsme vybrali tři jména – Karel, Franta, Alois. A jelikož máme Frantu i v posádce, tak vyhrál on. Druhý byl Alois,“ vypráví Macík.
Tak třeba i Franta zažije na Dakaru svou pohádku.
