Nejste-li úplný Mirek Dušín, nejspíš i vám za volantem někdy bleskne, že na padesátce se dá jet o trošku rychleji, a když pofrčíte na dálnici 140, tak se nic nestane. Že deset procent nad limit policie toleruje.
To „radary“ na Dakaru neprominou nic. A tak po pondělní etapě, první ostré, hned 75 jezdců z 346 startujících platilo pokutu za překročení rychlosti. Ač je smyslem závodu dojet do cíle co nejrychleji, existují úseky, kde se musí dát noha (ruka) z plynu. Třeba když trať kříží jinou silnici, anebo když vjedete do vesnice. A jelikož má každý z účastníků GPS, tak pořadatelé rychle hříšníka vystopují.
Tolerance neexistuje! Martin Kolomý už mohl po čtvrteční etapě vést kategorii kamionů, nebýt pondělní desetiminutové penalizace právě za překročení rychlosti, přitom jel několikrát jen o 0,2 km/h rychleji! „Z důvodu špatného počasí jsme měli problémy s příjmem satelitního signálu a jeli jsme na oči.“
Motorkář David Pabiška zase předpisy vědomě porušil, neboť mu šlo o zdraví. V jedné vesnici po něm vystartoval toulavý pes, a tak přidal plyn. Sice vyfasoval minutu k času, navíc i pokutu 100 eur, ale jak říkal, „noha zůstala bez újmy“.
Stejný trest napařili organizátoři i Janu Veselému, který jel na padesátce 51, druhý den to po jeho dalším přečinu zopakovali. Trestu neunikl ani Martin Prokop či motorkáři Klymčiw a Lhotský, snad jako by Češi až moc spoléhali na benevolenci v tuzemsku zakořeněnou.
„Jestli budeme dál platit pokuty, tak nám nezbudou peníze a nedostaneme se zpátky domů,“ říkal Veselý pro Radiožurnál.
Z diktátu za pět!
To už mu bylo do smíchu, ale při pondělní etapě právě on trpěl. Nemohl za to pád, zranění, ale špatně „vyvařený“ nový camelbag neboli vak na vodu. „Nový camelbag vyplavuje nějaké chemické dobroty, voda z toho nešla absolutně pít. Napil jsem se a bylo mi na zvracení.“ Tenhle stav trval 100 kilometrů, než dojel do bivaku.
Někdy trpíte, někdy se na Dakaru za volantem nudíte. Když v neděli kvůli lijákům zrušili pořadatelé etapu, musely stejně posádky přejet (po nezávodní cestě) do cílového místa. Po 100 kilometrech už toho měl Martin Macík v liazce dost. „A aby mě kluci probrali, tak mě zkoušeli z vyjmenovaných slov,“ popisoval. „Samozřejmě jsem propadl.“ Když se však karty obrátily a on pro změnu zkoušel svého navigátora a mechanika, mohl i on vyřknout přísný ortel: „Všichni z diktátu za pět.“
Teď už nuda nehrozí, protože po čtvrteční etapě, která vedla v horách, říkal: „Hlavy jsme měli jak pátrací balony a navigátorovi málem vypadly oči z důlků.“
Auto jako z Top Gearu
Martin Prokop zase ve středu otočil svou Toyotu Hilux na střechu, a to zrovna v etapě, kdy k autu nemohli mechanici. A tak ve čtvrtek startoval s vozem, který na první pohled patřil spíš do šrotu, a on si vybavil Jeremyho Clarksona, který před lety vůz stejné značky podrobil v pořadu Top Gear drsnému testu. Sjel sním ze schodů, nechal ho utopit v moři a z výšky na něj pustil obytný přívěs.
Auto vypadalo strašně, ale jelo. „Stejně jako naše,“ řekl Prokop. „Drtili jsme s ním jednoho soupeře za druhým. Jediné, co nás zpomalilo, byl sníh a bouřka. Tím, že jsme museli na rozbité auto namontovat sériové čelní sklo, které nebylo vyhřívané, tak se úplně zamlžilo. Nic jsme neviděli a museli jsme zpomalit.“
I on však příběh líčil s úsměvem.
