Hned v úvodním závodě zimy přebrala třiadvacetiletá Němka po Gabriele Koukalové žluté číslo vedoucí ženy Světového poháru.
A od té doby ho nepustila.
Třikrát první, jednou druhá, jednou čtvrtá. S obdivuhodnou bilancí přicestovala na Vysočinu do Nového Města.
„Já to vlastně nechápu,“ diví se rodačka z Garmisch-Partenkirchenu. „Formu směřujeme až do února na mistrovství světa. Ještě se ani necítím nejlépe. Je až nereálné, abych v takovém stavu tolik vyhrávala. Přesto se to děje.“
Mezi sezonami leze po skalách. Vlastně nejen po nich. V létě strávila se čtyřmi přáteli měsíc v Himálaji.
Usmysleli si, že zdolají také dvě šestitisícovky. „Bohužel, na Ama Dablam (6 856 m) nás zaskočilo špatné počasí. Tři sta metrů pod vrcholem jsme se museli vrátit, nebyli jsme už dost silní. Přesto to byla skvělá dovolená, užila jsem si tam jednoduchý, normální život.“
V HIMÁLAJÍCH. Laura Dahlmeierová během výstupu na šestitisícovou horu Ama Dablam
Cestu do Nepálu považuje zároveň za velkou sociální lekci. Změnila její pohled na životní hodnoty.
„Potkali jsme tam místní mladé muže, kteří nosili od 30 do 90 kil nákladu – a na hlavě! Vyprávěli nám, že za tu práci berou 10 dolarů denně. Myslela jsem na to, jak obtížné je, když mám v posilovně vzpírat 60 kil. Přitom oni nosí třeba čtyři dny v kuse 90 kil za 10 dolarů denně. Od té doby si vážím i docela obyčejných věcí.“
ZOCELENÁ. Pomohlo i lezení? Letos je zatím zdravá.
Lezecké aktivity jako by i ji zocelily. Dříve o Dahlmeierové platilo: zas a znovu je nemocná. Ve dvou předchozích sezonách proto vždy absentovala při pohárové premiéře v Östersundu. V minulé zimě vynechala kvůli zdraví sedm závodů, přesto skončila celkově šestá.
Zato nyní? „Pořád zdravá. Celé léto,“ šťastně hlásí. „Teď chci být v sezoně železnou lady a objet všechny závody na nejvyšší úrovni.“
Oba její rodiče závodili na horských kolech. Sama začínala v sedmi letech s biatlonem a alpským lyžováním, snad i proto nyní na běžkách patří mezi nejsilnější při sjezdech na trati. V sedmnácti slavila na Evropském olympijském festivalu mládeže v Liberci první triumfy: tři zlaté.
PŘEDCHOZÍ DVĚ POHÁROVÉ ŠTACE. V Östursundu ještě po stíhacím závodě vzhlížela na stupních vítězů k vítězné Gabriele Koukalové. V Pokljuce (vpravo) už slavila vítězný hattrick.
Na mistrovství světa v Oslu vytěžila letos v únoru v pouhých 22 letech dokonce pět medailí z pěti startů, včetně titulu ze stíhacího závodu. „K takové bilanci potřebujete i obrovskou dávku štěstí. Všechno vám musí sednout,“ říká. Český kouč Zdeněk Vítek nicméně poukazuje: „Laura se umí skvěle koncentrovat na nejdůležitější chvíle.“
Dobře. Mistryní světa už je.
Letos míří na velký glóbus.
Za rok chce vyhrát olympiádu.
A potom... Co kdyby skončila? Ano, už v pětadvaceti.
Takový plán skutečně existuje.
SVĚTOVÁ ŠAMPIONKA: Tak slavila zlatou medaili v Oslu.
Zatím je biatlonem pohlcena. „Nasazením a tím, jak pro biatlon žije, mi připomíná Verču Vítkovou,“ říká bývalá česká reprezentantka Barbora Tomešová, nyní spolukomentátorka Eurosportu. Dahlmeierová ujišťuje: „Miluju přímé souboje ženy proti ženě. Probouzejí ve mně zabijácký instinkt.“
Zároveň však vypráví: „Nezůstanu u biatlonu příliš dlouho. Baví mě, ale občas z něj bývám i nesmírně vyčerpaná. Nelze jej dělat příliš dlouho na tak vysoké úrovni. Přinejmenším já to nechci.“
Příkladem je jí německá legenda Magdalena Neunerová. Dvanáctinásobná mistryně světa také končila už v pětadvaceti a poté přiznala: „Byla jsem blízko syndromu vyhoření.“
Pravda, Dahlmeierová není kopií Neunerové. „Jsou velmi odlišné. Magdalena platila za milou dívku a vysněný idol fanoušků, bylo u ní vše v harmonii. Tvrďák Laura víc odpovídá třiadvacetileté ženě z 21. století,“ napsal list Süddeutsche Zeitung.
Na rozdíl od Neunerové dovede také mnohem důrazněji říkat „Ne“ firmám lákajícím ji na honoráře z reklamních aktivit.
BEZ BĚŽEK A PUŠKY. Laura Dahlmeierová trochu jinak.
A zatímco Neunerová se často potýkala při závodech se střelbou, hlavně vstoje, a její sezonní úspěšnost nikdy nepřesáhla 81 procent, u Dahlmeierové naopak v žádné pohárové sezoně neklesla pod 90.
Při čtvrtečním tréninku se směje na německého kouče Höniga, hned vedle stavu, kde střílí Češky. O Koukalové říká: „Gábina je nejkrásnější sportovkyní na světě.“
Což ovšem nic nemění na tom, že také v dnešním sprintu bude chtít českou jedničku (a vlastně i všechny další biatlonistky) znovu porazit.
