Na 105 kilometrů dlouhou trasu se nevyrazilo jen tak: každý startující přispěl na nadaci profesora Pavla Koláře Pohyb bez pomoci. A na startu nechyběla slavná jména.
Lyžaři Šárka Strachová a Martin Koukal, předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, herec Jiří Langmajer nebo režisér Filip Renč: ti všichni v devět ráno u obchodu firmy Scott na Praze 8 poprvé šlápli do pedálů a vydali se na dlouhou cestu.
Zpočátku ji „prorážel“ policejní doprovod, který naši skupinku protáhl Prahou, po celou cestu navíc peloton doprovázalo několik aut a motorek - servis skoro jako na Tour de France. Včetně lékařského vybavení.
„Hele, defibrilátor je kdyžtak v tom bílým autě, jo?“ upozorňuje jeden z cyklistů na startu svého kamaráda. Těžko říct, jestli taková zpráva víc uklidní, nebo rozruší...
Obavy měla i Strachová. „Budu se snažit vám stačit,“ usmívala se. Prý ještě nikdy tak dlouhou jízdu na kole nezažila.
Ale že by nestačila, to vážně nehrozilo. Od začátku se držela v čele, až cestou zpátky se postupně zařadila do středu velké skupinky. „Uprostřed se jede mnohem snáz. Člověk pošetří hodně energie, když je schovaný v závětří,“ říkala v cíli.
A já musel souhlasit. Sám jsem na rozdíl od mistryně světa ve slalomu z prostředku „balíku“ po celou dobu nevyjel. Bez většího tréninku jsem si na špici netroufl.
Zato jsem si v hloubi pelotonu, kousek pod Řípem, stačil vyměnit pár slov s Langmajerem.
„Tahle dlouhá rovinka, to je síla, co?“ obrací se herec směrem ke mně v místech, kde fičí nepříjemný vítr. „To jo, peklo. Kdyby aspoň tak nefoukalo,“ odpovídám. „No, přesně.“
Tím naše „povídání“ končí, oba už chceme být co nejrychleji na občerstvovací stanici v polovině trati. Tam se najíme, doplníme cukry, nabereme síly.
„Bylo příjemné sesednout a dát si bagetu a dortík,“ uznala také Strachová.
A cesta zpátky pak rychle utíkala. Po čtyřech hodinách od startu jsme zpátky v Praze, v kompletním složení. A defibrilátor naštěstí zůstal nevyužitý.
