Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Noční můra cyklokrosového mechanika? Bláto a teplota kolem nuly

Mechanici na cyklokrosovém MS v Táboře. | foto: Petr Lundák, MF DNES

31 2015
Dobrý cyklokrosař, pokud chce být nejlepší, musí spoléhat nejen na to, že má hodně natrénováno. Musí také věřit svým mechanikům, kteří se mu starají o jeho kolo. Práce mechanika v cyklokrosových týmech není rozhodně jen o tom, že umí dobře nafoukat galusky, promáznout a nasadit řetěz či správně nastavit sedlo. Mechanik musí znát do detailů všechny závodníkovy požadavky.

„Je těžké dobře připravit cyklokrosové nářadí, když je bahno a do toho mrzne. Člověk musí nachystat kolo tak, aby nepřestalo fungovat, i když mrzne. Nejhorší je tedy blátivá trať a teploty těsně pod nulou, protože se bahno zanáší do brzd či přehazovaček a zamrzá to,“ popisoval v pátek před tréninkem mechanik Kateřiny Nash Ondřej Zelený.

Když perfektně připraví jedno kolo, vrhne se na další. Špičkoví jezdci si na závody vozí hned několik bicyklů, a když se při ostré jízdě něco stane, v depu mají připravený jiný stroj. Tam se nic neopravuje, nic nepřenastavuje. Například prasklý řetěz nebo brzdové špalíky, které „odcházejí“ nejdříve a jejich výměna by trvala moc dlouho. Cyklokrosař tak jednoduše v depu jen závodní kola během pár vteřin vymění.

„Je těžké nastavit druhé kolo, vlastně náhradní, stejně jako jezdcovo první. Například Katka pozná každý rozdílný milimetr na daném kole, takže musíme mít na závod připravené absolutně stejné stroje. Tady v Táboře máme připravená tři kola,“ dodal mechanik jedné z favoritek ženského závodu.

„Troufnu si říci, že kdyby kola nebyla očíslovaná, tak rozdíl Katka mezi třemi stroji nepozná. Jenže ona ví, že závodí na jedničce, na které se nejlépe cítí,“ uvedl Zelený s tím, že by si přál, aby Kateřina Nash vůbec nemusela v sobotu zajíždět do depa a přesedat na „dvojku“, či dokonce „trojku“.

Mezi muži bude české barvy hájit také Martin Bína, který v pátek před odpoledními tréninky spolu s týmovým mechanikem dolaďoval na svém kole poslední detaily, například tuhost brzdových páček. Ty mu pak musel servisman ještě trochu dotáhnout.

„Jako jezdec potřebuji takové kolo, aby na něm vše bylo sladěné a vše perfektně fungovalo. Od výšky sedla až po nastavení páček na řídítkách. V cyklokrosu je také důležitá otázka gum, musí být dobře nahuštěné a podobně. Nemám rád, když mi na kole něco nefunguje a já se musím vracet k mechanikům,“ popisuje Martin Bína, který si na speciální úpravy závodních kol moc nepotrpí. ¨

„Nic zvláštního tam nemám. Jen možná, co se týká designu, tak ten si občas sám vymyslím. To je asi tak všechno,“ doplňuje jeden z českých jezdců, který se na trať závodu vydá v neděli ve 14 hodin.

Vyrábí se také přesně na míru

A jak se pozná to správné cyklokrosové kolo? „Je hodně podobné těm, se kterými se závodí na silnicích, což možná pozná i laik. Rozdíly jsou v brzdách, které jsou trochu širší, aby se tolik nezanášely bahnem. Také přední i zadní vidlice se na kola montuje o něco širší, zase proto, aby se tolik nezanášely bahnem a kolo se mohlo dobře vyčistit. Samozřejmě mají cyklokrosaři jiné pláště se vzorkem, silničáři pak jezdí na tenkých galuskách,“ vysvětluje hlavní rozdíly mechanik české reprezentace Michal Bednář.

Na rozdíl například od automobilových soutěží, kde se běžný řidič těžko dostane k závodním speciálům a různým komponentům, má špičkový cyklokrosový bicykl daleko blíž ke kolům cyklistů, kteří je mají jen na víkendové projížďky.

Vzorek galusky cyklokrosového speciálu

Vzorek galusky cyklokrosového speciálu

Přehazovačka z cyklokrosového speciálu

Přehazovačka z cyklokrosového speciálu

„Každý závodník má samozřejmě své vychytávky, kdy si třeba upravuje pérování a podobně, ale veškeré součástky i rámy, se kterými se pak závodí, si kdokoliv může koupit v obchodě. Když si budete chtít postavit doma kolo na cyklokros, určitě nebude problém si všechno sehnat,“ tvrdí Bednář.

Je ale jasné, že by vás takové kolo, na kterém třeba bude v sobotu od 14 hodin závodit Kateřina Nash, vyšlo na desítky tisíc korun.

„Záleží na tom, jestli je rám z karbonu, nebo z hliníku. Hodně drahé jsou i samotné výplety kol, kterých má závodník hned několik párů. Kolo také mohou prodražit úpravy, které se dělají danému závodníkovi přesně na míru. Třeba naše závodnice Pavla Havlíková měří 150 centimetrů, takže pro ni se těžko shání rámy, proto ho má vyrobený přímo na sebe,“ zmiňuje mechanik české reprezentace.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze