Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šéf českého cyklokrosu odchází. Konec velkých akcí u nás to není, říká

Čestmír Kalaš | foto: Marek Podhora, MAFRA

23 2015
Ve středu 28. října se do Tábora poprvé od únorového mistrovství světa vrátí soutěžní cyklokros. Závody českého poháru si nenechá ujít ani Čestmír Kalaš, dlouholetý předseda klubu a šéf českého cyklokrosu. Koneckonců v propozicích je vedený jako ředitel závodů.

„Oni mě tam zase dali? Tak to snad omylem. Ale na závodech budu. S něčím i pomůžu, budu třeba vítat hosty,“ usmívá se 72letý muž, kterého cyklistika provází celým životem.

Počítám, že i když nemáte oficiální funkci, od cyklokrosu se nejde jen tak odstřihnout?
To víte, že ne. To mi nedá. Ale nebudu do toho kecat. Funkci jsem předal Petru Baloghovi, což je schopný člověk, který prakticky připravoval únorové mistrovství světa. Samozřejmě s něčím pomůžu, když bude potřeba, ale už je to na jiných. Mladších. Myslím si, že to bude fungovat.

Těšíte se na středeční závody, když tam budete, jak říkáte, maximálně vítat hosty?
Když tam člověk nemá žádnou zodpovědnost a nic nemusí garantovat a nemusí o ničem rozhodovat, je krása si to vychutnávat a vnímat atmosféru.

Funkce přenechal mladším

Čestmír Kalaš je od roku 1990 majitelem táborské firmy Kalas Sportswear. Jako funkcionář se podílel na třech mistrovstvích světa v Táboře a závodech Světového poháru.

Jak se budete dál pohybovat kolem cyklokrosu?
Chodím na klubové schůze. Když někdo spadne, musí se mu ze dne na den udělat nový dres. Oblékají se tady u nás v naší firmě, kde šijeme dresy, tak se to vždycky zařídí. Na závody taky jezdím. Našel jsem si důvod, abych tam byl nezbytný. Máme takového reklamního třímetrového panďuláka. Říkají mu nafukovací Kalaš. Jezdíme s Bohoušem Ťoupalíkem. Děda se podívá na vnuky, jak jezdí, postavíme panďuláka a jsme na závodech. Jako dědci máme důvod jet.

Padesát let jste byl v čele klubu, který jste v 60. letech zakládal. Většinu téhle éry jsem dělal při zaměstnání, což není tak jednoduché.
Začínali jsme na úrovni kraje, pak republiky, pak jsme jezdili MS a dokonce ho Karel Camrda vyhrál. V cyklokrosu platilo, že půlka nároďáku byl Tábor. Úroveň jsme měli. Když skončil Standa Bambula, trénoval tady. Vychoval Bínu, Káška, Mengera. I mladý Šimůnek u nás jezdil. Ta úroveň šla trošku dolu. Tak nějak se spoléhalo na to, že Štybar to všechno zachrání.

Čestmír Kalaš(72let)

Bývalý předseda komise cyklokrosu Českého svazu cyklistiky a od roku 1990 majitel táborské firmy Kalas Sportswear. Kolu se upsal už při studiu na budějovické střední škole. Ze závodníka se postupně vypracoval na post reprezentač- ního trenéra cyklokrosu a dále funkcionáře, který se podílel na třech mistrovstvích světa v Táboře a zá- vodech Světového poháru. Původem vyučený autoelektrikář se v tá- borském ČSAD stal provozním mistrem a odcházel podnikat z pozice pracovníka oddělení ekonomiky práce. Je ženatý, má dceru Romanu (49) a tři vnuky (28, 26, 21). Ač- koliv si závodění na kole ke Kalašově radosti vyzkoušeli všichni, cyklistika baví pouze toho nejmladšího.

A nezachránil...
Konkurence je trošku větší. Ale tak to je. Vezměte si případ Nizozemska. Když skončili Groenendaal nebo Van der Poel, táta těch kluků, co teď jezdí, tak se říkalo, že je to konec cyklokrosu v Holandsku. Takže dva nebo tři roky pro ně byly špatné. Začali pracovat, nasadili systém a kde jsou dnes. Vždyť Mathie van der Poel vyhrál MS v Táboře. Tyhle krize přicházejí. My nemáme ani výborné juniory na silnici a to se odráží iv cyklokrosu. Musíme se věnovat více dětem a pak to půjde nahoru.

Nemrzí vás trochu, že ten útlum přišel zrovna na domácí mistrovství světa?
To ano. My jsme počítali se Štybarem. Ten by to býval zachránil. A musíte mít vždycky tvář šampionátu. Na poslední chvíli jela Katka Nash. Medaile jí nevyšla a oplakala to. Ale je to úžasná pohodová holka. Když jsem jezdil s těmi juniory na světový poháry, tak jsem jim říkal: koukejte vejři, jak ona se připravuje a co všechno dělá. To samé je i Zdeněk Štybar. Vždyť ten trénujete tak jak tady nikdo.

Když jste tady v 60. letech zakládal klub, dokázal jste si představit, že tady jednou bude mistrovství světa nebo Světové poháry?
Mám takové životní krédo. Když si člověk vyfantazíruje nějakou představu, má to trošku reálný podklad a strašně moc se za tím jde a obklopí se schopnými lidmi, tak to jde. Když jsem začínal s klubem, tak to bylo pár kluků, co tady jezdili. Nakonec to někteří dotáhli to reprezentace. Když jsme poprvé vyhráli krajský přebor, bylo z toho velké nadšení. Pak byly tituly mistrů republiky, československý pohár jsme vyhrávali skoro automaticky. Pak se jezdilo do zahraničí. Viděli konkurenci na Západě, jak se tam trénuje, a byla to pro ně zase motivace. Když najednou v roce 1988 Karel Camrda přivezl titul z MS, tak to byl největší úspěch. A pak když byl někdo hůř než pátý, už jsme to brali jako neúspěch.

Když už jste zmínil rok 1988, to jste připravili první silniční závod České Budějovice Linec. Jak vás to napadlo?
To bylo taky moje dítě, ale nejenom moje. Přidalo se i pár nadšenců z Budějovic. To šlo tenkrát velice těžko prosadit. Jet přes otevřené hranice, to se v Evropě nikomu nepodařilo. My jsme to díky pracovníkům na kraji v Budějovicích dokázali. Pan Loužek nám hodně pomohl. My jsme ho pořád otravovali, jak by se to dalo udělat. A on byl v česko-rakouské společnosti. Říkal: Hoši, to musíte z druhý strany. Z rakouský strany. A pak začal Temelín a Rakušáci si dali jako jednu z podmínek k Temelínu i tenhle závod.

Loni jste ještě pořádali i silniční závod kolem Lipna. Máte silniční cyklistiku a cyklokros na stejné úrovni?
Cyklokros je srdeční záležitost. Ale zase jsem vycházel z nějaké filozofie. V Česku nemáme možnosti udělat silniční tým, který by jezdil v nejvyšší kategorii. Na to tady nejsou finance. Cyklokros jsme schopní zaplatit. Navíc je to tradiční disciplína a jednotlivec se tam prosadí.

Co táborský klub? Jste spokojený s tím, jak teď funguje?
Ten funguje dobře. Máme i nového trenéra, protože Standa Bambula jde taky za dva roky do důchodu. Takže teď trénuje Michal Bednář. Nový kluk, který dodělal fakultu. Kluci ho taky berou. S reprezentačním trenérem Dlaskem byl na svěťáku a my mu budeme pomáhat.

Platí stále ještě, že Tábor je centrum cyklokrosu v republice?
Zatím platí a doufám, že bude i dál. Máme tady skvělé podmínky. Je tu areál, který nám závidí všichni v Evropě.

A pojedou se tu zase vrcholné akce?
Mistrovství světa nám dali už třikrát a pochybuju, že se tu v nejbližších letech objeví. Třikrát ho ještě nemělo žádné město. Ale o mistrovství Evropy se už usiluje a žádá. Západ o to má velký zájem. Hodně záleží na tom, kdo federaci nabídne víc, protože když jsem viděl peníze, které nabízeli třeba Holanďani, tak mě omývali. Ale pro nás zase hraje fakt, že to umíme udělat dobře a máme areál.

Setkal jsem se s názorem, že s koncem Čestmíra Kalaše skončí i velké podniky v Česku...
To ne. Budou dál. Ti kluci, co tam teď jsou, chodili se mnou, všichni je znají a vědí, jak se to dá dělat, a jsou pracovití. Pracovali jsme spolu dvacet let. Bude to fungovat dál.



Témata: Cyklokros




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze