Takže i k té medaili?
No ale taky můžu být od medaile strašně daleko. O něco víc se soustředím na bodovací závod, tak uvidíme.
Jak jsou na tom soupeřky? Jsou lepší, nebo je to pole ještě vyrovnanější?
Spíš vyrovnanější. Maximální hranice už jsou dávno dané, ale vyrovnává se jim čím dál víc lidí. Šanci na placku tak má mnohem víc lidí než před osmi roky.
Jsou v téhle tlačenici výhodou zkušenosti?
Určitě jsou důležité. Ale on tam nikdo nezkušený nebude (smích). Když jsem jela poprvé v Sydney, tak jsem měla něco za sebou, ale ta olympiáda je úplně jiná, jinak funguje. A člověk z toho je tak trochu zaskočený. Teď už vím, s čím můžu počítat.
Jak vypadá vaše příprava?
Ten nejtěžší trénink právě absolvuju teď v Mexiku. Pak odlétám domů vlastně jen na dva dny přebalit věci a pak pokračujeme v Moskvě. Tam máme desetidenní dolaďovací blok.
Ještě před Mexikem jste byla ve Švýcarsku ve Svatém Mořici. Proč jste k přípravě vybírala zrovna tato místa?
Do Mořice jezdím poměrně často, mám to tam ráda a dobrá je i nadmořská výška. Jenomže tam zas není dráha, kterou bych teď v přípravě potřebovala. A nikde v Evropě není dráha v potřebné nadmořské výšce.
Takže proto Mexiko?
Dostala jsem tip před půlrokem od našeho známého Petra Junka, který žije v Kanadě. A staví dráhy a stavěl právě i tuhle v Mexiku. Zkoušeli jsme to tu už jednou na třítýdenním soustředění a osvědčilo se to.
V jakých se tam pohybujete nadmořských výškách?
Okolo 2800. Ale když jezdím po silnici tréninky po těch vulkánech, tak to jezdím i přes tři tisíce, to je něco (úsměv).
A proč nakonec Moskva?
Přemýšleli jsme, kde udělat závěrečnou přípravu. Mělo to být tak, abychom pak neměli velký časový posun, jsou to jen čtyři hodiny, což je docela dobré. Navíc to tam známe a nechtěli jsme experimentovat s nějakou Koreou.
Kdy odletíte do Pekingu?
Až 9. srpna a první závod, to je stíhací na tři kilometry,mě čeká 15. srpna. Pak 18. srpna je bodovačka.
Už jste vcelku zkušená cyklistka. S jakou formou cítíte, že byste mohla na olympiádu odletět?
Uvidím, zatím všechno probíhá podle plánu, i když je to těžké. Nikdy se to nedá úplně odhadnout. Jsou v tom sestupy dolů z nadmořských výšek, přelety. Nevím, jak se to projeví. Ale dělám všechno pro to, aby to bylo co nejlepší.
Olympiáda ještě ani nezačala, a už se o ní napsalo strašně moc. Vnímáte to, co se okolo děje, ať už je to smog nebo třeba lidská práva?
Samozřejmě že to vnímám, ale už je to moje třetí olympiáda a není to tak intenzivní. Soustředím se hlavně na svou přípravu a nepřipouštím si, že je to něco víc, že tuhle šanci má člověk jen jednou za čtyři roky.
Těšíte se?
Těším se, všechno jde dobře. A hodně bych chtěla poděkovat olympijskému výboru, protože můj trenér se nedostal do výpravy, ale díky němu a Dukle Praha snad dostane i akreditaci. On by tam samozřejmě byl, aspoň jako divák v hale, podařilo se nám sehnat lístky. Takhle tam bude moct být se mnou a to je pro mě nejdůležitější.
Co budete dělat, když vám tam zbude nějaké volno?
(úsměv) No já tam vlastně žádné velké volno mít nebudu. Přiletíme tam pět dní předem, to je tak na aklimatizaci a pár tréninků na dráze. A pak letím domů dva dny po závodě.
A flétnu si s sebou berete?
(smích) Ne, tu opravdu ne. Na tu určitě čas nebude.
A kolik si s sebou berete kol?
Samozřejmě silničku na trénování, pak speciál na stíhačku, kolo pro bodovací závod a ještě totéž rezervní. Snad se nám to tam podaří všechno dopravit.
