„Na trati jsme tentokrát okusili naprosto všechno: sníh, déšť, kroupy, občas i slunce. A nikdy teplota nevystoupala nad osm stupňů. Byl to hodně náročný a vydatný den,“ líčil Roman Kreuziger po 253 úmorných kilometrech.
Jak ovlivnilo počasí váš výkon? Letní tepla vám vždy vyhovovala mnohem víc.
Počasí nebyl pro mě tentokrát faktor. Byli jsme opravdu dobře oblečení a těžili jsme také z výborného zázemí našeho Dream Teamu. Každých deset nebo dvacet kilometrů jsme měli u trati naše lidi s bidony a teplým čajem. To nám hodně pomáhalo.
Váš Dream Team? Co tím myslíte?
To je tady v Belgii parta šesti místních lidí se dvěma auty, která jezdí na závody. Měla dobrý vztah už s týmem CSC, pak se Saxo Bankem a teď tedy pomáhají Tinkoffu. Když jsou klasiky, přijedou, dostanou od nás oblečení, rozdělí se a my víme, že si od nich stoprocentně můžeme vzít během závodu pití nebo gely a že mají u sebe rezervní kola a vše potřebné. Říkáme jim Dream Team, protože v těchto závodech jsou vážně důležití. Nemusíme díky nim jezdit pro pití do auta, což jinak stojí spoustu energie, protože oni na nás čekají na každém kopci.
Volba správného oblečení byla tentokrát rovněž mimořádně důležitá. V čem jste tedy Lutych absolvoval?
Pětadvacet kilometrů po startu jsem měnil rukavice a pak jsem jel ve stejném oblečení až na 160. kilometr. Tam jsem zahodil termobundu a vzal si místo ní goretexovou, ve které jsem dojel až do dvaceti kilometrů před cílem. A ještě na posledním kilometru jsem odhazoval rukavice. Přišlo mi, že v nich nemám ten správný grif a správnou sílu na řidítkách. Ale celkově bych řekl, že jsem byl dobře oblečený - a hodně namotivovaný.
Opět jednou byl uplatněn protokol o extrémním počasí a měnila se trasa závodu. Co jste rozhodnutí organizátorů říkal?
Mezi 45. a 70. kilometrem jsme nejeli nahoru do kopců, ale místo toho údolím, protože nahoře napadlo tolik sněhu, že trasa nebyla sjízdná. Myslím, že ta změna tratě byla rozumná. Nebylo by to zdravé.
Pětadvacet kilometrů před cílem jste přišel o stěžejního pomocníka Rafala Majku. Nakolik citelná byla v koncovce jeho absence?
Hodně. Škoda že se mnou nebyl. Ale v tom pádu byl nevinně. Jezdci před ním vypadla z rukou řidítka, jeho kolo vzlétlo, přistálo na Rafovi a sejmulo ho. Dost ho potom mrzelo, že spadl. Přesto dojel, aby před Romandií zjistil, jestli nemá s tělem něco špatného. (Polák dokončil závod na 113. místě se ztrátou 10:31 minut, hned za Chrisem Froomem ze Sky - pozn. red.)
Závod se rozhodoval na novém stoupání v itineráři, kterým se tři kilometry před cílem stal desetiprocentní výšlap Rue Nanlot, částečně vedoucí po kostkách. Právě na něm zaútočil Albasini a za ním se vydali Poels, Costa a Sánchez.
Určitě se závod tímhle novým kopcem po kostkách hodně ztížil. Tam jsem prožil i můj první složitý okamžik dne, na kostkách jsem nebyl schopný najít správný rytmus a odjela mi ta skupina. Když se pak silnice změnila, začal jsem se zase probírat, ale tahle skupina už byla pryč. Mrzí mě, že jsem v ní nebyl. Věřil jsem si, že bych mohl skončit do tří. Tým by si takové umístění i zasloužil za to, jak celý den pracovali a byli mi dlouho nablízko.
Check out some pictures of the team presentation at Liège earlier today. #LBL @LiegeBastogneL @tinkoff_bank pic.twitter.com/wRjYM1nz2Q
Když čtyřčlenná skupina odjížděla, byl jste přesvědčený, že už jde o rozhodující útok?
Ne, ještě ne. Kaťuša měla v balíku pořád pár lidí, Valverde taky. Věřil jsem, že bychom je mohli zase sjet, což se bohužel nestalo. Určitě na tom mělo vliv i počasí, spousta jiných týmů se v té zimě rozsypala a už nemohla skupinu stíhat.
Počtvrté v kariéře jste na Lutychu skončil v Top Ten. Je z tohoto pohledu pro vás sedmé místo hodnotné?
Právě na Lutych jsem se opravdu připravoval, měl jsem ho v hlavě už od listopadu. Umístění neberu jako zklamání, ale... ve finále to vlastně zklamání je, protože ze všech těch těch let, co jsem tady závodil, jsem se letos cítil nejsilnější a připadalo mi, že mám k pódiu nejblíž. Proto výsledek bohužel není takový, jaký bych si představoval.
Přesto je příslibem, ne?
To ano. Mohu jít do přípravy na další část sezony s klidnou hlavou. Po dlouhé době jsem dnes zajel opravdu kvalitní závod, i když výsledkově to tak úplně nevypadá. Fyzicky jsem byl dobře připravený a od toho se mohu odrazit do další sezony.
Lutychem vyvrcholil celý seriál ardenských klasik, ve kterých jste byl lídrem stáje Tinkoff. Jak byste hodnotil své výkony v předchozích dvou, tedy 12. a 11. místo na Amstelu a Valonském šípu?
Amstel nebyl úplně ideální, rozjížděl jsem se. Ale super výsledek se na něm druhým místem povedl mladému Valgrenovi, což nás určitě potěšilo. Do budoucna mu takový úspěch rozhodně pomůže, je pro něj vzpruhou, že svoji práci dělá správně. Na Valonském šípu jsem potom viděl, že mi to začíná jít líp. Ten závod je vždycky rychlý a nervózní, ale udělal jsem v něm maximum, co jsem mohl. Možná kdybych byl na začátku cílového kopce o nějakou pozici víc vpředu, mohl jsem skončit ještě lépe, ale to už jsou všechno jen kdyby. Cítil jsem každopádně progres a těšil se na neděli, i když jsem věděl, že má být na Lutychu špatné počasí.
Platí, že závod Kolem Romandie nyní nepojedete a budete se soustředit na etapy Kolem Švýcarska, ve kterých budete opět lídrem týmu?
Pravděpodobně by to tak mělo být. Teď bych si měl pár dní odpočinout, pak budu trénovat delší kopce na Gardě a potom pojedu na čtrnáct dní do výšky na Tenerife.
