Z kola ho sesadil na konci dubna v Plzni těžký pád, při kterém si zlomil šest kostí, vedle klíční čtyři žebra a malíček na ruce. Vinou toho teď místo závodění čeká, kdy se bude moci na kolo opět posadit.
Kdy to bude, máte tušení?
Raději nebudu nic říkat, protože když jsem spadl, tak jsem si bláhově myslel, že jsem za pár dnů zpátky. Už je to měsíc a stále to ještě jezdit nejde. Snad za dva týdny, ale opravdu těžko říct. Hlavně kvůli klíční kosti.
Co s ní bylo?
Až při operaci zjistilo, že jde o tříštivou zlomeninu. Doktor Handl mi ji sice poskládal dohromady, ale upozornil mě, že kdyby se s ní nyní mělo něco stát, tak se může celá rozsypat. Proto raději nespěchám.
Tříštivá zlomenina byla největší komplikací?
Určitě, i když komplikace přišly hned po pádu. Odvezli mě do nemocnice a šel jsem na rentgeny podle toho, co mě bolí. Řekl jsem, že klíční kost, a snímek ukázal, že je zlomená. Pak mě bolela žebra a na rentgenu se ukázalo, že jsou taky čtyři zlomená. Tohle bylo všechno na pravé straně těla. A pak mě ještě bolel malíček levé ruky a ten byl také zlomený. Pak už jsem raději nic neříkal, šest zlomených kostí z jednoho pádu bylo dost.
A ta klíční kost?
Nejdřív jsem musel týden čekat na operaci, protože jsem byl odřený a lékaři měli obavy, že by se mi mohla do rány dostat infekce. A to ještě nevěděli, že půjde o tříštivou zlomeninu, ta to všechno také protahuje.
Na jeden pád toho je opravdu dost, jak k němu došlo?
Byl jsem na kritériu v Plzni, kam jezdím, abych se rozzávodil, dost mi to pomáhá. Už chybělo snad jen deset patnáct kol do cíle, jeli jsme v lajně za sebou, zezadu přese mě šel závodník, brnknul mě o řidítka a už jsem letěl.
Dalo se tomu zabránit?
Já asi ne, protože jsem o něm vůbec nevěděl. Zatáčelo se doleva, já se soustředil právě na levou stranu, jenomže on přiletěl zprava. Protože jsem netušil, že tam je, tak jsem jel a najednou jsem tvrdě dopadl na silnici. Jak jsem to nečekal, tak jsem vůbec nereagoval a spadl úplně nekontrolovaně jako hruška na rameno a na hlavu, chyběl jakýkoliv reflex. Proto asi i tolik zranění. Přitom jsme jeli rychle, chvíli před pádem to bylo přes padesát kilometrů v hodině.
Jak se cítíte téměř měsíc po takovém zranění?
Ruka stále ještě není stoprocentní a cítím ji, proto také můžu tak akorát chodit. Abych se udržoval, začínal jsem doma na schodech, bydlíme v pátém patře, po týdnu jsem je vyšel dvacetkrát.
Kolo a závody vám hodně chybějí?
Bohužel. Hlava už by jezdila, ale tělo ještě nemůže. To mě mrzí i proto, že to přišlo právě v tomhle období. Konečně se oteplilo a začalo se závodit, přitom já jsem se v posledních letech v dubnu rozjížděl a květen s červnem jsem míval super. A ještě k tomu jsme den před tím pádem měli testy a ty mi dopadly výborně, nejlíp v kariéře.
Říkal jste, že raději ani neplánujete, kdy budete moci začít jezdit na kole, co závody?
Je to nepříjemné, ale patří to k cyklistice, možná ještě horší by bylo, kdyby se mi to stalo o měsíc později, protože než bych se vrátil, byl by třeba už srpen a blížil by se konec sezony. Takhle bych jich mohl ještě dost stihnout.
Co mistrovství republiky, které se tradičně jezdí na konci června?
Tak to bych rád. V posledních letech jsem na něj jel vždy po dobré přípravě a ve formě, teď to bude jinak, ale třeba to nebude zase tak špatné.
