Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Odváti, sraženi, (ne)zlomeni. Cyklisty čeká ve Flandrech další boj s živly

BALANCOVÁNÍ. Gerainta Thomase ze Sky, člena vedoucí skupiny v závodě Gent-Wevelgem, právě sfoukl vítr mimo trať. Vzápětí předvedl salto na trávu, zvedl se, dostihl kolegy a vybojoval třetí místo. | foto: Profimedia.cz

3 2015
Neumějí poručit větru ani dešti, padají do příkopů, leží na asfaltu ve změti kol, lámou si kosti. A všichni zároveň vědí: Spolehlivá ochrana neexistuje. Takový už je klasický scénář jarních klasik cyklistů. Věčný souboj s živly, tratí i soupeři pokračuje už pozítří na legendárním klání Kolem Flander.

Mistr světa Michal Kwiatkowski padá při klasice Milán - San Remo ve sjezdu hlavou na asfalt. Na Twitter pak vystaví fotku své pochroumané přilby a tvrdí: „Zachránila mi život.“

Král klasik Fabian Cancellara je obětí hromadného pádu minulý pátek při klání E3 Harelbeke. Se dvěma zlomenými obratli šlape dalších 30 kilometrů, než vzdá. „Bolest, taková bolest,“ sténá.

V neděli na trati z Gentu do Wevelgemu cloumá boční vítr o síle až 80 km/h s jezdci jako s hadrovými panenkami. Klíční kost si lámou vítěz z roku 2009 Edvald Boasson-Hagen i Slovák Martin Velits.

„Při klasikách už dopředu s pády počítáme,“ říká Jan Bárta, český jezdec týmu Bora. „Nikdo nemáme recept, jak se jich vyvarovat. Silnice jsou úzké, zatáčky ostré, všichni se tlačí. Padá to vepředu i vzadu.“

Ani ti nejsilnější se nemohou držet od startu v čele. „To byste pak mohli po 100 kilometrech rovnou slézt,“ povídá Zdeněk Štybar. „Musíte jen doufat, že když to lehne před vámi, stihnete se vyhnout.“

Přesto právě Štybar tvrdí: „Loni to padalo ještě mnohem víc.“

Má pravdu. Lidé rychle zapomínají. Letos je však mezi oběťmi i velikán Cancellara. A větrná epopej mezi Gentem a Wevelgemem přebila mnohé vzpomínky.

Byl to naprostý chaos

V neděli fičel od Severního moře v Belgii vichr, v němž se cyklistika blížila spíše k windsurfingu. „To už nebyl sport, ale bláznivá loterie, příliš závislá na slepém štěstí,“ psal odborný server rouler.cc.

Jezdci padali dříve, než to zjistili, ve zlomku vteřiny zbržděni z rychlosti 45 km/h na nulu, za zvukové kulisy křiku, nadávek, lámajícího se vybavení (kol i těl) a houkaček týmových vozů. Ty byly brzy přeplněny odstoupivšími závodníky. Jiní byli spatřeni, jak se vyptávají diváků, po které hlavní silnici se mohou co nejrychleji vrátit do týmového hotelu.

Je to zlomené? Michael Schär z BMC skončil po dalším poryvu větru v příkopu, v jeho případě však obavy ze zlomenin vyšetření nepotvrdilo.

Je to zlomené? Michael Schär z BMC skončil po dalším poryvu větru v příkopu, v jeho případě však obavy ze zlomenin vyšetření nepotvrdilo.

Jen 39 cyklistů závod dokončilo.

Zato 160 jich vzdalo!

Bradley Wiggins, šampion Tour de France 2012, slezl z kola sám už po dvou hodinách.

Vítr rozdrobil peloton na malé, kymácející se skupiny. „Dominovým efektem před vámi najednou 20 lidí lehlo,“ líčil Štybar. „Řekli jste si: Aha, tam je nárazový vítr. Rychle jste si vycvakli nohu, abyste na něj mohli reagovat.“

Někdy ale ani to nepomohlo.

Gerainta Thomase ze Sky, vítěze z E3 Harelbeke, strhl poryv i s kolem do trávy. Vycvakl tretru, snažil se udržet rovnováhu, přesto přepadl přes řidítka a saltem dopadl na rameno. „Nikdy jsem nezávodil v tak silném větru. Byl to naprostý chaos,“ řekl. Vstal, nasedl, pokračoval, znovu padl. Přesto dojel třetí.

Gert Steegmans z Treku se s kolem drápal z příkopu plného vody. A zdaleka nebyl jediný.

Jacka Bauera z Cannondalu „inzultovala“ odhozená mokrá bunda jednoho ze soupeřů, přistála mu v obličeji. Načež vztekle odhodil kolo do škarpy. „Omlouvám se, bylo to ode mě nesportovní,“ tvrdil poté. „Ale má frustrace byla příliš velká. Vítr nám diktoval, co máme dělat. Jen jsme balancovali na kolech.“

Dvakrát padl také Luca Paolini z Kaťuše. „Byl to den pro odvážné. Říkal jsem si: Má smysl pokračovat? Ale zahnal jsem myšlenky, že vzdám, a byl jsem odměněn.“ V cíli slavil Ital největší vítězství kariéry.

Test nejkrajnějších limitů těla

V závěru klasiky Milán - San Remo docházelo před dvěma týdny ke karambolům i pod modrou oblohou a ve větru, jehož síla byla rozhodně přijatelnější. Jenže tomu předcházelo šest hodin deště, těla jezdců byla vyčerpaná. Philippe Gilbert letěl ve sjezdu přímo proti zídce, Kwiatkowski a Štybar se nestihli vyhnout. „Cítil jsem se skvěle a pak jsem měl prostě smůlu. Ale mohl jsem dopadnout mnohem hůř,“ usoudil Polák. Štybar si prohlédl své škrábance a prohlásil: „Nic vážného. To je cyklistika. Otočíme list a jedeme dál.“

SBOHEM, KLASIKY. Fabian Cancellara si zlomil obratle na E3 Harelbeke.

SBOHEM, KLASIKY. Fabian Cancellara si zlomil obratle na E3 Harelbeke.

Zato Fabian Cancellara se zlomenými obratli dva měsíce nikam nepojede. Jeho klasikářská sezona byla přervána na trati E3 Harelbeke. „Snažím se v posteli najít pozici, kdy by mě nic nebolelo, ale vážně to nejde,“ přiznává.

Už na jaře 2012 si ve Flandrech zlomil klíční kost. Zároveň tu tolikrát vítězil. Třikrát Kolem Flander, na Paříž-Roubaix i na E3 Harelbeke. „Při klasikách jsem poznal nejkrajnější limity svého těla,“ říká.

Na kostkách sváděl strhující bitvy s Tomem Boonenem z Quick Stepu. I ten je nyní mimo hru, vykloubil si rameno při etapovém závodu Paříž-Nice.

Je to snad konec desetileté éry dvou Pánů kostek, kteří ztratili svoji auru nedotknutelnosti? Příští rok jim bude 35 let. Švýcar už oznámil na sezonu 2016 loučení.

„Ale ten konec musí stát za to,“ nedává ještě klasikám sbohem.

Štybar: Bez štěstí to nejde

Ani Jan Bárta letos Kolem Flander nevyrazí. Studená sprcha při jeho 250kilometrovém úniku z Milána do San Rema si vyžádala daň, streptokoka vyhání antibiotiky. „Štve mě to. Ale měl jsem i štěstí,“ připomíná. „Nerozlámal jsem se jako jiní a nemusím vysadit na dva měsíce.“

Tom Boonen v rámci rekonvalescence aspoň chvíli trénuje se Zdeňkem Štybarem a Niki Terpstrou na trase závodu. Nasaje atmosféru, rozdává rady. Víc mu zatím lékaři nedovolí.

Čas dvou nejslavnějších klasik právě přichází: v neděli Kolem Flander, za týden Paříž–Roubaix. Bývalý profesionál František Raboň říká: „Při těchto závodech je 80procentní šance, že bude špatné počasí. Ale to vás nesmí zlomit.“

KOUPEL. Gerta Steegmanse srazil při závodě Gent-Wevelgem vítr ze silnice až do strouhy vedle trati.

KOUPEL. Gerta Steegmanse srazil při závodě Gent-Wevelgem vítr ze silnice až do strouhy vedle trati.

Předpověď věští v neděli teploty od 2 do 10 stupňů a vítr „jen“ o síle 20 km/h. Ovšem ve Flandrech nikdy nevíte, o extrémy není v dějinách závodu nouze. Tak jako když při ročníku 1961 vichřice odfoukla cílový transparent, Ital Defilippis si popletl, kde je cíl, spurtoval předčasně a přišel o jisté vítězství.

Na neforemných kostkách a 19 krátkých, prudkých kopcích, takzvaných hellingenech, se silnice mnohokrát ucpe, dojde k pádům a patrně i ke zraněním. Stejně jako každý rok.

Luca Paolini po triumfu ve Wevelgemu vyhlásil: „K vítězství v takových závodech potřebujete srdce, odvahu, kondici, inteligenci.“

Tom Boonen přidává: „Musíte důkladně znát trať a vlastní tělo.“

Jenže i to je stále málo.

„Musíte mít zároveň štěstí,“ říká Zdeněk Štybar. „Bez něj to nejde.“

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze