Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šanci na olympiádu mám jen teoretickou, tuší evropský medailista Wagner

30 2015
Poprvé se dráhový cyklista Robin Wagner objevil na mistrovství Evropy a hned z toho byla medaile. Na šampionátu ve švýcarském Grenchenu skončil třetí na kilometr s pevným startem. „Jel jsem se tam rozkoukat a chtěl jsem skončit do pátého místa. Překvapil jsem sebe i ostatní,“ rozplývá se dvaadvacetiletý cyklista ze Zábřehu.

Za odměnu dostal týdenní volno, a tak se vydal domů. „Během závodů se ani v Brně moc neohřeju, pořád cestujeme na soustředění a závody, takže člověk je pak rád, když se na chvilku zastaví a může navštívit rodinu a kamarády,“ přiznal Wagner trénující v Dukle Brno.

Jaký máte z medaile pocit?
Úžasný. V cíli jsem čekal čas kolem 1:02, a tak když jsem se podíval na tabuli a viděl jsem tam 1:01,057, nevěřil jsem vlastním očím, protože jsem si vylepšil osobní rekord o dvě desetiny. A když Ukrajinec za mnou zajel horší čas, měl jsem jistou medaili.

Čemu připisujete zlepšení? Jste zkrátka závodní typ?
Kvalitně jsem se na Evropu připravil a vždycky je tam pocit, že do toho musím dát všechno. Pokaždé mám ambice jít po medaili a být na bedně.

Na vítězného Nizozemce Hooglanda vám chybělo sedm desetin vteřiny. Víte, kde je nahnat?
Tak to nejde říct. Na mistrovství Evropy do 23 let mě porazil Němec Maximilian Dornbach o 125 tisícin vteřiny a teď skončil čtvrtý osm desetin za mnou. Záleží tedy jen na tom, jak dobře se forma vyladí a jak vám závod sedne.

Tehdy na šampionátu do 23 let jste skončil stříbrný a o kousek vám utekl hattrick, tedy tři tituly v řadě. Mrzelo vás to?
Mrzelo mě to šíleně, protože na zlato chyběl kousíček. Těch 125 tisícin, to je na kilometru třeba dvacet centimetrů. Chtěl jsem hattrick moc, dal jsem do toho všechno, ale ten den byl lepší Maximilian. Zajel jsem si osobní rekord o osm desetin proti loňskému roku, takže mě těšilo alespoň tohle.

Můžete jen litovat, že se kilometr s pevným startem nejezdí na olympiádě.
Na jednu stranu ano, ale začal jsem se soustředit víc na keirin a sprint. Keirin mě baví víc, je to vytrvalečtější disciplína, což mi víc sedí než sprint, kde je to o maximálním výkonu. Uspět zde by pro mě znamenalo mnohem víc než na kiláku. Ale slyšel jsem, že možná na příští olympiádě v Tokiu 2020 bude kilometr místo týmového sprintu. Uvidíme. Pak by se na něj samozřejmě začalo specializovat víc lidí a konkurence by byla větší než teď.

V keirinu u nás vládne Kelemen s Bábkem, ve sprintu Adam Ptáčník. Chystáte se je nahradit?
(Smích) Tak bych to neřekl. Ale kdo je lepší na tréninku nebo podle nominačních kritérií, ten závodí. Vždy jedou ti nejsilnější. To je pro mě motivace, abych se zlepšoval.

Robin Wagner

Dráhaři bojují o místa na olympiádu. Jakou máte šanci podívat se do Ria?
Teoretická šance je, vždycky se může něco stát. V nejlepším případě bychom mohli mít vyjetá dvě místa do sprintu a dvě místa do keirinu pro nás čtyři, každý by pak mohl jet jednu disciplínu. Ale uvidíme, jak to s kvalifikací na olympiádu půjde. Budu chtít kluky co nejvíc podpořit a pomoct jim, aby se tam dostali.

Kvalifikační body se sbírají na čtyřech světových pohárech. Chystáte se na některý?
Pokud půjde všechno podle plánu a bude dost bodů, tak bych mohl jet na třetí světový pohár do Hongkongu. Ale zatím je to ve hvězdách. Strašně moc bych o to stál.

Kouzlo světového poháru už znáte z minulých let. I proto toužíte se tam znovu objevit?
Poprvé na svěťáku jsem byl v Kolumbii v Cali v roce 2012, ale tam jsem měl v keirinu nepříjemný pád a vyhodil si rameno. Na svěťácích jsem byl i v Mexiku a Londýně, kde byla neskutečná, ohromná atmosféra.

Takže by vás už nezaskočila?
Atmosféra bývá napjatá i na evropských šampionátech. I teď ve švýcarském Grenchenu byla neskutečná, výborný moderátor ze Šestidenní hecoval fanoušky, aby podporovali každého, ne jen domácí závodníky. Byla tam příjemná, domácí atmosféra a výborná dráha. Cítil jsem se tam dobře.

Stříbro v kategorii do 23 let a bronz mezi elitou. Mohl jste si letos přát ještě víc?
Na malé Evropě jsem byl kromě druhého místa v kiláku ještě šestý ve sprintu a desátý v keirinu. Chtěl jsem placku i z dalších startů, ale štěstí asi nebylo na mé straně. Doufám, že v dalších sezonách mezi elitou by nějaká placka mohla zacinkat. Z dalších závodů – byli jsme v Barceloně na závodě kategorie UCI 1, kde jsem vyhrál keirin a byl jsem druhý ve sprintu. O čtrnáct dní na to v Aigle jsem byl třetí v keirinu a vyhrál jsem sprint.

Takže prožíváte úspěšný rok?
Musím zaklepat, zatím to jede co závod, to medaile, takže jsem maximálně spokojený. Čekají nás ještě závody v Belgii, kde bych se chtěl ukázat, a před Vánoci je Anadie v Portugalsku, to jsou oba jedničky, takže doufám, že si parádně zazávodíme.

U většiny sportů je složitý přechod z juniorské do dospělé kategorie. Platí to i na dráze?
Prožil jsem si to, když jsem přecházel z juniorů do třiadvacítky, kde je skok obrovský. Kategorie U23 je odlišená už jen tak, že má svůj evropský šampionát, jinak jsou všechny ostatní závody s kategorií Elite.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze