Před očima nizozemské královny Beatrix a před půl milionem diváků v ulicích ukázal třicetiletý Brit ódu na časovku, hlava nehlava se řítil rychlostí 49 kilometrů za hodinu podél obrazárny se skvosty van Gogha i kolem pivovaru Heineken – a vyhrál prolog v Amsterdamu.
"Cítil jsem kouř z cigaret diváků i vůni piva," nadšeně líčil. "Bylo vzrušující šlapat tak těsně podél davů fanoušků." Na oplátku jim nabídl lekci cyklistického rizika. Styl, jímž projížděl zatáčky, bral dech. "V nich ležel klíč k vítězství. V prologu je musíte jet na sto procent, jako sprinter ve finiši."
Že přes den pršelo? Že silnice byly mokré, nebezpečné? "Řekl jsem si: Když spadnu, tak spadnu. Nikde jsem nebrzdil. Tohle byla má šance získat růžový dres lídra a já po ní šel."
A teď ho má. Maglia rosa, druhý nejcennější trikot profipelotonu, o němž kdysi snil. "Vždyť už jako malý kluk jsem si pouštěl videa z Gira a sledoval, jak v maglia rosa jezdili velikáni jako Fondriest nebo Bugno."
Narodil se v Gentu, vyrůstal v Anglii, žije ve Španělsku. "A můj otec byl Australan, dráhový cyklista. Byl to fouňa. Když mi byly dva roky, vytratil se a já pak bydlel v sociálním bytu," vzpomíná Wiggins.
Brit Bradley Wiggins na trati úvodní časovky Gira.
Dnes je lídrem jedné z nejbohatších cyklistických stájí světa, nového britského Teamu Sky, podporovaného miliony Ruperta Murdocha. V zimě vyhlásil za svoji letošní prioritu úspěch na Tour, původně neplánoval jet na Giro pro celkové prvenství.
"Ale teď vedu a uděláme, co se dá, abychom růžový dres uhájili," slíbil po prologu. "Přijeli jsme na Giro závodit, nepřijeli jsme sem sedět na kole a užívat si to."
Sobotní etapa do Utrechtu toho byla důkazem. Hromadný pád oddělil Wigginse od pelotonu, ztrácel půl minuty, kolektivní stíhačka Teamu Sky však zlikvidovala manko. Až další pád a dělení pole jej odtrhly od čelní skupiny, růžový dres mu uzmul Australan Evans.
Ovšem ten z prologu Wigginsovi už nikdo nikdy nevezme. "Bude viset u mě doma na zdi do konce mého života."
