Podobné iniciativy o rovnoprávnost se často diskutují v tenise. Měly by hráčky pobírat stejné prize money jako muži, ačkoliv na Grand Slamech hrají na rozdíl od tenistů na dva vítězné sety? stojí otázka. Teď podobně motivovaná zazněla v cyklistickém pelotonu.
Tam však má šanci na úspěch. "Nikdo po ženách nechce, aby jezdily třítýdenní závody," ujistil Ježek. "Přesto i kluci profesionálové podpořili ideu, že ženy mají mít úměrně vysoké prize money tomu, co dělají."
Tématem rovnoprávnosti se rok zaobíraly členky komise Marianne Vosová, nizozemská suverénka všech disciplín, americká bikerka Georgia Gouldová a Judith Arndtová, trojnásobná mistryně světa z Německa.
Prostřednictvím UCI chtějí zatlačit na týmy, aby do ženské cyklistiky pumpovaly víc peněz, aby byl nastaven minimální plat pro závodnice a aby organizátoři závodů připravili i verze pro něžné pohlaví, čímž by se kalendář závodů stal globálnějším.
"Ženská cyklistika má velkou budoucnost. I když to bude dlouhodobý projekt, byla by škoda tuto sféru opomíjet," varoval Ježek. "Při svých cestách vidím, že v Americe i Austrálii je integrační proces daleko dál. V Evropě je ale pořád cyklistika zaměřená jen na chlapy a je to škoda. I UCI tady cítí velký potenciál."
Prvotním krokem k rovnosti by mělo být srovnání prize money v závodech pořádaných mezinárodní federací, tedy Světový pohár, mistrovství světa... "A pak by třeba mohli i nezávislí organizátoři tuto cestu následovat," doufal Ježek.
V oboru antidopingového boje řešili sportovci z komise co možná nejjednodušší způsob hlášení pohybu závodníků, aby ti byli k dispozici kontrolorům. A vyžadovali přísnější tresty pro hříšníky. Všechny, bez rozdílu.
"Doping často přichází nejen od samotných závodníků, ale ze struktur, které je obklopují, od trenérů, masérů," vypočítal Ježek. "Taky jsme navrhli, aby ti, kteří někdy měli co do činění s dopingem, dostali zákaz dál v cyklistice působit. Aby třeba netrénovali mládež a nepřenášeli špatné návyky dál."