Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

A teď budu jako ti dinosauři. Voigt, rekordman Tour de France, odchází

OBLÍBENEC FANOUŠKŮ. Jens Voigt v Coloradu přebral na pódiu cenu nejagresivnějšího jezdce dne. | foto: Profimedia.cz

23 2014
Jeden z jeho fanoušků napsal: „Jsou tři jistoty v životě: smrt, daně a že Jens Voigt útočí.“ Ani ve čtvrteční etapě závodu USA Pro Cycling Challenge to nebylo jinak. Německý cyklista ujel hned po startu, nejprve šlapal ve skupině, pak 40 kilometrů sám. Až pouhých 900 metrů před cílem ho dostihli.

„Snad je to i lepší,“ pousmál se. „Tohle je totiž příběh mé kariéry. Potřeboval jsem vždy zhruba 40 úniků na jedno vítězství. Mnohokrát jsem bral na sebe riziko, že vypadám jako blbec, který útočí moc brzy. Ale tak jsem to miloval. Když útočím, tak vnímám, že žiju.“

Ještě jednou, jako tolikrát předtím, okřikl na trati vlastní bolavé tělo: „Držte hubu, nohy.“ Čtvrteční únik se stal jeho „čestným kolem“. Nedělní, závěrečná etapa bude i posledním profesionálním dnem Jense Voigta. Ve 42 letech se uzavře kariéra nejoblíbenějšího cyklisty pelotonu, jehož počínání jen na Twitteru sleduje 191 tisíc příznivců.

Všechno kdysi začalo v Česku. Ve stáji ZVVZ-Giant pod šéfem týmu Ženíškem trávil svůj první profesionální rok 1997. „Od 2. ledna jsme měli úvodní soustředění na běžkách ve Špindlu,“ vzpomíná Jiří Ženíšek. „Jens na nich vůbec neuměl, pod kopcem na něj kluci vždy čtvrt hodiny čekali. Pak přijel po deseti pádech jako sněhulák, ale měl radost, že bojuje a že se snaží.“

Už tehdy byl německý rváč na kole zavilým únikářem, typem Ať jsem bit, jen když se peru. „Férový chlap, který nekalkuloval a nikdy nebyl vyčuranej, aby se za někým vezl a pak útočil.“ Po roce odešel do týmu Crédit Agricole a hned jel svoji první Tour. Letos v dresu Treku sedmnáctou. Srovnal rekord v počtu účastí s Američanem Hincapiem a Australanem O’Gradym. A v pařížském cíli usedl sám na bariéru, aby si tu podivuhodnou cestu srovnal v hlavě.

Na Tour má v nohou celkem 340 etap, dvě z nich vyhrál, dva dny jel ve žlutém trikotu a Španělu Sastrovi v ročníku 2008 pomohl k celkovému vítězství. „Když projíždím karavanou doprovodných vozů, o polovině sportovních ředitelů mohu říci: S těmi jsem závodil,“ povídá.

Historek najde nespočet. Třeba tu o pádu na Tour 2010, na 15. kilometru etapy. „Kolo jsem měl na šrot a všude po těle mi tekla krev. Čtvrt hodiny mě obskakovali lékaři. Potom jsem prohlásil: Chci jet dál. Ale žádný doprovodný vůz nebyl v dosahu, jen jeden s náhradními koly pro dětské závody. Tak jsem jim jedno vzal a vyrazil za pelotonem.“

Za kariéru najel v sedle 875 tisíc kilometrů, 21krát by tak obkroužil po rovníku Zemi. Z pádů má na těle 110 stehů. A doma na něj čeká šest dětí, od 19letého Marka po tříletou Helen.

Když ve čtvrtek v Coloradu Springs přebral na pódiu cenu nejagresivnějšího jezdce dne, přiznal: „Bylo to moc emocionální. Od narození mého prvního dítěte jsem byl nejblíž tomu, že se rozbrečím dojetím.“

V neděli v Denveru jeho skvostná jízda skončí. „A pak budu fosílie jako ti dinosauři,“ směje se.

Jiří Ženíšek a Jens Voigt: Od pokuty k podpisu smlouvy

Bývalý šéf česko-australského týmu ZVVZ-Giant-AIS vzpomíná

„Prvně jsem Jense oslovil, když jel v roce 1996 coby člen týmu RG Berlín za německou reprezentaci závod Kolem Saska. Tehdy v 6. etapě odjela skupina osmi cyklistů, ve které jsme měli Tomáše Konečného a Jens v ní byl také. Jensův tým hájil žlutý dres, proto ve skupině nestřídal. Tomášovi se to nelíbilo, přijel k němu a bouchl mu do bidonu, když pil.

Po dojezdu etapy si Jens postěžoval, že ho Tomáš napadl. Pozval si mě hlavní rozhodčí a vyřešil to pokutou 30 vteřin a 500 švýcarských franků.

Viděl jsem potom na Jensovi, že mu je takové řešení dost nepříjemné. Tomáš byl tehdy v popředí celkové klasifikace a kvůli tomu v pořadí klesl.

Druhý den zase oba jeli v úniku! Kilometr před cílem vyjel Jens před Tomáše a rozjel mu až na 60 metrů před lajnou takovou špici, že Tomáš díky tomu vyhrál etapu, za což pak dostal prémii 500 franků a navíc se díky bonifikaci posunul zpátky na páté místo.

I tak jsem poznal, že Jens je rovný kluk. Dva dny poté jsem mu řekl, že chystám posílení týmu a nabídl mu místo. Na mistrovství světa ve Švýcarsku jsme podepsali. Pořád mám doma originál té smlouvy i jeho licenci.

Rok na to už bydlel s Tomášem Konečným na pokoji a byli kamarádi.

Do týmu vnesl Jens radost ze sportu. Byl to naprosto bezproblémový kluk. Vybojovali jsme s ním třetí místo na Závodě míru i vítězství Kolem Dolního Saska, kde tehdy startovala celá německá špička.

Věděl jsem, že od nás zamíří výš, a skutečně pak odešel do Crédit Agricole. Ale kdykoliv jsme se od té doby potkali, bylo to přátelské setkání. Jens je komunikativní férový člověk, který se nad nikoho nepovyšuje. Takoví kdyby byli všichni.“

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze