Pět kilometrů před cílem nedělní klasiky Amstel Gold Race unikl spolu s Michalem Kwiatkowskim. Dva bývalí mistři světa, dva muži různých generací, 34letý belgický rutinér vs. 26letý Polák. Ten se jej pokusil zaskočit. Ale Philippe Gilbert nepanikařil.
A jeho odpověď byla drtivá.
„Na Philippovu sílu jsem neměl žádnou odpověď,“ přiznal Kwiatkowski.
Čtyři prsty vztyčil triumfálně Gilbert, zatímco protínal cíl. Ano, tolikrát už Amstel ovládl. Jen jedno prvenství mu chybí do rekordu Nizozemce Raase. Ba co víc, dokázal v jediné sezoně vyhrát klasiku na kostkách i v kopcích Arden. Což je v dnešní době výrazné specializace opravdový unikát.
Komentátoři pro něj hned vymýšleli přezdívky z fantasy filmů, nazývali jej Godzillou či Hulkem, nebo psali, že vítězí v Merckxově stylu.
Do deníku si zkraje sezony napsal: 2017 - nový začátek.
„A teď je zpět tam, kde si zaslouží být,“ usmíval se Patrick Lefevere, jeho šéf v týmu Quick-Step.
V roce 2011 byl Gilbert podle žebříčku UCI nejlepším cyklistou světa a stal se v dresu Lotta lvem jednorázových závodů.
Za rok tehdy nasbíral 18 triumfů včetně jedinečného hattricku na ardenském klasikářském týdnu, navrch oblékal také žlutý dres na Tour.
Vydal autobiografii Mijn Droomjaar, Můj rok snů. Belgičané jej zvolili sportovcem roku, a ač je Valonem, konečně jej začali uznávat i Vlámové. „Nyní je králem,“ vyřkl o něm po sezoně 2011 týmový manažer Marc Sergeant. Gilbert se pousmál: „Králem? Pokud ano, tak v exilu. Žiju s rodinou v Monaku.“
Ti, kteří nepromíjejí
Poté přestoupil do stáje BMC a cosi z jeho geniality se vytratilo. Jistě, ještě na podzim 2012 slavil titul mistra světa a na jaře 2014 vyhrál Amstel. Přesto stále zůstával za očekáváním.
Belgický tisk mu tu a tam umyl hlavu. Vidíte? Usnul na vavřínech. Ztratil vítězný drajv. Příliš se soustředí na rodinu. A proč lezl do americké BMC? Zakopal se tam. To vše o Gilbertovi psali.
„Neprominou mi, že jsem opustil belgickou stáj,“ procedil mezi zuby, když si to četl. On naopak dlouho nepromíjel některým novinářům. „Belgický tisk umí být k cyklistům drsný. Vynese vás do nebes a vzápětí vás odepíše, když zakopnete. Není nic mezi.“
Philippe Gilbert si v týmu BMC nevysloužil tolik vítězných polibků krásných hostesek, kolik by sám představoval.
Loni a předloni už nezískal na klasikách žádné prvenství, načež oznámil: „Opouštím BMC.“ Mířil do Quick-Stepu, k charismatickému muži, který jej tak dlouho sledoval a lákal. K Patricku Lefeverovi.
„Poprvé jsem se s Patrickem potkal v šestnácti letech,“ vyprávěl. „Byli jsme v kontaktu, když jsem přecházel k profesionálům. Vždy, když jsem pak přestupoval, jsme spolu jednali. Ale až nyní, po tolika letech, jsme se konečně dohodli.“
Ocitl se ve stáji, pro kterou jsou klasiky, především ty na kostkách, doslova svatým grálem. „Jinde se neustále mluví o Tour. Tady zato padesátkrát denně uslyšíte slova Flandry a Paříž-Roubaix.“
Dva týdny bez kola
Gilbert se v Quick-Stepu znovu „narodil“, nalezl novou motivaci. Navrch mu tým umožnil bojovat o prvenství i na kostkách, tedy na povrchu, na němž musel v BMC ustoupit zájmům Grega van Avermaeta.
Rovněž spolupráce s Tomem Boonenem mu šla zjevně k duhu: „Tom tak tvrdě dře a je vždy tak optimistický,“ vyzdvihoval. Za důvěru se odvděčil impozantním tažením na kostkách Flander a v neděli i na Amstelu.
JEĎ, JEĎ, PHILE! Belgičtí fanoušci povzbuzují svého šampiona Philippa Gilberta na závodě Kolem Flander.
UŽ MĚ NEDOJEDOU. Gilbert se otáčí, za chvíli pak zvedne své kolo nad hlavu a triumfálně projde cílem Flander.
Tolik se těšil i na zbývající dvě ardenská klání, která klasikářské jaro uzavřou. Vždyť vyrůstal v Remouchamps, v cyklistické rodině a nedaleko La Redoute, slavného stoupání z monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. Coby kluk sotva školou povinný hltal nejstarší klasiku ze silnice u domku, kde žili. A později, když ho koučovali rodiče i bratr Christian, byly výšlapy na La Redoute jeho denním tréninkovým chlebem.
Bohužel zranění z pádu v úvodu letošního Amstelu se ukázalo závažnějším, než se zdálo. „Cítil jsem po pádu bolest v dolní části zad,“ líčil. „Během závodu zase zmizela, jenže za cílem se vrátila. Proto jsem odjel do nemocnice.“
Lékaři odhalili malou trhlinu v pravé ledvině. Operace není nutná, ale zotavení si vyžádá nejméně dva týdny bez kola. Sbohem, Ardeny. A nejen ty. Také sbohem, Giro. „Nestihne se na něj připravit,“ oznámila stáj.
„I tak je to už teď jedna z mých nejlepších sezon,“ hledá on útěchu.
Soupeřům v Ardenách otevírá svojí absencí prostor. Přední cyklistický reportér Andrew Hood naopak s nadsázkou píše: „Taková škoda jeho zranění. Možná neměl tolik pít holandské pivo.“
