Jako desetiletého kluka ho v Praze na Letné porazilo auto a přišel o pravou nohu pod kolenem. "Za tři měsíce jsem už jezdil na kole. Nářky by mi nepomohly," mávne rukou.
Báječné muže v sedlech vždycky obdivoval, ale cyklistika mu přišla jako nesmírně tvrdý sport. "Byl jsem na ni línej," přizná rovnou. Až v devatenácti se připojil ke skupině Josefa Lachmana, prvního „Východoevropana“, který se ještě v komunistické éře vydal na paralympiádu do Soulu.
Ježek, nyní osmadvacetiletý chlapík s vytrénovanou postavou, natočí ročně dvacet tisíc kilometrů. V kalendáři má padesát závodních dní. Na dráze, na silnici i v terénu.
"Aspoň si nemůžu zlomit nohu," zavtipkuje drsně. "A když, tak si udělám novou." Pracuje jako protetik. Ale i poloviční úvazek by rád vyměnil za smlouvu v cyklistickém týmu. "Proč ne? Mám na to," říká hrdě.
Získal dvě zlata na paralympiádě v Sydney 2000, pyšní se duhovým trikotem světového šampiona na silnici, má sedm titulů mistra Evropy. Poslední dva získal minulý týden na dráze na Třebešíně.
A teď pozor. Jezdí domácí pohár na silnici, srdnatě dřel v třídenním Enervit Cupu v Krkonoších, v srpnu vyhrál Týden světové cyklistiky v Deutschlandbergu. Se zdravými. "Posunuju si motivaci," povídá.
Jsou k němu soupeři ohleduplnější? "Bejvávalo... Někteří do mě jdou víc, než by museli. Porážím je." Nad jeho výkony uznale pokyvuje hlavou mistr republiky Tesař. Věhlasný spurtér Svorada mu dává slevu na cyklistické boty, které prodává.
Málokdo si umí představit praktické potíže, které Ježek řeší. Třeba jak upevnit protézu do pedálu na cyklokrosovém speciálu. "Dva měsíce jsem vymýšlel a pak si vyrobil karbonovou pružinu."
Při prvním závodě na horském kole se málem utopil v brodu. Denně musí hodinu věnovat masážím a vyrovnávacím cvičením na záda. Na hrbolaté dlažbě trpí, jak mu každým šlápnutím naráží protéza do kolena.
"Dřevěná dráha, to si libuju," rozplývá se. "Ale zvládnu normální trénink, žádné úlevy," přidá vzápětí. Jeho koeficient trénovanosti, tzv. VO2 max, ukázal na posledních testech číslo 75 - tím se nemůže pochlubit mnoho sportovců zdravých, za sportování dobře placených. Přesto vypadá stále odhodlaněji.
Chce rozbít bariéry. Nebojí se ani otevřeně kritizovat mnoha kategoriemi devalvovaný systém sportovních soutěží postižených. "Kolu dávám vše, na nic nemám čas," řekne a vděčně pohlédne na manželku Soňu, zpěvačku kapely Blue Moon.
Její jablečný štrúdl je tím nejlepším palivem do nezdolného motoru.
 Dvě zlaté a dvě stříbrné medaile získal Jiří Ježek minulý týden na evropském šampionátu postižených. |
