"Jsem maximálně spokojená," culila se pětadvacetiletá reprezentantka. "Je to trošku víc, než jsem čekala, odměna za utrápenou sezonu. I oba trenéři si můžou oddechnout."
Kvalifikací jste prošla bez potíží. Pohoda, ne?
No mně to moc jako pohoda nepřišlo, na každý skok jsem se musela hodně, hodně hecovat. To ranní vstávání není úplně ideální.
V kolik?
Budík zvonil až za deset šest, ale já jsem vstávala v 5:10. Už v 7:45 jsme musely být na stadionu. Předtím jsem se musela nasnídat, dát sprchu, probrat se. Ale šla jsem spát dřív, takže pohoda.
ČESKÉ NEHTY. Komu patří? Jiřině Ptáčníkové.
Vydrží vám taková nálada až do finále?
Já jsem teď vysmátá, mám úplně splněno, co jsem chtěla. Teď si můžu ještě o trošku zlepšit náladu ve finále, ale tam to bude o něčem jiném, člověk už tam nejde sepjatý ale uvolněný.
V Paříži v hale jste byla čtvrtá.
Teď udělám maximum, abych skočila a skončila co nejvýš, jenže konkurence je letos děsně nabitá. Já bych mohla překvapit.
Čím?
Doufám v letošňák, osobák. A výš...
Přítel Petr kvalifikaci sledoval?
Vůbec nevím, úplně na mě kašle! Je v lázních v Třeboni, včera psal, že je na Slatině, že se jdou proletět letadlem a že mi přeje hodně štěstí. My když chodíme spát, on přichází z procedur, tak si ani moc nepíšeme. Ale já ho vzbudím, hned co vylezu ze stadionu.
Kdy sáhnete po jeho čtyřlístcích? Až při třetím pokusu na 470 centimetrech?
V prvním, ne? Třetí nic nebude řešit, jedu na medaili.
