„Vím, jak je závod náročný fyzicky i psychicky. A protože na něho letos nemám čas, chtěl jsem se nějakým způsobem podílet,“ vysvětluje Melichařík, jemuž nejvíce pomáhá Pavel Hrbáček.
Nápad našel širokou odezvu, Melichaříka třeba podpořil Richard Štěpánek, který drsný ultramaraton opakovaně pokořil navzdory tomu, že přišel po autonehodě o levou ruku.
„Všichni byli překvapení, jaká tady je atmosféra,“ těší Melichaříka. Závodníkům nabízí jídlo, pití. Akce se mezi místními rychle rozkřikla. „Pomáhají nám, jak můžou. Jednou navařili plný hrnec kyselice a za dvě hodiny byla pryč. Jindy zase čtyři kluci přes noc vypili litr a půl slivovice a ráno ji kamarád doplnil.“
Craft 1000 Miles AdventureExtrémní ultramaraton napříč územím bývalého Československa měří 1 600 kilometrů a je otevřený pro bikery, běžce, chodce, koloběžkáře a všechny, kteří se pohybují vlastní silou. Letošní 6. ročník odstartoval 3. července v Hranicích v Čechách, cíl je v dědince Nová Sedlica na trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny. Trasa vede převážně přírodním terénem, ve Zlínském kraji přes Hostýnské vrchy, Vizovickou vrchovinu a Javorníky. Kratší trasa měří 500 mil. Stanovený je pouze start a cíl a trasa, kterou musí závodníci dodržet. Kdy a kde spí, kdy jedou, co jedí, je jen na nich. Cílená podpora je zakázaná. |
K dispozici je také stan na přespání, Melichařík s Hrbáčkem poskytují rovněž servis kol, případně náhradní díly. „Nechali jsme tam telefonní čísla, kdyby někdo potřeboval pomoc,“ prohodil Melichařík.
Dobrodruzi si servis náramně pochvalují. „Takových stanic je po trase hodně, ale většina jich po projetí nejrychlejších nebo rodinných příslušníků končí,“ vypráví Melichařík.
Byť závod odstartoval v Ašském výběžku už 3. července a nejlepší už dávno dojeli do cíle na severovýchodě Slovenska, mnozí ještě kótu u Liptálu neprotnuli. Třeba chodcům trvá zdolání trasy více než 20 dnů. „Budeme tady, dokud nedorazí poslední účastník. Chceme, aby u nás měli všichni stejné podmínky,“ ujistil Melichařík.
Ze svých zkušeností ví, že taková podpora je v podobných závodech neocenitelná. „Když šlapete několik dnů sami, nic nečekáte a najednou vám někdo dá chleba se sádlem, tak si to pamatujete hodně dlouho,“ líčí Melichařík.
Do pocitů osamělých jezdců se dokáže vžít. „Nevíte, kde budete spát, co budete jíst, co se stane v příští vteřině. Na konci cítíte totální vyčerpání, ale zároveň velkou euforii.“
Už teď přitom dostává od jezdců děkovné zprávy. „Píší nám třeba, že jsme jim pomohli závod přežít.“
