Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Co vyrostlo v Čapkově zahrádce? Golfové hřiště!

Golfové hřiště Trhový Štěpánov. | foto: Andrej Halada

10 2010
Každé golfové hřiště má svůj příběh, ale nejzajímavější jsou ty, které jsou spojeny s lidskými osudy. To je i případ hřiště Atrium u Trhového Štěpánova. A je to rovnou příběh celé rodiny.

Do Trhového Štěpánova na pomezí středních Čech a Vysočiny sice vede z Vlašimi železniční lokálka, ale městečko s ani ne tisícovkou obyvatel žije nevzrušivě klidným tempem. Asi málokdo by čekal, že právě tady vyroste golfové hřiště. Ale je tu - zvláštní, budované svépomocí.

Na začátku byla skládka

"Na začátku osmdesátých let jsme si řekli, že se přestěhujeme z Prahy někam na venkov," vzpomíná čtyřiašedesátiletá Miroslava Voigtsová. Se svým o tři roky starším manželem Michalem jsou vystudovaní inženýři, oba se zabývali zahradnictvím. Pořídili si bydlení na kraji obce, jenže hned vedle kvetla namísto kytek skládka. Tak ji začala rodina – včetně dvou dětí – čistit.

Pak přišel rok 1989, paní Mirka přestala pracovat v místním JZD, s manželem začali v zahradnictví podnikat. Ze skládky se stala prodejna sazenic, začaly tu růst stromky, koupili i nějaké pozemky navíc.

Golfové hřiště Trhový Štěpánov.

V té době měl Michal Voigts v Pražských Hodkovičkách středisko vyučování pro svoji zahradnickou školu. Škole byl ale zrušen pronájem těchto pozemků – paradoxně kvůli založení golfového hřiště. "Tady se manžel i syn Michal dostali ke golfu. Tak mi nezbylo než taky začít hrát," říká Mirka Voigtsová.

Ze syna Michala se posléze stal head greenkeeper, působil v Cihelnách a nyní je na hřišti Kunětická Hora. Mezitím ale jeho mámu napadlo, že by mohla mít malou jamku na vlastním: "První místo na golf jsme v zahradnictví ve Štěpánově udělali asi před osmi lety. Ale nebyl to ani green, jen kus trávy a na té jsme trénovali."

Pak se rozhodli postavit skutečnou jamku. A v roce 2006 už měli čtyři. "Nejdřív jsme to dělali jen pro sebe," vzpomíná paní Voigtsová, "ale pak jsme uznali, že jamky můžeme otevřít i jiným. Hřiště vás vtáhne, věci pak jdou podle vlastní logiky."

Golfové hřiště Trhový Štěpánov.

Původní jamky ovšem nynější stav, tedy znormovanou devítku, nepřipomínaly. Například tu byla jamka dlouhá ani ne padesát metrů, greeny byly malinké. Hřiště se přizpůsobovalo možnostem zahradnictví. Jestliže ale malý prostor mnoho nedovoloval, hřišťátko se mohlo – a stále může – pochlubit jedinečnou dendrologickou výbavou a nádhernými květinami.

Připomíná Čapkovu zahrádku, na které je vidět, jak moc to zdejšího zahradníka baví a jak má celé místo rád.

Jamky spláchla povodeň

Práce na hřišti nicméně stojí obrovské úsilí. Zahradnickou firmu Voigtsovi omezovali s příchodem důchodu, nezbýval na ni čas. "Na hřišti jsme s manželem denně, sedm dní v týdnu.

Veškerou mechanizaci jsme kupovali ze svého, z důchodů nám nic nezbyde. I když teď už díky klubovým poplatkům i fíčkařům nějaké peníze přece jen přicházejí. Ale znovu se vrací do provozu hřiště," říká paní Voigtsová.

Hřiště budované vlastníma rukama má nyní pět tříparů a čtyři čtyřpary (celkový par 62). Někde je dost přírodních překážek i vody, ale zkušenější hráč by si s tím měl poradit.

Výsledek ovšem nebývá tím nejdůležitějším. Do Trhového Štěpánova se jezdí hrát kvůli ojedinělosti areálu a klidu.

Golfové hřiště Trhový Štěpánov.

Loni prožilo hřiště své drama. V červnu přišla povodeň a řinoucí se voda zalila spodní část. Po základních opravách zapršelo v červenci ještě víc, a to už se na jamkách usadila více než metrová vrstva bahna. A pracně budovaný rybník zmizel. I tuhle pohromu museli Voigtsovi napravit sami.

Co se daří, je přesvědčit město a místní, že hřiště k něčemu je. "Ze začátku byl postoj dost nedůvěřivý, až negativní." vzpomíná Mirka Voigtsová. "Teď se to změnilo. Hodně nám pomohlo organizování akcí pro členy klubu i pro děti. Když místní viděli, že se jedno z dětí dokonce dostalo až do Skotska a USA, pochopili, co golf umožňuje."

Z místních obyvatel ale klub mnoho členů nemá, je to maximálně patnáct lidí. Část hráčů je z blízké Vlašimi, část jsou Pražáci, kteří tu mají rekreační chaty. "Ještě když jsme měli do sta členů, tak jsem prakticky každého znala,¨" říká prezidentka klubu. "Teď jsme ale díky akci Hraj golf, změň život získali dalších více než dvacet hráčů. To už si asi všechny nezapamatuju."

A jaká by mohla být budoucnost hřiště, na kterém je osobní dotek vidět na každé květině? "Bydlí tu s námi dcera Iva, které také není golf cizí, možná to po nás s manželem jednou převezmou," říká zahradnice, manažerka i golfová prezidentka v jedné osobě.

(Další příběhy z golfových hřišť přináší www.navzduchu.cz).

Autor: pro iDNES.cz






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze