Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak si žijí koňské šampionky Registana a Sixteen „na penzi“

Klisna Sixteen, dvojnásobná vítězka Velké pardubické. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

11 2014
Obě dvakrát vyhrály Velkou pardubickou. Svým majitelům vydělaly nad překážkami 9, resp.10 milionů korun. Jak dnes žijí slavné koňské dámy českého turfu, klisny Sixteen a Registana?

Přikráčí k nám, hned jak vejdeme do výběhu, vyloudí cukr a pase se dál. Už nemusí držet dietu, a tak se čtrnáctiletá Sixteen rozežrala. Přibrala přes 50 kilo. „Co dostane, sežere. A když to sežere, přidáme jí,“ říká Lucie Starostová, která tu šéfuje. „I když je i trochu vybíravá. Vitaminy nejí. A olej, co jí dáváme kvůli zažívání, se jí hnusí.“

Na Brandejsově statku v pražském Suchdole, u jízdárny České zemědělské univerzity, má slavná bělka také svoji nástěnku, obraz, šerpu, fotogalerii či malou kopii pyramidy, pod níž u Josefa Váni stávala, aby načerpala energii.

Její majitel, režisér Jaroslav Bouček, ji loni se svojí partou v Suchdole natáčel, jak s ošetřovatelkou Ivanou Vlkovou kráčí po poli k Horoměřicím. Filmaři cosi zavolali a v klisně se probudily závodní sklony. „Rozletěla se po poli a já si říkala: Teď se obě zabijeme. Oběhla ho se mnou dvakrát dokola a až potom zastavila,“ líčí Vlková.

„Ale jinak je hodná,“ ujistí Starostová.

Kdysi Váňa o Sixteen tvrdil, že je to aristokratka a potvora. U něj v Mlýncích si mezi klisnami ve výběhu udělala pořádek. Na Brandejsově statku měl však každý kůň vlastní výběh. Což se jí nelíbilo. „Byla nervózní a pořád někoho hledala,“ vzpomíná Starostová.

Fotogalerie

Přidělili k ní tedy nekonfliktního valacha Nandina, načež to riskli se dvěma kobylami. S jednou z nich, mladší bělkou Chardonnay, pobíhá i nyní. Při prvním setkání na sebe hleděly bojovně, až je museli umravnit. „Pak pro změnu chodily měsíc po výběhu a dělaly, že tam ta druhá není.“ Zato dnes bez sebe nedokážou být. „Když je Chardonnka nemocná, Sixteen se nepase, stojí u pásky a zoufale ji vyvolává.“ Jedině pokud ošetřovatelka klisnám nasype na trávu oves, kamarádství jde stranou. Žrádlo je žrádlo.

Matkou Sixteen nebude. Bouček ji loni, pět měsíců po kariéře, poslal k připuštění do hřebčína Střelice, ale hříběte se nedočkala. Odborníci tvrdili, že to bylo uspěchané, po 11 letech dřiny potřebovala nejprve zregenerovat. A potom už řešila úplně jiné problémy.

Závodní život, při němž ze sebe vydala vše, si vyžádal daň. Nejen že se ozývají stará zranění. Loni na podzim Starostovou vyděsila, jak se tváří. Od veterináře dostala infuzi, ale stav se nelepšil. Rychle ji převezli na kliniku a okamžitě operovali.

„Byla to vnitřní kýla. Utrhl se jí závěs slepého a tlustého střeva a měla kolikové bolesti.“ Po dvouhodinovém zákroku se druhý den ráno velká bojovnice opět postavila. „Ale kdybychom ji dovezli na kliniku o hodinu déle, bylo by pozdě,“ říká Starostová.

Od té doby má paní inženýrka noční můry. „Jakmile někdo volá, orosím se, že je něco se Sixteen.“ Koňskou šampionku navrch sužují velký a neléčitelný melanom na konečníku, genitáliích a ocase i neurologické problémy. „Ale navenek na ní nepoznáte, že ji něco trápí. Vypadá vesele, že jo?“ ukazuje Starostová. Sixteen zase přikráčí a šacuje jí kapsu. Cukr už není?

Šest hodin je ve výběhu, pak o ni pečují ve stájích. „Rozmazlujeme ji. Pro lidi toho udělala dost, teď musí zase lidi něco udělat pro ni,“ říká její šéfová. Boučkova vnučka Sára už bělku neosedlává. Raději. Aby se Sixteen nic nestalo.

Babko, volají na Registanu

O čtyři roky starší je její předchůdkyně mezi vítězkami Velké, hnědka Registana. Když k ní ve Světlé Hoře trenér Čestmír Olehla přichází, volá na ni: „Babko!“ Nic hanlivého v tom nehledejte. Spíš jde o familiární vyjádření dlouhého vztahu.

 I když na dráze závodila naposledy v roce 2006, v dostihovém důchodu nezahálí. Přivedla na svět pět potomků a čeká šestého.

„Připuštěná byla v dubnu, hříbě se má narodit v březnu,“ říká Olehla. „Chtěli bychom, aby to byla kobylka, ale to už neovlivníme.“ Ovlivnit mohli chovatelé alespoň výběr otce – nyní je jím přední evropský vytrvalec Alandi, který vyhrál Irish St. Leger a je ustájen v Polsku.

Slavná Registana s trenérem Čestmírem Olehlou.

Slavná Registana s trenérem Čestmírem Olehlou.

To Registana „bydlí“ na Bruntálsku. A má tam pohodový život. Každý den po ránu ji vyvedou do ohrady na pastvu, až do pozdního odpoledne má volno, než se zase vrátí do svého boxu. Jen si musela zvyknout na pohled přes síťku, která chrání její zdraví. Před třemi lety se jí totiž v napajedelském hřebčíně dostal do oka zánět, který se časem stal neléčitelným. Proto nyní vidí pouze na jedno oko, místo druhého má neživou tkáň.

„Tu síťku na hlavě nosí proto, aby se jí tam nedostal hmyz. Pak by se mohl vrátit zánět spojivek nebo jiné nemoci,“ říká Olehla. Při fotografování však jde síťka dolů. „Měla by vypadat slušně, je to přece jen dáma. Zaberte ji z té hezčí strany,“ nabádá s úsměvem trenér.

Zatímco Registana pózuje, na tréninkové dráze cválá Reki, čtvrtý z jejích potomků. Ve Světlé Hoře je i její první potomek, klisna Regine, hřebec Reaper i nejmladší Randy, který přišel na svět loni. „Třetí byl Rafa, ale ten už je bohužel po smrti,“ povídá Olehla.

První Regine doplácela v dostizích na to, že je po mámě malinká. „Ale každé další hříbě bylo větší,“ připomíná Olehla. Reaper v neděli v Pardubicích poběží Cenu Vltavy. „Reki, ten zatím hlavně zlobí. Přemýšlí o blbostech, dívá se po kobylách. Ale dobrý kůň z něj bude,“ věští trenér.

Kdo ví, třeba jednou právě Reki nebo jiný z jeho sourozenců dokáže totéž, co máma – vyhrát Velkou pardubickou.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze