Když se řekne NBA draft, co vás napadne jako první?
Cirkus. Je to takový kolotoč, který vlastně běží po celý rok, skauti pečlivě sledují hráče dlouhodobě. Vzpomínám si, jak najednou v lednu začalo na každý zápas mého tehdejšího týmu Lublaně jezdit pět nebo deset skautů, při finále Jadranské ligy jich tam najednou bylo dvacet. Celý draft se připravuje dlouho. Samozřejmě ten večer je vrcholem celého toho kolotoče. Když jsem přicestoval do New Yorku, všude byly upoutávky, billboardy, dělali tomu velkou reklamu.
Co bylo před draftem nejdůležitější?
Byl jsem tehdy v trochu neobvyklé situaci, protože sezona končila hodně pozdě, pouhých deset dnů před draftem, a vlastně jsem nemohl stihnout žádné testy s jednotlivými týmy. Můj agent Matteo se tehdy s Lublaní domluvil, že mě uvolnila před posledním zápasem základní části, ve kterém už o nic nešlo, a já mohl na týden odletět do Států na testy. To byla docela neobvyklá věc, byl jsem za to klubu docela vděčný, i když oni samozřejmě také měli zájem na tom, abych uspěl.
Jaké jsou pocity hráče při draftu?
Velká nervozita. Nikdy doopravdy nevíš, dokud to neoznámí oficiálně. Kolují historky, jak se třeba Rashard Lewis propadl až do druhého kola draftu, se slzami v očích seděl u stolku a marně čekal, až si ho někdo vybere. A dokonce i tehdy, kdy jsem byl na draftu já, se stala podobná věc polskému pivotovi Macieji Lampemu. Měl být v první desítce, mluvilo se o čísle pět, ale pár hodin před draftem někdo, zřejmě se zlým úmyslem, rozšířil nepravdivou historku, že má v Evropě dlouhodobou smlouvu a že bude problém ji vykoupit. Týmy od něj daly ruce pryč a Lampe se propadl až na 31. místo - draftoval ho až první tým druhého kola, který věděl, že mu nemusí dát podle regulí NBA garantovanou smlouvu.
Co vás jako první napadlo, když oznámili vaše jméno?
Jenom asi: Páni! Ale já jsem to samozřejmě věděl už pár minut předem, protože mezi hráči chodí jakýsi asistent - taková "šedá eminence" - a oznamuje to daným hráčům těsně předtím, než David Stern vystoupí na pódium a přečte jméno. Televizní stanice to vědí, toho posla si hlídají a už si k tobě natočí všechny kamery a čekají. David Stern řekne tvoje jméno a všichni se na tebe podívají a kamery se okamžitě rozsvítí. Víš to už sice pár desítek sekund, ale pocit je to ohromující.
Co následovalo bezprostředně po draftování?
Hned po odchodu z pódia, kde člověk dostane čepici a gratulaci od Davida Sterna, začne opravdu velký kolotoč: okamžitě rozhovor pro televizi TNT, která má na NBA práva, sedí tam Kenny Smith a Charles Barkley, říkají svoje odhady. Pak hned v zákulisí přijde série rozhovorů pro místní média, první oficiální focení, už máte připravený míč a čepici týmu, všechno je zorganizované, ale trvá to hodně dlouho a já to musel dokonce absolvovat dvakrát...
Kvůli okamžitému trejdu?
Přesně tak, protože mě draftovala Philadelphia a já nejdřív musel všem odpovídat, jaké to bude hrát s Allenem Iversonem, i když jsem už věděl, že za Sixers hrát nebudu. Pak Stern oznámil, že došlo k trejdu s Golden State a já dostal novou čepici a celé to kolečko musel absolvovat znovu. Z haly Madison Square Garden, kde se tehdy draft konal, jsem se dostal až dlouho po půlnoci, kdy už byl draft dávno u konce.
Jaká pak byla první zkušenost s NBA?
Moje první zkušenost byla už Letní liga - ani jsem se po draftu ze Států nevracel a odjel rovnou na ni. Je ale fakt, že to se samotnou ligou nemělo moc společného. Letní liga je vyloženě na to, aby se rozehráli nováčci, mladí hráči nebo hráči po zranění. Já tam tehdy byl s dalším nováčkem Warriors Mikem Dunleavym, ale o rok dříve přišli do týmu Gilbert Arenas, Troy Murphy a Jason Richardson a tahle letní liga byla pro ně. Trenéři nám rovnou řekli, že se prostě bude hrát všechno na ně. Za rok jsme to naopak zažili my s Dunleavym - trenéři nám řekli, že máme střílet klidně třicet střel a ostatní že budou hrát na nás.
Co byste teď poradil Janovi Veselému?
Je třeba být připravený na to, že to je docela boj. Přijel jsem z Evropy s trochu příliš velkými ideály, že je tým na prvním místě, ale NBA je hlavně velký boj individualit. Hráč z Evropy je většinou zvyklý na to, že trenér má hlavní slovo a všichni ho poslouchají - v NBA to je trochu jiné, je to liga hvězd. Já jsem byl navíc v pozici, kdy jsem byl sice vybrán v prvním kole, jako číslo 16, ale Warriors ještě přede mnou draftovali na stejné pozici Dunlevyho, takže moje výchozí pozice nebyla úplně ideální. Honza by mohl být draftován hodně vysoko, přece jen první desítka týmů skutečně bere hráče, které chce a potřebuje na dané pozice, budou tam na něho mnohem víc "čekat" a snad se mu podaří se rychle prosadit.
