Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Chrápek hraje florbal za reprezentaci, ale živí se pokládáním podlah

Tomáš Chrápek v obětí spoluhráčů poté, co poslal Čechy do semifinále mistrovství světa | foto: ČFbU

12 2010
Položit linoleum je mnohem těžší než plovoucí podlahu. I to je zjištění florbalového reprezentanta Tomáše Chrápka, který před rokem a půl opustil ostravský klub FBC Remedicum a vydal se do švýcarského Grünemattu.

Pokládání podlah pro něj byla zcela nová zkušenost. "V Ostravě jsem prodával ve florbalovém obchodě, musel jsem se všechno naučit úplně od začátku. Naštěstí mám výborného kolegu, který se pořád směje, a když mi něco nejde, tak to bere s humorem. To je diametrální rozdíl proti Česku, kde bych něco zkazil a už by hrozil průšvih," pochvaluje si nové působiště po pracovní stránce.

Momentálně je s týmem, který vede reprezentační kouč Tomáš Trnavský, na pátém místě nejvyšší soutěže. "Asi je to lepší florbal než v Ostravě, ale jen díky cizincům. Bez nich by to bylo doma lepší," přemýšlí 29letý zadák.

S angažmá je spokojený, přesto jsou z jeho řeči cítit drobné rozpaky. "Nebýt trenéra, tak by na tom byl klub hodně špatně. Navíc to stojí na cizincích, a kdyby se zranili, včetně některých nejlepších Švýcarů, bylo by to zlé,"míní.

V klubu je ještě s krajany Radkem Sikorou a Danem Šebkem. "S nimi se mi to líbí, ale Siki příští rok skončí, nevím, jestli Šebek zůstane a bez nich by to bylo horší, naše hra by tak dobře nevypadala," tvrdí Chrápek.

Proč? V čem jsou domácí hráči jiní? "Trenér je někam postaví a oni tam stojí, nejsou prakticky schopní improvizace. Těžko otáčí zápas, když jim něco nejde, jak má," všiml si. Když se však nedaří, česká improvizace není zrovna vítaná.

"To se to pak sveze nejdřív na cizince. Trenér seřve první nás. Naštěstí se to moc často nestává," usmívá se hráč s přezdívkou Mažňák. Smlouvu má do konce sezony, co s ním bude dál, zatím netuší.

"Rád bych zůstal, ale jestli odejdou cizinci, tak bych nerad hrál play-down," přemýšlí. Na přestup do Skandinávie už ve svém věku ani nepomýšlí. "Můj herní styl by na švédskou nebo finskou ligu asi nebyl – a už ho nechci ke konci kariéry měnit," povídá.

Proč také, když je s životním stylem ve Švýcarsku tak spokojený. Bydlí ve vesničce kousek od Grünemattu, klub mu platí byt, auto i pojištění. "Není tu žádný stres a shon. To se mi líbí. V Ostravě jsem sice mohl chodit do kina, na party, kdykoli do obchodu, ale nechybí mi to. A že si člověk musí nakoupit do deseti, na to jsem si rychle zvykl. Doma mám internet, pouštím si filmy, takže se zabavím," hovoří spokojeně.

Často si i uvaří, ve Švýcarsku si zařídil víceméně životní pohodu. Zda se ještě vrátí někdy do rodného klubu, netuší. Všechno se bude odvíjet od jeho posezonního rozhodnutí.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze