"Byl jsem přemotivovaný. Musím si z toho vzít ponaučení pro další ročníky," dodal. "Neunesl fakt, že se před něj dostali chodci, které na závodech na 200 kilometrů běžně poráží," řekl manažer Jiskry Otrokovice Michal Petřík, který Simona doprovázel na kole. Chodec z USK Praha letos hostuje v prvoligových Otrokovicích.
Ke špatnému duševnímu rozpoložení se přidaly drobné zdravotní potíže. Měl problémy se žaludkem a ledvinami. Často musel nuceně zastavovat. "S močí ze mě odešlo třikrát více tekutin, než kolik jsem toho vypil," konstatoval. Když se všechny nesnáze sečetly, logickým vyústěním bylo odstoupení. "Chtěl jsem skončit mnohem dřív. Krizi jsem překonával zhruba 90 kilometrů, na konečnou metu mě dotáhl doprovodný tým."
Dalším z důvodů, proč závod nevyšel, byl způsob chůze. Simon je sportovní chodec a používá stejný styl při dvacítce i při maratonu. "Neumím jít turistickou chůzi," přiznal. "Krátké závody mi možná berou energii. Většina účastníků tohoto závodu se jim nevěnuje."
Na loňské páté místo Simon nenavázal. Byl devátým mužem, který ze šíleného závodu odstoupil. Nebyl však posledním atletem, který nevydržel extrémní námahu. Trať v časovém limitu 75 hodin zvládlo jenom osm chodců, z pařížského náměstí Neuilly sur Marne jich odstartovalo devětadvacet.
"Co se dá dělat. Sport přináší i porážky," uvedl Simon, který sám i s přáteli přemýšlí o tom, co udělal špatně. "Mnohem hůře dopadl třeba Slovák Mackanič. Ze čtvrtého místa ho na 414. kilometru zastavil lékař."
Ujít více než 500 kilometrů v kuse je pro mnoho lidí něco nepředstavitelného. Jak takový závod vypadá z pohledu chodce? "Nesmíte zastavit a musí se neustále jíst, jinak hrozí odcukernění," řekl Simon. Co bylo součástí jídelníčku? "Těstoviny, kaše, pudinky, tuby s výživou a pochopitelně se musí pít."
Chodec měl připravených pět párů bot, stačily mu pouze jedny. Seděly ideálně, ale vzniku krvavých puchýřů nezabránily. "To není nic neobvyklého, k takému závodu to patří," podotkl. Simon se přesvědčil, že Paříž - Colmar je něco výjimečného. Úspěch v oblíbených dvoustovkách v porovnání s tímto závodem neznamená nic.
Je to stejné jako srovnávat třeba cyklistickou Tour de France a jednorázovými závody typu Paříž - Roubaix. "Teprve Colmar ukáže, jak na tom jste," přisvědčil. Pár dní po závodě se necítí unavený fyzicky, ale duševně. Přesto už začal trénovat, další velký závod jej čeká v srpnu. V Malajsii absolvuje čtyřiadvacetihodinovku. "Pokud by se mi ani tento závod nepovedl, bylo by to špatné," připustil.
