DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ OLYMPIÁDA
Ve Fed Cupu máte zatím úspěšnou bilanci 4-1. Čím pro vás tahle týmová soutěž je?
Letos jsem tomu hodně podřídila. I olympiádu jsem kvůli Fed Cupu vynechala.
Prosím? Kvůli Fed Cupu? Spíš se spekulovalo, že vám vadí tam hrát bez finančních odměn.
Tak to určitě ne. Chtěla jsem se dobře připravit na Fed Cup a cestovat do Austrálie by mi v už tak nabitém programu nesedělo.
Když jste pak olympiádu viděla v televizi, nepřepadla vás lítost, že jste u té velké show chyběla?
(Smích) Ani minutu jsem o tom nepřemýšlela. Vím, že jsem udělala dobře, a to jsem si také pořád připomínala.
Opravdu ani trochu nelitujete?
Ne. Vždyť budeme hrát finále Fed Cupu! To je obrovský úspěch, se kterým se moc nepočítalo. A nemusí zůstat jen u účasti. Budeme se rvát, uděláme všechno proto, abychom uspěli.
Hrajete za Česko. Je to pro vás čest?
Určitě. Vím, že reprezentuju celou republiku.
A co při turnajích? Tam hrajete za koho?
Především sama za sebe. Jméno státu mám jen v závorce za jménem, to je všechno. Hlavně sbírám body pro sebe do žebříčku.
CHTĚLA BÝT VÝŠ
Ohlédněme se teď za vaší sezonou. Na turnajích jste víc zápasů prohrála, než vyhrála (18-20), jste 48. hráčkou světa. Ke spokojenosti asi něco chybí.
Není to zas tak špatné, i když jsem mohla být na žebříčku o něco výš, tak kolem pětatřicátého místa.
Proč tam nejste? Vždyť už v únoru jste uhrála finále v Hannoveru, které vás vyšvihlo do čtvrté desítky.
Byl to dobrý začátek roku, hrála jsem slušně. Jenže pak jsem několikrát vypadla na turnajích v prvním kole, někdy i dost zbytečně. Kvůli tomu nejsem výš.
Bývalý hráč Vladislav Šavrda o vás řekl, že máte na světovou dvacítku.
To platí, svými výkony jsem to už několikrát ukázala. Chtěla bych se tam dostat, mám na to.
Je vám jednadvacet. Jste spokojená s tím, co jste zatím dokázala?
Něco jsem už uhrála, to mi nikdo nevezme. Ale určitě si uspokojeně neřeknu: To stačí. Chci ještě pár věcí dokázat.
Třeba konečně vyhrát turnaj?
(Smích) Třeba. Ale není to moje priorita. Radši budu pětkrát ve finále a díky tomu dvacátá na žebříčku, než jednou vyhrát turnaj a být šedesátá. Klidně se bez turnajového triumfu obejdu.
TENIS JAKO ŽIVOBYTĺ
Stále opakujete, jak důležité je pro vás žebříčkové umístění. Do jakého místa se dá tenisem uživit?
Asi tak do padesátého, ale pokud nejste v desítce, na žádné vyskakování to není. Jen pokryjete náklady a něco málo vám zbyde.
Něco málo? Vždyť hráčka, která vypadne na grandslamovém turnaji v prvním kole, bere 10 000 dolarů, někdy i víc. To je přece slušný výdělek, ne?
Možná se to tak zdá, jenže z toho zaplatíte letenku, hotel, necháte si vyplést rakety, dojdete si na masáž a samozřejmě to musíte zdanit. Opravdu vám skoro nic nezbyde.
A co takhle odstěhovat se do Monte Carla, kde jsou daně velmi nízké.
Tak o tom jse opravdu nikdy nepřemýšlela. Ale slyšela jsem, že tam je zase drahé bydlení. Možná tam ušetří ti, kdo mají opravdu pohádkově vysoké příjmy. To já nejsem.
BUDOUCNOT BEZ TENISU
V létě jste kritizovala návrat Martiny Navrátilové. Proč?
Řekla jsem, že nemá zapotřebí se vracet. Už toho přece hodně dokázala. Jak jí prospěje, když prohrává s dvakrát mladšími a k tomu slabými soupeřkami? Trochu si poškozuje dobré jméno.
Jste přesvědčena, že vy tohle nikdy neuděláte?
Rozhodně ne.
To jste si tak jistá?
Člověk nemá nikdy říkat nikdy, ale já když jednou skončím, tak skončím. Definitivně a natrvalo. Až ten čas přijde, možná někdy kolem osmadvaceti, budu o tom dlouho přemýšlet. A až si budu na víc než sto procent jistá, skončím.
A co pak? Rodina, děti, studium?
Rodinu chci, určitě. Studium neplánuju, ale určitě nebudu jen nečinně sedět doma.
Co tedy budete dělat?
To vám zatím neřeknu, ještě na to mám dost času. Ale přiznám se, že už o tom mám docela dobrou představu.
Je ta představa spojená s tenisem? Nechcete trénovat?
Tak to ani náhodou. Až přestanu hrát, tenis pro mě skončí. Budu ho jen sledovat, pracovat v něm ne.
VÝSLOVNOST A KAMARÁDKY
Jak vaše jméno vyslovují na zahraničních turnajích?
Různě ho komolí: Šladkova, Kladkova. Neumějí zkrátka vyslovovat CH. Občas se sice nadjou někteří snaživci, ale to je pak ještě horší.
Štve vás to nebo vás to pobaví?
Ani jedno, už jsem si na to dávno zvykla. Vlastně mi to nikdy nepřišlo, jsou daleko horší jména na výslovnost.
Říká se, že mezi hráčkami nekvete žádné kamarádství jako třeba u mužů?
Ten problém není jen v tenise, je to v ženské mentalitě. Jak jedna řekne něco špatného, druhá si hned myslí, že je to o ní. Navíc při turnajovém kolotoči není na přátelství moc času.
Vy tedy nemáte mezi tenistkami žádnou kamarádku?
Kamarádka, to je dost silné slovo, ale skvěle si například rozumím s Květou Hrdličkovou.
