"Strávil jsem tu pár měsíců, tak vím, kam se podívat. Chystáme se třeba na výlet do pouště," říkal před odletem na dovolenou Jícha, který v letech 2003 a 2004 krátkodobě působil ve dvou katarských klubech Al Ahli a Al Arabi.
Jak už je to dávno! Dnes je Jícha úřadujícím vítězem Ligy mistrů a jejím nejlepším střelcem, loni se stal také králem kanonýrů a nejlepším hráčem mistrovství Evropy.
I díky tomu, že v kariéře překonal klíčovou chvíli, o níž se tolik nemluví - když v roce 2007 přestoupil do německého velkoklubu z Kielu, jeho první sezonu zde byla hodně rozpačitá a tehdejší kouč Zvonimir "Noka" Serdarušič mu příliš nevěřil.
Jak to tehdy vypadalo?
Ten rok mi otevřel oči. Noka je velice dobrý trenér, ale mně se pod ním nedařilo, možná jsem ani nebyl mezi jeho oblíbenými hráči, navíc jsem se zranil.
Jenže potom kouč odešel kvůli neshodám s vedením klubu. Byl to pro vás zlom?
Najednou byly vztahy úplně čisté. Přišel nový trenér Alfred Gislason a všichni jsme začali od stejné startovní linie. Zpětně viděno to pro mě byla nová startovní čára.
Čtěte ve středu MF DNES
Jak probíhal zlomový moment
v kariéře házenkářské hvězdy Filipa Jíchy, najdete ve středu v deníku MF DNES.
Uběhly dva roky a z vás je opora. Místo rozpaků jste v "hlavním městě házené" hvězdou a i trenér vám hodně věří, že?
Nerad se hodnotím sám, ale moje pozice se změnila. Mám od kouče důvěru: konzultuje se mnou různé herní situace, spoluřídím tým. I proto jsem zažil extrémně úspěšný rok.
Nemáte problémy s hledáním motivace? Loni jste nasbíral spoustu individuálních trofejí a vyhrál bundesligu i Ligu mistrů.
Takové úspěchy jsou třešinka na dortu. Když člověk přijde po velkém vítězství do šatny za klukama, které vidí častěji než svoji rodinu, a s každým se v šatně obejme, je to nepopsatelné. A chcete to zažít znova. Je jedno, jestli podruhé nebo podesáté.
