Naposledy strávil v autě něco přes čtyři týdny. Dohromady ujel kolem pěti tisíc kilometrů. Jak ztuhlé má potom člověk tělo, to si lze zvlášť v době letních dovolených celkem lehce představit.
Jenže Skopový pak netráví čas poleháváním na pláži. Místo toho se ve třetí nejvyšší soutěži světa pere se smečkou skvělých profesionálů. Také kvůli tomu se příliš nevrací do Čech. "Nechci strávit v autě víc času, než je nezbytně nutné," vysvětluje.
Na každý turnaj se snaží dorazit alespoň dva nebo tři dny předem. "Chci mít alespoň jeden den na zrehabilitování těla." V té době vezme do ruky leda tak putter. Jinak se věnuje spíš strečinku. "Od svého fyzioterapeuta jsem dostal rozpis." Pak odpočívá.
Skopový na Alps TourKvalifikace - ve finále o plnohodnotnou kartu ve francouzském Cap d´Adge uspěl jako jediný z českých hráčů. Ze 144 účastníků prošlo do finálového třetího kola 68 hráčů a na 35 z nich čekala vytoužená karta. Skopový zahrál výsledky 73, 76 a 74 ran, což v konečné klasifikaci znamenalo dělené devatenácté místo |
Kartu na Alps Tour má Skopový letos podruhé. Spokojený je však spíš s předvedenou hrou než s výsledky. "Udělal jsem sice jedno třinácté místo, tři turnaje mi ale utekly o ránu a na dalším jsem ulítnul na třech jamkách." Cutem tak znovu neprošel. "Hrál jsem přitom celkem dobře," zlobí se na sebe.
Ví, že pokud uteče cut o ránu, ztratil jich na hřišti ještě o několik navíc. "Nemuselo to pak být čtyřicáté nebo padesáté místo, ale klidně nejlepší desítka." Příliš se pitvat v minulých nezdarech, na to teď stejně není čas. Doma se ukázal o víkendu jen na skok, v pondělí už znovu nabral směr Francie.
Jak při takovém kvapíku stíhá Skopový trénovat? A kdo ho vlastně koučuje? Otec Karel, pod kterým golfově vyrostl, nebo bratr Karel letos zvolený trenérem roku? "Na to je jednoduchá odpověď. Trénují mě oba," usměje se Petr Skopový. S bratrem cvičí podle svých slov spíš nápřah, s tátou prošvih do balonu a finiš. "Oni to tak možná necítí, já osobně ale ano."
Většinu hřišť na túře obráží Skopový bez caddyho. "Ztrácím tím tak jednu nebo dvě rány," ví Skopový. A zasní se: "Kdybych měl bráchu s sebou..."
Starší bratr Karel má také jako caddy zkušenosti ze série PGA, kde pomáhal Alexu Čejkovi. "Přečíst si hřiště umím také. Občas v tom stresu ale něco opomenu, a to pak dělá ztrátu jedné nebo dvou ran." Ran, které dělí úspěch od neúspěchu.
Loni jako caddyho s sebou vozil po turnajích svou přítelkyni. Letos jí sebou měl jedinkrát. "Nejezdím tolik po českých turnajích, a do zahraničí to je složité. Přítelkyně má taky své povinnosti, není tolik času, aby se mnou jezdila." Příští týdny si to však vynahradí. Nejbližší turnaje ve Francii a Itálii budou spolu.
Pomůže mu tak se záznamy o příštích hřištích. Můžou se hodit, místa v alpské túře se totiž opakují. "Obvykle si kupujeme birdie kartu. To mi pak zůstane jako nápověda," říká Skopový.
Na příští rok. Nebo roky. "Chci se v soutěži udržet," plánuje totiž Skopový. Do kvalifikace se mu už znovu nechce. "Když mi budou turnaje ale takhle utíkat o ránu..." zamyslí se.
Dobře ví, že už nutně potřebuje bodovat. "Začíná se to už hromadit tak, že nakonec budu muset poslední dva turnaje vyhrát," odvětí s úsměvem.
