"Chtěla jsem domů kvůli rodině, být blíž domovu. Původně jsem šla pryč jenom na rok, ale nakonec jsem zůstala dva," povídá 31letá rodačka ze Šumperka, která po úspěšných letech v Brně strávila jeden rok ve Valencii a jeden rok v Istanbulu.
Co jste si odnesla ze zahraničních angažmá?
Zkušenosti. Poznala jsem, že cizinky to nemají jednoduché. Naučila jsem se španělsky, poznala jsem Turecko, mentalitu lidí a spoustu dalších věcí.
Jaké pro vás byly jižanské země?
Španělsko bylo pohodlnější, Turecko bylo jiné, ze začátku trochu jako vězení. Člověk chodil jen na tréninky, jinak byl po hotelech. Zároveň mi nesedí styl života mezi Američankami a Turkyněmi. Bylo to těžké, ale utřídila jsem si myšlenky, poznala nové věci a nová místa.
Co jste si v zahraničí našla, abyste se odpoutala od basketu?
Ve Španělsku je hezky, šla jsem na pláž, na kafe. Valencie je provinční město podobné Brnu, život byl podobný brněnskému, měla jsem tam kamarády. To byla pohoda. V Turecku jsem chodila na nákupy, ale to už člověka přestane po čase bavit, protože to jsou jen nákupy, nákupy, nákupy. Pak jsem zjistila, že mám deset kufrů a nevím, jak se odstěhovat domů. Skříně byly plné a člověku už to moc neříkalo. Poslední dva měsíce bylo hezké počasí, tak jsme si projeli Istanbul, podívali se po památkách.
Na nákupech jste koukala hlavně po oblečení?
V podstatě jenom po oblečení, po kabelkách. Elektronika je tam dražší. Ještě jsme chodili na trh pro zeleninu, ve Španělsku jsme nakupovali ryby a mořské plody.
Naučila jste se nějaký jejich recept?
V Turecku ani ne, ale ve Španělsku nás manželka vedoucího týmu vzala domů a naučila nás, jak připravovat chobotnice a mušle. V Turecku nám různé věci chutnaly, snažili jsme se to okoukat, ale spíš jsme si někam zašli.
Oblíbila jste si nějaká místa, kam se ráda vrátíte?
Pořád s přítelem uvažujeme, že bychom žili půl roku ve Valencii a půl roku doma. Kdyby se podařilo přitom pracovat, tak si to dokážu představit. Do Turecka se ráda vrátím jako turista. Holkám jsem říkala, že po sezoně bychom zajely do Istanbulu. Máme kamarády na ambasádě, kteří by nám pomohli sehnat ubytování.
Při návratu jste uvažovala i o "Žabinách"?
To ne, protože by to byl krok zpátky. Nedostala bych se z cestování. Na Žabiny vzpomínám ráda, byly to krásné roky, ale tohle je nová výzva na poslední rok. Chtěla už jsem Euroligu opustit, protože mě unavovala. Pořád stejné stresy, jestli budeme bojovat o Final Four. Říkala jsem si, že půjdu za mladými lidmi, kterým můžu něco dát. Chci být doma, hrát doma. S Mílou Svobodovou jsme si kdysi slíbily, že si spolu zahrajeme.
Je to neodvolatelně poslední sezona v nejvyšší soutěži?
Myslím, že jo, když vidím svůj zdravotní stav. Na mistrovství světa jsem si sice říkala, že to není tak hrozné, jak se jelo ze dne na den. Tělo moc neprotestovalo, ale teď už se zas ozývá. Navíc bych chtěla mít rodinu. Snad kdyby to hned nešlo, tak bych se k basketu vrátila, ale asi to bude opravdu poslední rok.
Jste patronkou přípravky ve Valosunu. Těšíte se na rodinu díky tomu ještě víc?
S dětmi se snažím spolupracovat odjakživa. Ale když jsem byla na různých besedách, tak jsem si říkala, jak to učitelé můžou vydržet. Někdy jsou děti fakt šílené a říkám si, že nevím, jestli už je čas (smích). Ale už se těším a občas si říkám, že v přípravce už by to měly být moje děti. Není na co čekat.
Jak staré děti máte v přípravce?
Je to čtvrtá třída, ale zatím máme v Líšni dvě holčičky a čtyři kluky, takže jich moc není. Doufejme, že jich přijde víc.
Není po mistrovství čas jít mezi děti víc do škol a nalákat je?
V Brně je to těžké, o děti je boj a nemůžu přijít do jakékoliv školy. Můžu jen tam, kde spolupracují s Valosunem. Nemůžu se nikam nutit, ale vždycky ráda přijdu a s dětmi si popovídám. Některé školy jsou také zaměřené na jiné sporty a nechtějí, aby jim přetahovali děti do basketu.
Trénování dětí je to, co byste chtěla po kariéře dělat?
U nějakých dětí určitě budu. Teď možná není ideální jít k malinkým dětem, protože těm je jedno, že jsem získala stříbro na mistrovství světa. Lepší je být s dorostenkami, občas si s nimi jít zatrénovat. K malým možná půjdu, až budu mít vlastní.
Takže žádné konkrétnější plány, co bude po mateřské, nejsou?
Kdybych teď věděla, co budu dělat, už bych možná ani letos nehrála. Chtěla jsem se vrátit do Brna a podívat se, co bych mohla dělat.
Co je náplní volného času po návratu do Brna?
Jsem doma teprve tři týdny, pár dní jsem strávila u rodičů v Šumperku, do toho jsem měla tři besedy, takže jsem stihla jít akorát jednou ráno do kina, sešla jsem se s nejlepšími kamarády.
Medaili máte schovanou, nebo už vystavenou?
Věším všechno na jedno místo. Taky jsem si přitom přepočítala české medaile, jestli jich mám jedenáct, protože všude píšou deset. Vyfotila jsem si to a dala na Facebook, aby už nikdo nepsal, že jich mám deset. A stříbrná medaile visí v obýváku na stěně s vlajkou. Říkám tomu velikonoční výzdoba (smích).
