S Martinou Navrátilovou vytvořila nejlepší pár všech dob.
Jak vzpomíná na návštěvu Prahy v roce 1986? Se kterou českou tenistkou se dodnes přátelí? Proč už by ji nenapadlo hrát a radši komentuje pro televizi?
Během kariéry jste hrála se třemi velmi dobrými Češkami: s Hanou Mandlíkovou, Helenou Sukovou a Janou Novotnou. Proti které to bylo nejtěžší?
Proti Mandlíkové, protože z nich byla nejlepší. Vyhrála tři grandslamy, na kurtu se skvěle pohybovala a byla nevypočitatelná. Nikdy jste nevěděli, jaký úder proti vám zahraje. Když měla den, porazila každého.
Co ty zbylé dvě?
Suková měla dlouhou kariéru. Novotná byla typ hráčky, která se prosadila později. Vyhrála Wimbledon skoro ve třiceti, kdy už tomu nikdo moc nevěřil. Byla to jedna z nejlepších deblistek, co znám. Suková taky.
Která z nich vám byla nejblíž osobně? Jako kamarádka.
Asi Novotná. Určitě Novotná. Komentujeme spolu Wimbledon pro BBC a párkrát přijela i na charitativní akce, které pořádám. Víte, my jsme se dřív skoro neznaly, vlastně až do doby, kdy Jana chtěla končit. V tu chvíli se začala zajímat o to, jak jsem se z hráčky stala televizní komentátorkou. Volala mi, protože to chtěla zkusit taky.
Vídáte se? Píšete si?
Píšeme si e-maily. Teď jste mi právě připomněl, že už jsem se jí dlouho neozvala (do mobilního telefonu si píše upomínku.) Mimochodem, když jsem byla těhotná, volala mi i Hana Mandlíková. Gratulovala mi, což mě překvapilo a hrozně potěšilo.
Vzpomínám si, jak mi o vás před dvěma a půl lety ve Wimbledonu vyprávěla, že nemůžete otěhotnět.
Bojovala jsem hodně. Hana ví, jaké to je, protože sama porodila dvojčata. Zavolala mi a podpořila mě.
Když se vám před půl rokem- ve vašich dvaačtyřiceti letech - narodil syn George Samuel, bylo to pro vás něco jako satisfakce?
A jaká! Byl to můj velký cíl. Nechtěla jsem být prezidentkou Spojených států amerických ani bůhvíco, ale chtěla jsem být mámou. Teď mám krásného syna, a když Bůh dá, ještě jedno nebo dvě děti bych chtěla.
|
Tenisová legenda Pam Shriverová Kariéra a úspěchy: v letech 1981-91 vítězka 22 grandslamových turnajů ve čtyřhře, z toho dvacetkrát s Martinou Navrátilovou. S Garrisonovou olympijská šampionka ve čtyřhře ze Soulu 1988 (ve finále porazily Novotnou a Sukovou). Zajímavosti: Za kariéru vydělala tenisem 5,5 milionu dolarů. V roce 2002 se vdala za George Lazenbyho, představitele Jamese Bonda ve filmu Ve službách Jejího Veličenstva. Loni se jim narodil syn George Samuel. Byla prezidentkou hráčské asociace WTA v letech 1991-1994, je viceprezidentkou tenisové Síně slávy. Komentovala tenis pro televizní společnosti ESPN, ABC, CBS (USA), BBC (Velká Británie) a 7-Sport (Austrálie). |
Je to pro ženu, která celý život dělala vrcholový sport a jejíž tělo je zničené, obtížnější?
Asi ano, ale zase ne pro všechny. Tracy Austinová nebo Chris Evertová problémy s otěhotněním neměly.
Byl by hřích před vámi nezmínit ještě jedno jméno, které je původem české. Martina Navrátilová.
Jistě, Martina. Jsme pořád velké kamarádky.
Taky jste byly nejlepší deblový pár všech dob.
Mnoho lidí nám to říká. Vyhrály jsme spolu dvacet grandslamů a dva roky v kuse jsme neprohrály zápas. Na místě, kde spolu teď sedíme, jsme vyhrály sedmkrát za sebou. Poprvé to bylo v roce 1982 a já nevěřím tomu, že má partnerka z té doby stále hraje. Vždyť jí bude devětačtyřicet!
A vy jste o dost mladší.
Já vím. Ale už hraju jen pro zábavu, někde na dvorku. Ona stále soutěží na největších kurtech světa.
Nepřemýšlela jste o tom, že byste to zkusila taky?
Nejde to. Mám za sebou dvě operace ramena a nemůžu skoro servírovat. Zahraju si tak dvakrát týdně a s Martinou to bylo naposledy snad před pěti lety.
Vzpomenete si, jak se seběhlo, že jste spolu začaly hrát?
Jednoduše. V říjnu roku 1980 mi zavolala a nabídla mi to. Pár dní předtím jsme proti sobě byly ve finále US Open, ona s Billie-Jean Kingovou a já s Betty Stoweovou. Bylo mi teprve osmnáct a Betty už končila kariéru. Martina mi řekla, že ve mně vidí budoucnost a chuť do čtyřhry, tak jsme to zkusily.
Máte nějaké vzpomínky na rok 1986, kdy jste s americkým týmem přijela do Prahy na Pohár federace? Pro Navrátilovou to byl tehdy první návrat do Československa po emigraci.
Pamatuju si vítězství. Taky si pamatuju, že váš režim nebyl nadšený z toho, že přijela. Jenže lidi byli šťastní. Viděli ji po jedenácti letech, a jak dlouho jí tleskali! Pamatuju si, jak jsme byli u jejích rodičů na večeři. Ale hlavně si pamatuju, jak krásná Praha je. Procházela jsem se po mostech, v noci, všude svítila světla. Byla jsem jsem tam se sestrou, která jedenáct let poté zemřela. Byl to jeden z našich nejhezčích společných výletů.
Pro Martinu to muselo být zvláštní. Mluvila o tom?
Bezpochyby to bylo zvláštní. Viděla zase rodinu, kamarády, se kterými vyrůstala, lidi, se kterými trénovala. Bylo to hodně emotivní. Vím, že se jí ulevilo, jak ji lidi přijali. Toho se trochu bála.
Jak se tenis změnil od doby, co jste ho vrcholově hrávala?
Ekonomicky na tom nebyl nikdy líp. Herně je v něm víc síly a míče létají mnohem rychleji. Taky je víc rozšířený po světě, turnaje se dostávají do míst, o kterých my jsme ani nesnili. I povrchy se změnily. Když jsem začínala hrát, všechny turnaje v Austrálii byly na trávě a bylo víc halových turnajů. Není divu, že už styl servis, volej není v módě.
Taky odměny se trochu změnily.
Ó, promiňte, odměny. Máte pravdu, trochu se změnily. (smích)
A móda.
No jéje, podívejte se na Serenu Williamsovou nebo Marii Šarapovovou. Ony berou módu jako součást svého tenisu a své osobnosti. My jsme dřív měly muže, který se o módu staral. Jmenoval se Ted Tingling, zemřel v roce 1990 a dnes je v Síni slávy. Ten by byl dnes nadšený. A já jsem taky.
Zeptám se vás trochu na současný tenis. Tomu českému roste velký talent, Nicole Vaidišová. Znáte ji?
Hrála tady ve třetím kole s Davenportovou, to vím. Každý, kdo je v patnácti letech v hlavní soutěži grandslamu, má velkou budoucnost. Nicole je opravdu talent.
Vy se v tenise stále pohybujete, tady jste ho komentovala pro americkou televizi ESPN. Kdy jste s komentováním začala?
Bože, to už je taky let, možná jste ani nebyl na světě. V roce 1981, kdy jsem s Martinou začala hrát debl, mě o spolupráci požádala společnost CBS. Bylo mi devatenáct a komentovala jsem pro ně několik US Open v osmdesátých letech, kdy jsem ještě hrála. Na začátku devadesátých let jsem začala dělat pro ESPN a naplno jsem se komentování začala věnovat v roce 1996, rok předtím, než jsem ukončila kariéru.
Je vidět, že vás to baví.
A jak. Komentuju dvanáct turnajů do roka a v budoucnu to bude možná víc. Záleží na tom, kolik ještě budu mít dětí. Na turnajích potkávám kamarády a třeba přímý přenos čtvrtfinále Davenportová - Moliková tady v Austrálii jsem si hodně užívala.
Martina Navrátilová říkala, jak je komentování proti hraní snadné.
Je. Nejste tolik pod tlakem.
Nemusíte se připravovat?
Ale to ano, musíte. Jenže se to vůbec nedá srovnat s tím, jak se musíte připravit na zápas. V nejmenším.
Co musíte dělat?
Musím shánět informace, nalíčit se, udělat vlasy a najíst se, abych nebyla během zápasu hladová. Ve studiu vám nesmí kručet v břiše.
