Před týdnem okusila v Lake Louise sjezd Světového poháru.
O víkendu tam dojela druhá ve sjezdu Amerického poháru.
"Zase tak překvapená nejsem. Už tréninky měla dobré," spokojeně pronáší matka Olga.
Hned po závodě vám Klára zatelefonovala?
Ona ne. My volali jí.
Nelitujete, že v zámoří nejste s ní?
Určitě ne. Má trenéra a svůj režim. Rodiče bývají rušivý element. Dobře si pamatuju, jak můj tatínek udělal v pravý čas krok stranou. Klárku vede od dětství Sváťa Kovář a přes zimu spolupracuje v Americe i s Pavlem Šťastným, mým bývalým koučem.
A když stojí na startu sjezdu, máte strach?
Mám obavy, pokud závodí za horší viditelnosti. Ale věřím, že nic nedělá bezhlavě. Odjezdila už dost tréninků. A rychlost má snad v krvi.
Jako vy?
Taky si už v patnácti letech vydobyla motorku, jako kdysi já. Zatím malou, Hondu 125. Příbuzní nám trochu vyčítají, že jsme to Klárce dovolili. Naštěstí i na ní jezdí s rozumem, žádné pády.
Jaký má zatím rychlostní rekord na lyžích?
Kolem 120 km/h, možná i víc. Já měla 135 km/h ve Val d’Isere.
Bývala jste univerzálkou, vynikající ve sjezdu i slalomu. Bude totéž jednou platit o dceři?
Nevím. Dala nám najevo, že ji slalomy neberou. Obloučky prostě nemá ráda. Kdo ví, třeba se k nim dopracuje postupně.
Jak vůbec sjezdy trénuje? To musí přece lézt do peněz.
Dost. Do letoška ji sponzorovala naše firma (Zastupuje v Česku značky Rossignol a Asics). Letos má poprvé i jiného sponzora, v létě Klárce zaplatil letenku za oceán. Občas ji tam na trénink klouzavých disciplín přifaříme ke kanadské reprezentaci.
Věříte, že to jednou může dotáhnout až do první desítky Světových pohárů?
Netroufám si odhadovat. Bude záležet i na tom, co utáhneme finančně. Ale na tu desítku by mohla mít.
U vás doma je rušno, zpovzdáli slyším flétnu. Jste teď sportovně-uměleckou rodinou?
Na tu flétnu hraje moje nejmladší dcerka, Iva. A Dušánek zase na housle. Musíme ten sport něčím kompenzovat, ne?