Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Charvátová: Řekne se štafeta a já se bojím. Věřila jsem, že to zlomím

Lucie Charvátová | foto: Český biatlon, Petr Slavík

22 2017
Anterselva (Od našeho zpravodaje) - V podání českých biatlonových koučů byla neděle také testem Lucie Charvátové na prvním úseku ženského štafety. Ani tentokrát neskončil bez trestného kola. „Přitom včera jsem na tréninku střílela tak, že jsem se sama nestačila divit,“ vykládala.

Dneska to Lucka konečně trefí, neslo se českým táborem před startem.

„To doufám,“ prohodil kouč Zdeněk Vítek.

Při svých sedmi předchozích pohárových vystoupeních ve štafetě musela vždy alespoň na jedno trestné kolo, někdy i na dvě nebo na tři. Trenéři nicméně věřili: Změna úseku a start na tom prvním, namísto druhého či třetího, by zkoušené psychice Lucie Charvátové mohly prospět.

„Good luck Lusy Šarvatova,“ přál ji před závodem prostřednictvím reproduktorů na stadionu dokonce i místní hlasatel. Vítek se pousmál: „Mají tu Lúcu rádi od doby, co ji loni zabírala televizní kamera, jak se po štafetě nešťastně rozbrečela.“

Fotogalerie

Už po probuzení se v neděli cítila dobře. Na trati závodu potom také. „Dneska tu štafetovou smůlu zlomím,“ říkala si.

Na ležku přijela mezi prvními, dvakrát minula, ale dvěma dobíjenými ranami terče skolila, a protože letos patří mezi nejrychlejší střelkyně v biatlonovém pelotonu, za chvíli se opět hnala po trati v elitní pětce.

„Už je zase v první grupě,“ hlásil z trati šéftrenér Ondřej Rybář.

Ani jí nepřipadalo, že by přepínala síly. „Nebyla jsem ani zadýchaná, ani vyčerpaná, ani vystresovaná.“

A blížila se stojka.

„Tak uvidíme,“ nadechl se u dalekohledu Vítek.

První tři rány nedala! Pak sestřelila dva terče. Další dva zasáhla při dobíjení. Zbýval poslední - a poslední rána. Teď už musí.

„Nejlepší je mít v takovou chvíli naprosto čistou hlavu, což se mi docela dařilo,“ popisovala později. „Soustředila jsem se na teď a tady. Myslela jsem na to, že mám poslední náboj a ujišťovala jsem se, že ten terč prostě trefím. Malinko se mi rozklepaly nohy, ale věřila jsem, že to zvládnu.“

Nezvládla. Terč zůstal černý.

„Ta rána už byla někde úplně jinde,“ říkal Vítek.

Kouč viděl, jaké chyby při stojce dělala: „Nedojede tam tu ránu a pustí ji brzo.“

Odjížděla ze střelnice jednadvacátá s mankem 47 vteřin. Ke cti jí slouží, že nadále bojovala, vylepšila pozici o pět míst a na nejlepší už nabrala jen minimální další ztrátu.

Jestliže se Charvátová s během v průběhu sezony trápila, nedělní běžecké představení bylo jejím nejpozitivnějším zjištěním ze štafety.

„Samotnou mě překvapilo, že jsem docela rychle jela,“ tvrdila. „Kdybych na tom byla špatně i běžecky, tak si budu sypat popel na hlavu o dost víc. Aspoň jsem se snažila co nejvíc stáhnout. Vysoké nadmořské výšky ráda nemám, ale tady jsem žádnou tréninkovou, ani závodní běžeckou krizi nepociťovala. Na tu bídu, co mě celou sezonu v běhu doprovázela, je to posun.“

Její méně než minutová ztráta na předávce by za jiných okolností byla docela přijatelná a dalo by se s ní ještě leccos udělat, možná i útočit na stupně vítězů při optimálním výkonu Puskarčíkové, Vítkové a Koukalové.

Jenže tentokrát Gabriela Koukalová absentovala a náhradnice Lea Johanidesová nabrala na každém ze svých tří kol další minutu. Po druhém úseku už Češky pokračovaly bez jakýchkoliv nadějí na popřední umístění.

Lucie Charvátová nezastírá, že ze štafety má už v sobě určitý blok.

Nehledá výmluvy.

„Tím, jak se ta má trestná kola při štafetě pořád nabalují a jak z toho pořád není cesty ven, tak když někdo řekne štafeta, už vidím hrůzu v očích a bojím se jen toho slova.“

Přesto si myslí, že právě první úsek by jí mohl sedět lépe než ostatní.
“Mám ráda kontaktní závody. Líbí se mi, když je na střelnici pohyb a když všichni neočekávají, až vystřelím právě já, ale naopak začnou pálit všichni najednou. To mě nechává víc v klidu. Na první úsek jsem se opravdu těšila, říkala jsem si: Proč to nezkusit? Úplně to nedopadlo, ale rozhodně jsem se na něm necítila až tak nepohodlně.“

Trenéři ji nyní na rozdíl od jiných reprezentantek posílají příští týden na mistrovství Evropy, které se koná v polském středisku Duszniki Zdroj a startují na něm většinou biatlonisté z druholigového IBU Cupu.

Ať si před mistrovstvím světa ještě zazávodí...

Podstoupí tuto cestu radši, než aby zůstala s dalšími reprezentanty na soustředění v Anterselvě.

„Kdybych na Evropu nejela, budu na cestách mimo domov měsíc a půl. Takhle aspoň dneska dojedu domů (do Vrchlabí), pozdravím se s rodiči. Duszniki jsou od nás přes kopec hodinu a půl, prostředí mi tam sedí. Těším se.“

Neví, jestli ji stavitelé českého týmu nasadí do štafety i tam, na mistrovství Evropy se navíc jezdí pouze ta smíšená. „Asi by v ní měli závodit ti, pro které je Evropa především určená, tedy lidé z IBU Cupu,“ pronesla.

Trenéři stále doufají, že její štafetová bilance se jednou „prošťouchne“ a pak už bude v této disciplíně mnohem spolehlivější závodnicí.

„Já bych řekla, že to chce prošťouchnout aspoň třikrát, kdybych si mohla vybrat,“ pousmála se. „Bojím se, že ani jedna povedená štafeta bez trestného kola by ještě zásadní zlom neznamenala. Ale i za tu bych byla moc ráda. Věřila jsem, že dneska přijde.“

Tak snad příště.

„Jestli nějaké příště bude,“ potichu dodala.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze